close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Studie v zahraničí II.- 2.kapitola

15. května 2007 v 21:47 | Marge |  Povídky-TH
Jistě jste zvědaví, jak to bude dál...tak čtěte ;)
Díky Marge.

Kapitola 2.
Billa začalo na tváři šimrat slunce, které se mu neodbytně vkrádalo oknem do pokoje a snažilo se ho vypudit z postele. Protáhl se a hmátl vedle sebe. Našel tam ale pouze zmuchlanou peřinu, ke které se v noci nejspíš tulil. Posmutněl. Tak přeci to byl jen sen. Byl ale tak skutečný, že se prvně po tom, co eM. zemřela neprobudil s tak nepředstavitelně tíživým pocitem. Připadalo mu, že najednou i lépe dýchá. Nevěděl proč, ale zatoužil po Tomově přítomnosti. Celou dobu se mu snažil vyhýbat. Tolik mu připomínal to, proč tu eM. vlastně už není. Měl pocit, že už ho nikdy nebude moci považovat za svého bratra. To, že toleroval jeho občasné návštěvy v jeho pokoji bylo jen proto, že měl na paměti přání eM, aby mu její smrt nevyčítal. Teď jakoby se tyhle pocity vytratily, jakoby snad ani nikdy neexistovaly. Teprve nyní si uvědomil, to co myslela eM. tím, když říkala, že oni dva patří k sobě. Vždyť kdo jiný mu teď po její smrti zbyl kromě Toma. Tom byl pro něj celý život mnohem víc než jen bratr. Byl jeho nejlepší přítel, důvěrník. On jediný chápal jeho duši. Teď zatoužil ten vztah vrátit. Vstal z postele a vydal se do sprchy. Bohatě namydlil celé své tělo a nešamponoval vlasy. Musel se přece dát do pořádku. Nemůže přijít za bratrem a vypadat jako zombie. Pokusil se i jemně nalíčit. Ale přeci jenom byl poznamenán dlouhodobým strádáním, že výsledek zdaleka nebyl takový, jaký si představoval, ale usoudil, že víc už v tuto chvíli neudělá. Nakoukl k Tomovi do pokoje. Ten ale ještě spal a tak se rozhodl, že se nejdříve půjde nasnídat. Zlákaly ho toasty s čokoládovou nutelou. Začal vkládat plátky toastového chleba do topinkovače a brzy zalévala kuchyň příjemná vůně pečeného chleba. Toma probudil ruch v kuchyni a tak s nechutí vstal také. Zívajíc se došoural do kuchyně a tam zůstal stát a nevěřícně zírat na bratra vařícího kafe a připravujícího snídani. Ustal v pohybu ruky, kterou se chtěl právě podrbat ve vlasech a jen si Billa měřil zvláštním pohledem.
"Dobré ráno, Tome! Dáš si se mnou snídani?" Pozdravil ho Bill a ignoroval bratrovu zaskočenost.
"Jo… jasně…" vzpamatoval se Tom.
"Jak se ti spalo?" Pokračoval dál Bill v konverzaci a naléval Tomovi kávu.
"Dobře," vypadlo zase stroze z Toma a usrkl ze šálku horkou tekutinu. "Ty se někam chystáš?" Optal se Tom přemýšlející nad bratrovou změnou.
"Ne, proč."
"No, sluší ti to….si nalíčený…a učesaný…" lezlo pomalu z Toma. Bill se jen pousmál.
"Prostě jsem se už nemohl vidět v zrcadle. Nehledej v tom žádnou záhadu." Tom už to tedy radši dál neřešil a jen mlčky s bratrem snídali.
"Uklidím to," nabídl se Tom a sbíral nádobí ze snídaně.
"Tome, co budeme dělat, nechceš si pustit třeba nějaký film?"
"Ty se se mnou chceš dívat na film?" udiveně Tomovy vylítlo obočí vzhůru a málem roztřískal nádobí, které se snažil umýt.
"Jo, proč tě to tak překvapuje? Jsi snad můj brácha, ne." Tom nevěřil tomu, co se teď před ním odehrávalo. Co jen mohlo zapříčinit tu náhlou změnu v bratrově chování. Byl tím zmatený, ale na druhou stranu potěšený. Už ani nedoufal, že by mohlo dojít k nějakému zlepšení. A nyní si jen v duchu přál, aby ta změna byla trvalá.
Přesunuli se do obýváku a Tom vložil do DVD přehrávače nějakou komedii.. Bill se posadil na pohovku a kupodivu se filmem i docela bavil. Tom byl nadšený. Po tak dlouhé době se znovu setkal se svým bratrem. Ne že by tu před tím nebyl, ale prostě nebyl poněkud k poznání. V očích se mu zatím stále zrcadlil smutek, ale Tom v nich viděl i naději. Naději, že všechno může být zase dobré. Upřeně si brášku prohlížel a začaly se mu vybavovat všechny myšlenky, představy a sny, které ho nejdříve doprovázely jen ve snech, ale v poslední době se mu na mysl vkrádaly i během dne. V bratrovi začínal vidět neuvěřitelně křehkou, zranitelnou a především nádhernou bytost. Chtěl o něj pečovat. Hlídat každé jeho nadechnutí a splnit každé jeho přání dříve než by jej stačil vůbec vyslovit. Co ho ale děsilo, že v jeho snech se pečovatelské sklony o bratra měnily v něco víc. V jeho snech nebyl Bill už jenom jeho bratr. Ta představa ho děsila, ale na druhou stranu zase příjemně vzrušovala. Proč jen ho takové myšlenky vůbec napadají. Je to snad proto, že by chtěl nějak vynahradit Billovi smrt jeho milované eM a nepřál si, aby bratr našel útěchu v jiné dívce? Musí to mít nějaké vysvětlení stojící hluboko v pozadí, přece není natolik zvrhlý, aby prostě jen bez důvodu toužil po svém bratrovi. Zaklepal hlavou ve snaze setřást tyhle myšlenky jako kdyby oním třesením měly zmizet jako prach z vyklepávaného koberce. Vzdychl. Zvrátil hlavu a zabořil ji do opěradla pohovky. Ztěžka zavřel oči. Po chvíli se někdo dotkl jeho tváře. Úlekem sebou trhl a otevřel oči.
"Tome, tebe to nebaví? Můžeme dělat něco jiného," Bill si všiml jeho netečnosti a teď se zajímal co se děje.
"Ne, to je dobrý. Důležitý je, jestli se bavíš ty. Já jsem jen trochu unavený. Špatně jsem v noci spal," začal Tom rychle vysvětlovat.
"Tak toho necháme. Můžeme jít jen tak k někomu z nás do pokoje, pustit si muziku, povídat si, relaxovat." Tom nereagoval.
"Co na mě tak zíráš? Je to blbej nápad? Tak navrhni cokoli jiného," snažil se dál Bill. Tom už to ale nemohl vydržet. Musel se zeptat na to, co ho napadlo už ráno, když našel bratra v kuchyni, jak připravuje snídani.
"Bille… co se s tebou děje? Chci říct…. Jsem rád, že se ti zlepšila nálada, ale moc tu změnu nechápu. Povíš mi, co zatím stojí?" Zkusil to Tom opatrně a doufal, že tím bratra nepopudí. Bill chvíli mlčel a pak z něj vypadlo.
"Mluvil jsem s eM." Tom vytřeštil oči. Bratr se zbláznil. Bylo první co mu prolétlo v tu chvíli hlavou.
"Víš včera v noci. Byl to asi jen sen, ale bylo to neuvěřitelně skutečný. A když jsem se ráno probudil, uvědomil jsem si to, co ses mi snažil vysvětlit tak dlouho. Ona už tu se mnou není tak jak bych si přál, ale je tu a já musím začít znovu žít. Taky už vím, že tě od sebe nemůžu už dál odhánět. Jsi můj nejbližší člověk, který mi po její smrti zůstal. Potřebuji tvou pomoc. Ty si důležitá část mě, nechci přijít i o tebe." Tom během Billovy promluvy střídal různé výrazy úžasu, překvapení, radosti a nakonec i pocitu štěstí po tom, co mu jeho bratr řekl, že je pro něj tak důležitý. Samým dojetím se vrhl Billovi kolem krku. Teď už si byl svými pocity jistý. Už nikdy nedopustí, aby bratr trpěl. Bude ho ochraňovat jako oko v hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama