Hezky se nám to zamotává, nezdá se Vám? Marge je moc šikovná autorka....

Kapitola 4.
Do pytle. To je šílená bolest. Honilo se Tomovi hlavou a snažil se protřít si oči slepené ospalkami. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava a nejen to. Připadalo mu jakoby neviditelné ruce mačkaly jeho žaludek a celé útroby. Jak se jen octl u sebe v pokoji? Poslední co si vybavoval bylo, jak seděl v kuchyni a mluvil s eM. Mluvil s eM.? Co je to za nesmysl? Musel být včera tak opilý, že měl zřejmě halucinace. Tyhle myšlenky ho ale opustily stejně rychle, jak rychle přišla ta šílená vlna, která vzbouřila všechny jeho vnitřnosti. Vyskočil z postele a běžel na záchod. Skoro to ani nestihl. Rozrazil dveře a v témž okamžiku se mu podlomily nohy v dávivém záchvatu. Stihl se jen zachytit okraje záchodové mísy a už jen cítil ty nechutně hořkokyselé žaludeční šťávy smíchané se vším, co včera pozřel.
Vysíleně se vypotácel z toalety a zamířil do koupelny. Vlezl si do sprchy a nechal na sebe prostě jen stékat horký proud vody. Snažil se zhluboka dýchat ve snaze zklidnit trochu žaludek. Co ho to jen napadlo se včera takhle zřídit. Stálo mu to za tuhle nesnesitelnou kocovinu.
"Tome, seš v pořádku?" Zajímal se Bill klepaje na dveře koupelny. Tom zarazil vodu.
"Jo, v pohodě," houkl na Billa.
"Nechceš uvařit čaj? A myslím, že rohlík s máslem by si taky zvládnul," zajímal se dál Bill o to jak bratrovi ulehčit jeho střízlivění.
"Ten čaj by bodnul, ale jíst se mi zatím nechce, dík."
Bill tedy odešel postavit vodu na čaj. Tom se došoural do kuchyně a čaj už voněl připravený na stole.
"Co se na mě tak blbě zubíš," vyjel Tom na Billa, který si ho pobaveně měřil. Bill neodpovídal a dál se chichotal.
"No jo no, tak jsem to trošku přepískal. Radši by si mě měl politovat."
"Ale bráško, za tohle si můžeš sám." Tom se tvářil jako citrón. Trochu se před bratrem styděl.
"Neměl ses včera lepit na tu slepici," vyprskl najednou Tom první , co ho napadlo. Když viděl jak přelétl Billovi obličejem stín, hned si uvědomil, že nejspíš přestřelil.
"Tak nakonec za to můžu ještě já, ne? Vůbec nechápu to tvoje chování," začal Bill chladně, ale bylo na něm vidět, že je rozčílený. "Připadne mi jako by si snad žárlil nebo co. Protože já si jinak nedokážu vysvětlit to jak si se včera choval a stále chováš. Jestli to tak ale je, tak tomu nerozumím. Proč by si měl žárlit zrovna na mě. Ne, už to mám. Ty žárlíš, protože si ta holka vybrala mě a ne tebe. Stejně jako eM., nemám pravdu. Chtěl si ji prostě pro sebe," Billovi se zlomil hlas. Jeho nervy nebyly ještě stále v pořádku a teď prostě jen trochu přecitlivěji zareagoval na vzniklou situaci. Prudce položil hrnek s čajem na stůl až se vyšplíchl na prostírání a kvapně odešel do svého pokoje. Tom u stolu nadskočil, když za sebou Bill třískl dveřmi.
-Gratuluju, Tome, takhle si určitě získáš jeho srdce-. Řekl si pro sebe Tom a udělalo se mu ještě víc špatně, ale už ne z požitého alkoholu, ale z jeho samého. Proč jen takhle blbě vyvádí. Vždyť Billa moc dobře zná. Ví jak miloval eM. Bill není ten, který by se jen tak hned někomu jinému vrhnul do náruče.
Bill se mezitím ve svém pokoji zamkl. Opřel se zády o dveře a zamrkal očima ve snaze zahnat slzy. Přece nebude kvůli takové malichernosti brečet. To je hloupost. To by se potom mohl sesypat pro každou drobnost. Klesl v kolenou a sesunul se podél dveří na zem. Byl z toho prostě už unavený. Zůstal sedět na zemi a nechal jen myšlenky, aby mu proudily hlavou. Moc si toužil dnes s Tomem, až se probudí, promluvit. Chtěl se vypovídat. Vypovídat z toho, co trápí jeho duši. Snažil se sice tenhle poslední týden, aby se všechno začalo obracet k lepšímu, ale bylo to těžší než si myslel. Pořád ho svíral ten bolestivý smutek. Chvíle, kdy se cítil dobře, byly pro něj ty, které mohl trávit s Tomem. A teď musí snášet jeho narážky, které ho uráží. To si Tom neuvědomuje jak drahý pro něj je? Jak moc mu ubližuje takovými směšnými obviněními? Měl v plánu se ke včerejšímu alkoholovému výstupu nevracet. Chtěl o svého brášku pečovat a zůstat celý den v jeho přítomnosti. Nyní ale vůbec neměl chuť ho vidět. Jestli na něj Tom míní takhle útočit, tak ať se o sebe postará sám.
Toma mezitím v kuchyni přepadly výčitky svědomí. Přešlapoval místností sem a tam a sám sobě polohlasně nadával.
-Tak jo, chlape. Jdi za ním. Pěkně si to pohnojil. Tohle se jen tak přejít nedá. Budeš se holt muset omluvit-. Řekl si Tom pro zvednutí kuráže a došel k Billově pokoji. Párkrát klepl na dveře a vzal za kliku. Nic. Zamčeno.
"Bille, jsi v pořádku? Mohl by si mě pustit dovnitř? Nebudu tě dlouho otravovat. Chci si jen promluvit," žadonil Tom s uchem přilepeným ke dveřím. Za pár okamžiků uslyšel, jak se Bill na druhé straně zřejmě od dveří odlepil a zvedá se na nohy. Záhy se objevila jeho střapatá hlava ve dveřích.
"Jestli mi jdeš zase vyčítat tu holku ze včerejška, tak se nemusíš ani obtěžovat," smutně pípl Bill v preventivní snaze se vyhnout dalším nepříjemným nadávkám z bratrovi strany.
"Ne, nemusíš mít strach," ujistil ho jen stručně Tom a sedl si na jeho postel. "Vlastně se ti za to chci omluvit. Byl jsem prostě vožralej a dnes ráno podrážděnej z toho jak mi bylo špatně. Byla to hloupost. Fakt mě to mrzí. Můžeš na to, prosím, zapomenout?" Tom upřel na Billa psí oči a čekal na jeho reakci. Ten se ledabyle opíral o psací stůl a po ukončení Tomova monologu se od něj odlepil, přisedl si k němu a položil mu ruku kolem ramen.
"Jsem rád, že sis uvědomil, že si udělal chybu. Všechno odpuštěno," usmál se Bill a pocuchal bratra ve vlasech. Ulevilo se mu a docela příjemně ho překvapilo bratrovo rychlé odprošení. Nebyl od Toma zvyklý na to, aby se tak rychle omlouval. Tom se nadšeně rozzářil, nečekal, že to půjde tak snadno. Samou radostí bratra objal.
"Sem rád, že už se nezlobíš, bráško. Mám tě moc rád," zašeptal Billovi do vlasů. Byl spokojený. Teď už nesmí nic pokazit. Bill mu musí začít důvěřovat a pak už snad nebude tak těžké získat si i jeho lásku. Rozhovor s eM., ať už to byla jen halucinace, či snad poselství její duše, která nad nimi bdí, mu dodal potřebné utvrzení v tom, že by mohlo mezi bratry být i něco víc.
hezky mooooc