close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Povídka o TH - Jedeme dál

6. května 2007 v 20:02 | mina |  Povídky-TH
Tak jedeme dál! Blíží se velké finále...ještě to kapičku zamotám, ale nebojte se. Jen kapičku. :)Páč se už těším na konec :D
"Jak se podle tebe chová správná holka?"
"Za co mi děkuješ? Nic jsem neudělal. Jen jsem řekl pravdu."
"Co se stalo? Netěšíš se?"

Kapitola 20. - Jedeme dál
Seděl na posteli, v rukách kytaru. Otevřela jsem dveře a zadívala se na něj. Tvářil se tvrdě, nepřístupně, zklamaně…podobně, jak na začátku. Než jsme se spolu začali bavit. Píchlo mě kdesi pod žebry.
"Můžu s tebou mluvit, Tome?"
"Když řeknu ne, tak stejně neodejdeš, viď?" zahlásil rezignovaně. Co je tohle kruci za odpověď? Zamračila jsem se. "Máš pravdu." Přisunula jsem si křeslo naproti němu. Tak, abych viděla jeho tvář. On si mě ale stejně nevšímá. Kytara vydává skřípavé zvuky. Pořád intenzivnější a intenzivnější. "Dost!" nevydržela jsem to a struny překryla dlaní. Zvedl hlavu. Co jsem viděla my vyrazilo dech.
Nikdy, nikdy v životě se na mě nepodíval takhle. Nenávistně, ledově, odsuzoval mě…jak se zdálo, už za to, že vůbec žiju. Polekala jsem se a rychle si sedla zpátky do křesla.
"Řekl ti všechno?"
"Nevím, co je všechno." oponovala jsem mu se znovunalezenou rovnováhou. "Dobře."
Po minutě jsem se ozvala: "Ty mi neřekneš víc?" V pohledu měl napsáno: ty jsi tak blbá…jak se můžeš opovážit se na něco takového zeptat?
"Jak chceš. Vezmu to od začátku. Nikdy ses mi až tak nelíbila. Teda jako, seš docela pěkná holka…ale hlavně máš něco v sobě. Jak sem začínal poznávat tvoje chování, můj zájem zvolna opadal. Chováš se strašně. Vůbec ne jako správná holka."
"Jak se podle tebe chová správná holka?" vyprskla jsem. Co je tohle za stupidní názor? "Jako ta, se kterou jsem." Usadil mě a nerušeně pokračoval: "Něco mě k tobě sice táhlo, jenže po tom incidentu s tou blondýnkou u mě v pokoji jsem dost ochladl." Ochladl? On ochladl?! Cože? Vždyť potom jsme se spolu začali bavit…! "Zažil jsem jednu, co se chovala stejně a nedopadlo to dobře."
"Tome…uvědomuješ si, že právě potápíš všechno, co jsme spolu prožili? Celé naše "přátelství"? Nebo co to teda bylo…chápeš to?"
"Je mi to jasný, tys to chtěla vědět." nevšímal si mě a mluvil dál. "Chtěl jsem to zkusit, ale hodně rychle mi došlo, že by to nemělo cenu. A tak jsem se podle toho zařídil. Tys souhlasila s tím, že spolu chodit nebudeme…takže co jako? Nic. Žiju dál." Nenapadlo mě, že by mi on mohl někdy říct něco tak moc ošklivého. Nikdy. Chybka no. Člověk má počítat se vším… "Hm…jo, dobře…takže… já jdu…" utekla jsem.
Potřebuju pohyb. Pryč. Vypadnout…moc jsem se nerozmýšlela a vyběhla z pokoje, z hotelu a snažila jsem se dostat i z města. Kde je tady nějakej les? Sakra…slzy ne a ne téct, nemotorně se proplétám mezi davy lidí. Zmatené a vylekané pohledy kryla pod svou rouškou paní noc. Konečně přede mnou začaly vykukovat špičky stromů. Vběhla jsem do parku, probíhala bezhlavě keři. Konečně lavička. Dostatečně daleko od ostatních, ale dostatečně osvětlená, abych se nezačala bát.
Jistě, jsem úplně sama v noci v parku. Prostě jsem se musela zbláznit. Dech se mi ztišil, tlukot srdce zpomalil. Moje tělo zaplavila příjemná a osvobozující únava. Sedla jsem si do tureckého sedu a zadívala se na oblohu. Už nesvítila ani jedna hvězdička. Čas utíkal, mraky se stahovaly. Dokud na mou tvář nedopadly první kapky, nepohnula jsem se.
****
"Pozor!" Tak tak jsem stačila uskočit před jedoucím autem. To by byl pech, aby se mi něco stalo před hotelem… "Jste v pořádku, slečno?" přispěchal mi na pomoc vrátný. Přikývla jsem. Asi si mě pamatoval, protože každý soudný člověk by mne vyhodil. Strašidlo s mokrými vlasy, kalhotami od písku až po kolena a poškrábaným obličejem nikdo do nejdražšího hotelu v Berlíně nepustí. "Děkuju." špitla jsem a ploužila se k sobě do pokoje. Sice se mi ulevilo, ale nic to nevyřešilo. A zítra to bude zase stejné.
****
"Bál jsem se o tebe!! Jak si to představuješ, jen takhle vypadnout a nikomu nic neříct! Uvědomuješ si, jak je Berlín nebezpečný?!" plísnil mě Georg hned, jak jsem překročila práh pokoje. Nikoho jiného jsem naštěstí nepotkala, ale stejně mi udělal obrovskou radost. "Georgu, já tě mám tak ráda!" objala jsem ho. Na okamžik zapomněl, že mi vlastně chtěl vynadat. "Moc ti děkuju."
"Za co mi děkuješ? Nic jsem neudělal. Jen jsem řekl pravdu."
" Já nemyslím tohle…moc mi pomohlo, že se někdo zajímá o to, co cítím, víš. Děkuju ti." Usmála jsem se kapičku. "Prosím tě, Charlotto…nezapomínej, že máš přátele, kterým na tobě záleží."
"Já vím." Doprovodila jsem to pořádným pšíknutím. Rozesmál se. "Hej, to není k smíchu." - hepčík - "Nesměj se mi!"
"Doufám, že budeš nemocná. Zasloužíš si to." Šermoval mi prstem před obličejem. "Víš, co všechno se ti mohlo stát? Aspoň, že jsi nebyla v parku…" zčervenala jsem. Kdybys věděl... Naštěstí si ničeho nevšimnul a dál mi vařil čaj. "Tam jsou úchylové, násilníci a zloději. Taky tě klidně mohli i zabít! Jak si to představuješ…a nebo v uličkách! Tam se zase scházejí skinheadi, náckové a vůbec! Berlín je moc nebezpečný město…" přijala jsem od něj čaj a hlasitě se zasmála. Mluví jako moje mamka. Položila jsem mu ruku na rameno a zcela vážně pronesla: "Umím střílet, Georgu."
****
Ráno z postele lezu s pořádným bolením v krku. Ale co, stálo to za to. Menší výlet…krk jsem schovala pod šátek a vydala se na snídani. Kapely obsadily již tradičně místo skryté za květináči. Můj příchod žádný rozruch nezpůsobil. Že by o tom nevěděli?
"Dobré ráno." Ozvalo se několikrát. "Dobré." Usmála jsem se v odpověď. Naštěstí mi Georg držel místo vedle sebe. Jinak bych si musela sednout vedle Toma. Vděčně jsem se na něj usmála, on odpověděl spikleneckým mrknutím. Cítím se mnohem lépe. Ačkoliv se nemůžu zbavit splašeného tlukotu srdce kdykoliv Toma vidím, je to prostě lepší.
"Tak co dneska podnikneme?" naklonil se nad stůl Bill. Anna ho chytla za pas a zamilovaně se usmála. Elis si lakuje nehty a nereaguje. Adam psal sms. David se po mě trošku nejistě podíval: "Brouzdal jsem po netu. A našel jsem jednu akci…"
"Tak ven s tím, nenapínej nás!" zvolal nadšeně Gustav. My ostatní jsme přikyvovali. David má štěstí na skvělá místa. "V nedalekém klubu je PunkFest." Všimla jsem si, jak Georgovi zasvítila očíčka. Bill si stoupnul, opřel se dlaněmi o stůl a hltal každé Davčovo slovo. I Tom se usmál. "Hrají tam Post-it, 100 zvířat, Nouzovej Výstup a taky Nu Pagadí."
"Ty vůbec neznám." Rozčiloval se Bill. "To ani nemůžeš," vysvětloval Adam, "Jsou to český kapely."
"Takže tady bude český PunkFest?" ujišťoval se Gustav. "Přesně tak." Přikývla Anna. "No to je skvělý, ne Šroty? Už si nebudeš moct stěžovat, že nemluvíme česky." Otočil se na mne nadšeně Georg. Naprázdno jsem polkla. Zas tak skvělé, jak říká, to není…od odpovědi mě zachránil Bill: "Myslíte, že je správné jít na jejich koncert, když po zítří máme vlastní?"
"Koho to zajímá, Bille? Chceme se prostě bavit. Tak co by ne?" projevil se Tom. Všichni nadšeně začali plánovat. David musel slíbit, že se hned půjde podívat na internet a zjistí přesnější údaje. Elis nás obšťastňovala slovním probíráním svého šatníku. Nakonec se s Billem shodli, že nejlepší bude vzít si něco černého, s řetězy, dírami a tak vůbec. Já jsem je ale neposlouchala. Duchem se toulám někde úplně jinde. "Co se stalo? Netěšíš se?" vytrhl mne z hlubin duše Tom. Úplně jsem se ho polekala. Stále jsem ještě nevyřešila otázku, jak se k němu chovat. Zcela normálně nebo mám dělat uraženou?
Protentokrát se zřejmě hodí více první varianta. Uražená mohu být jindy. "Ne, těším se. Jen jsem se zamyslela."
"Neumíš moc dobře lhát." To se plete…lhát umím skvěle. Ani mamka to na mě nepozná. Pouze on do mě vidí. Nikdo jiný. David to slyšel, položil mi ruku na rameno: "Nemusíš to dělat, jestli nechceš." Kecka. Je mi jasné, proč tuhle akci vybral. Protože to ví. A štve ho to. Mě taky. Jenže nevím, jak ven…
Když jsme vstávali od snídaně, bylo jasné, že celý den se ponese v duchu příprav na večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Havča Havča | 7. května 2007 v 7:43 | Reagovat

Good pisaj dál je to napínavý

2 fdika fdika | 7. května 2007 v 16:55 | Reagovat

honem dáááááááááááááááááááááááááááááááál.......je to super

3 Magdik Magdik | 7. května 2007 v 17:16 | Reagovat

suupeer! daale!!

4 LL LL | 7. května 2007 v 19:20 | Reagovat

super jako vždy :-) už se těším na další

5 TH TH | 9. května 2007 v 16:43 | Reagovat

honem dal sup

6 TEZY TEZY | 10. května 2007 v 9:58 | Reagovat

Prosim další dílek

7 kacenka kacenka | 22. května 2007 v 16:11 | Reagovat

supem moc good užs e těšim na další díleček¨

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama