By mě docela zajímalo,jak to vlastně dopadne....ožehavé téma, nemyslíte?

Kapitola 5.
Všechno probíhalo pomalinku podle Tomových představ. Trávil s Billem každičkou vteřinku, kdy jen to bylo možné. Povídali si, smáli se. Bill měl dokonce chuť podnikat i docela běžné věci, jako bylo například obrážení obchodních domů s oblečením a různými doplňky. Tom pro tohle nikdy moc nebyl, ale nyní bratra mile rád doprovázel. Také opět znovu najeli na tak dlouho zanedbávané zkoušky s kapelou. A to pak byl teprve Bill ve svém živlu. Toma bavilo pozorovat bratrovo nadšení a ty ohníčky v jeho očích, které se tam pomalu vracely. Texty, které skládal přestávaly přetékat smutkem a černými myšlenkami. Byly sice lehce nostalgické, ale to se Tomovi líbilo. Hudba, kterou k nim pak skládal měla to správné napětí.
Bill bloumal po pokoji od ničeho k ničemu. Zřejmě se nudil. Nuda nabyla zrovna častým bodem v jeho jinak poměrně nabytém programu, ale dnes měli zrovna volno a jeho nenapadala žádná vhodná činnost, kterou by si den zaplnil. Zaklepal tedy na dveře Tomova pokoje. Téměř okamžitě se ozvalo bratrovo "dále".
"Co děláš?" Zajímal se Bill v naději, že by se mohl přidat.
"Nic zvláštního. Poslouchám hudbu a relaxuju," prohodil Tom ležíc na posteli.
"Hmm," utrousil jen Bill a na chvilku se zamyslel. "A nechtělo by se ti někam vyrazit? Třeba do kina," s prosíkem se zeptal Toma.
"Ale jo, klidně. Tušíš, co dávaj?"
"No, to vlastně nevím. Zaleží na tom?"
"V podstatě ne, ale abychom se neocitli na nějakým promítání pro děti. To by mi totiž zkazilo pověst," řekl už jen z legrace Tom a namířil si to k počítači, kde alespoň orientačně zjišťoval, co se bude dnes dít v jejich kině.
"Tak, našel jsem tu jakýsi film jmenující se Nezkrotná hora. Je to drama USA. Má to docela slibný obsazení, ale jinak k tomu tady toho moc nepíšou. Já bych to ale klidně risknul. Co ty na to?" Seznámil Billa s informacemi, které zjistil a čekal Billovu odpověď.
"To je fajn. Já jsem stejně v takovým rozpoložení, že bych klidně šel i na to představení pro děti, jen abych nemusel bejt mezi těmahle čtyřma stěnama." Toma pobavilo jak se bráška mírně čertí a celý rozesmátý ho upozornil na to, že má zhruba hodinu na přípravu. Bill tedy odešel do pokoje se obléknout.
Kluci dosedli do sedaček kinosálu a čekali na začátek filmu. Nepřišli s velkým předstihem, takže nemuseli čekat dlouho a sál za chvíli potemněl.
-Do háje, ono je to o nějakejch dvou honcích, nebo kovbojích či co. Tak to bude teda pěknej vopruz-. Pomyslel si Tom, ale nahlas raději neřekl nic, protože Bill vypadal docela zaujatě. Sledoval tedy trpělivě film a myslel si své. Najednou vytřeštil oči na plátno a nějak si nebyl jistý, jestli to co se tam odehrává vidí i ostatní návštěvníci kina nebo je to jen v jeho hlavě. Na sucho polkl. -Vždyť… Vždyť ty dva chlapi si to tam, rozdávaj!! Co jsem to jen vybral za film. Bill mě za tuhle ptákovinu asi zastřelí-. Míhalo se mu hlavou. Po očku zkontroloval jak se na film tváří Bill. Nevypadal šokovaně a dokonce mu i připadalo, že ho pohnuté osudy dvou zamilovaných mužů, proti kterým stála téměř celá společnost, velmi zaujaly. Trochu se tedy uklidnil a začal vnímat i něco jiného, než jen choulostivé scény mezi mladíky. V jeden moment se i přistihl, že mu to už přestává být nepříjemné a plně se sžíval s hlavními hrdiny bojujícími s nepřízní osudu. A když už běžely titulky, oba bratři zůstávali sedět a vstřebávali pocity, které v nich film vyvolal. Jako první prolomil ticho mezi nimi Bill.
"Měli bychom jít. Zůstali jsme tu poslední. Za chvíli by nás mohli vyhodit," usmál se na Toma a postavil se na nohy. Bratr ho mlčky následoval a vydali se spolu domů. Celou cestu téměř nepromluvili. Oba byli totiž natolik zaujatí svými myšlenkami, že jakýkoli pokus o konverzaci by byl zcela zbytečný. Tomovi připadalo, že mu film mluvil z duše, že téměř vystihl situaci, ve které se teď nachází on. Jen s tím rozdílem, že hlavní představitelé příběhu měli odvahu se sblížit, zatímco on ji ještě nenašel. A citlivý a empatický Bill byl zase rozhořčený z toho, jak krutí mohou být lidé. Jak jejich netolerance a předsudky dokázaly zničit i tak dokonalý vztah mezi dvěma lidmi. Tyhle myšlenkové pochody mu ale nezabránily usnout. Tom to štěstí neměl. Převaloval se na posteli a neustále mu hlavou vířily ony dotěrné myšlenky.. Jak se jen k bratrovi přiblížit, aby ho nevyděsil? Jak jen mu říct, že ho miluje? A unese vůbec Bill tuhle informaci? Nezavrhne ho? Čím více odkládal činy vedoucí k získání bratra, tím více ho sžíraly pochybnosti a odhodlání polevovalo. Bezpodmínečně musí začít jednat. Musí už konečně vědět, jak tahle situace dopadne, i kdyby to mělo být totální fiasko. Ještě nevěděl jak, ale pevně se rozhodnul, že toto váhání ukončí hned následující den.
Pomalu se stávalo denním rituálem, že se oba bratři scházeli ráno u snídaně. Dnes byl rychlejší Tom. Chtěl, aby měl Bill hned po ránu dobrou náladu, tak si přivstal a jal se přípravy snídaně. Stihl ale sotva připravit čaj a bráška se mu objevil za zády.
"Pomůžu ti s tím. Co máš v plánu dělat dobrého?" Zajímal se Bill a hrnul se ke kuchyňské lince.
"Vidím to na toasty. Mám na ně docela chuť. Vyhovuje?"
"Jasně, že jo," usmál se Bill a začal snášet potřebné suroviny.
"Jak se ti vlastně líbil ten včerejší film, ještě jsme to spolu nestačili probrat," zeptal se Tom usrkávaje čaj.
"Noo.." zamyslel se Bill a odložil svůj toast na talířek. "Bylo to docela krutý. Teda ta doba. Ještěže teď už jsou lidi v podstatě tolerantnější. Docela mě to dojalo… nevím, co na to říct, bylo to dobrý. Zaujalo mě to," snažil se dát Bill dohromady nějakou ucelenou myšlenku, ale pocitů ze shlédnutého snímku bylo tolik, že mu to příliš nešlo.
"Neřekl bych, že v té toleranci se společnost posunula o moc dál," rozvinul debatu Tom.
"Jak to myslíš? Vždyť v mnoha státech jsou už tyhle vztahy legální. Můžou se spolu brát, adoptovat děti. Samozřejmě se tu najdou nějaké nesnášenlivé menšiny. Ty se najdou ale proti úplně všemu."
"To jo," skočil mu do toho Tom. "Ale například vztahy mezi sourozenci jsou zakázaný pořád."
Bill si ho chvíli nechápavě měřil a pak vyprskl smíchy.
"Vztahy mezi sourozenci?? Děláš si srandu, že jo? To je snad logický. Už jen kvůli tomu, že geneticky se vylučuje, aby spolu sourozenci plodili děti." Bill se zarazil a přestalo mu to už připadat legrační. Protože Tom se na něj totiž ledově díval s výčitkou v očích, jak jen si může dovolit vysmát se mu za jeho názor. Tomovi bylo jasné, že se tímto rozhovorem dostává na šikmou plochu, ale teď musel Billovi vysvětlit, jak to vlastně mínil.
"Fakt nechápu čemu se chechtáš. Já samozřejmě nemyslel kluka a holku, ale sourozence stejného pohlaví. Tam nehrozí, že by spolu něco zplodili. Navíc mnoho sourozenců má k sobě natolik blízko, že jim to přijde přirozený. Vždyť kdo jiný by je měl znát lépe než jejich vlastní dvojče….ééé…chci říct sestra nebo bratr. Víš co? Zapomeň na to, že to ze mě vypadlo." Tom celý rudý kvapně vystřelil od stolu. Tahle debata se zvrhla nečekaným směrem. Jen doufal, že se Bill natolik nevzpamatuje a nebude to chtít s ním dál řešit. Zavřel se v pokoji a vysíleně padnul na postel.
Bill mezitím zůstal sedět v kuchyni. Přimraženě dřepěl na židli s pootevřenou pusou a tupě zíral do prázdna. Zatřepal hlavou ve snaze probrat se z šoku, který mu jeho bratr uštědřil. Zalapal po dechu a snažil se nějak udat směr toku myšlenek, které mu nyní chaoticky vířily v hlavě. -Co to mělo jenom být. Tom řekl dvojčata. Myslel snad tím někoho konkrétního? Snad je dva? Nesmysl! Tom stoprocentně upřednostňuje děvčata. Ale dlouho žádnou neměl-. Prolétlo Billovi hlavou. -A teď v poslední době je vůči mě nadmíru pozorný. Blbost! Prostě má o mě strach. Byl jsem na tom v poslední době dost mizerně. Kruci, bráchovi není proti srsti incestní vztah. Nebo, že bych byl prostě natolik konzervativní, že si nedokážu takovou možnost připustit a tolerovat ji, i když Tom v tomhle vidí reálnou možnost, jak by mohli být dva lidi spolu. Nikdy se o tomhle svém pohledu na věc nezmínil. Proč teď? Dost! Je to naprostá hloupost. Zřejmě jsem to pochopil úplně jinak než to myslel. Zkusím se ho na to zeptat pokud se naskytne vhodná příležitost-. Rezignovaně se zvedl od stolu s tím, že pro tuto chvíli se již tímto už dále nebude zabývat.
Odešel do koupelny a napustil si po okraj plnou vanu horké vody, do které nasypal mořskou sůl a aromatickou relaxační pěnu do koupele. Vydržel si tam tak lebedit déle jak hodinu, dokud mu nevystydla voda. Neochotně z ní vylezl a začal se pomalu utírat. Přesunul se do svého pokoje, ledabyle se oblékl a začal pochodovat sem a tam po místnosti. Sice si chtěl Tomova slova na chvíli vytěsnit z hlavy, ale nějak se to nezdařilo. V té vaně na to myslel ještě intenzivněji a nyní to nebylo o moc lepší. Musí s ním mluvit hned teď. Musí mu nějak vysvětlit jak to vlastně myslel.