Druhá polovina....

2. část
Výlet do Sydney odložili. Přeci jenom se ještě nenabažili moře.
"EM., kde máš opalovací krém?" Ptal se Gustav a nakukoval jí do tašky.
"Dej to sem. Já ti ho najdu," eM. se ponořila do tašky také. Chvíli se tam přehrabovala.
"Do háje, nechala jsem ho na pokoji. Skočím pro něj. Za chvíli by z nás byly škvarky."
"Doprovodím tě," nabídl se Tom. Odešli.
"Asi jdu za nima. Vemu si tam jiný brejle. Tyhle mi, jak se na tom slunci potím, sjížděj z nosu," oznámil Bill Georgovi a Gustavovi a vstal z lehátka také. Mezitím Tom s eM. dorazili na pokoj. EM. začala hledat krém. Tom zůstal stát ve dveřích opřený o futra a mlčky ji pozoroval.
"Kruci, kde jen může být," nadávala eM. a pomalu pozobracela celý pokoj na ruby.
"Mám ho," vítězně vykřikla eM., klekla si na kolena a začala ho lovit zpod postele. Ani si nevšimla, že k ní přistoupil Tom. Narovnala se a jak se otočila, vpadla mu přímo do náruče. Zkoprněla. Byla z té situace zmatená. Takhle se na ni Tom snad ještě nikdy nedíval. Ten pohled jí až téměř propaloval kůži. Než stačila zareagovat, Tom se k ní nahnul a začal ji líbat. Bylo to jiné než Billovi polibky. Jemně se snažil, aby se uvolnila a jeho polibky začala opětovat. EM. ale nabyla schopná se ani pohnout, či snad udělat cokoli jiného. V tom se v pokoji objevil Bill. Prudce od ní Toma odtáhl a chystal se ho praštit.
"Ne, Bille, ne, prosím," přiskočila k němu eM. a zastoupila mu cestu.
"Prosím, tohle je jen nedorozumění."
"Nech mě! Zklamali jste mě! Oba!" Pohrdavě kouknul především na svého bratra a odcházel.
"Tome, co tě to jen napadlo," zaúpěla eM. a vyběhla hledat Billa. Uviděla ho před hotelem. Šel jako smyslů zbavený, vůbec nevnímal, co se kolem něj děje.
"Bille, počkej," křičela na něj. Neslyšel. Chystal se přejít přes silnici a ani ho nenapadlo se rozhlédnout.
"Bille!!!" EM. si všimla přijíždějícího auta a utíkala k němu. Stihla to. Vrazila do něj zezadu a dostala ho pryč z vozovky. Sama už to ale nestihla. Vykřikla. Slyšela už jen jak kvílí brzdy a pak ten hrozný náraz.
"Marti, Marti, proboha ne!" Bill se vzpamatoval a běžel k ní. Držel její tělo v náručí jako by ji chtěl konejšit.
Marti, nenechávej mě tu, slyšíš. Miluji tě. Tohle jsem ti mockrát neřekl. Nemůžu bez tebe být," šeptal jí do ucha a slzami ji smáčel obličej. Někdo zavolal záchranku.
"Ještě žije, ale je to špatné," zkonstatoval lékař a naložili ji do sanitky. Billovi ještě řekli, do které nemocnice ji vezou. Bill byl jak v mrákotách. Připotácel se zpět na pokoj, kde byl ještě stále Tom.
"Bille, já jsem to nechtěl, slyšíš. Prostě se to stalo. Jí z toho ale neobviňuj. Ona mě nepolíbila," začal se mu Tom omlouvat, ale pak si všiml jak je bratr zelený a ubrečený. Zarazil se.
"Porazilo ji auto." Špitl Bill.
"Co?!"
"EM., odvezli ji do nemocnice."
***
Čekání bylo nekonečné. Z operačního sálu přišel doktor.
"Není to dobré. Operatér dělal co mohl, ale nešlo s tím nic moc dělat. Utrpěla těžké zranění lebky. Je na podpůrných přístrojích, ale je jen otázkou času, kdy přijde konec. Při životě ji drží pouze sraženina, která ucpala životně důležitou tepnu. Nevíme kdy se uvolní. Ten zbylý čas byste měli strávit u ní. Pokud tam bude dostatečně dlouho, je možné, že se ještě na pár okamžiků probere, ale ta šance je jen velmi malá. Nechci vám dávat moc velké naděje."
Bill byl v koncích. Tohle přece nemůže být pravda. Ona přece musí žít.
"Bille, pojď, jdeme za ní," snažil se ho Tom přimět, aby se zvedl.
"Nesahej na mě, za tohle stejně můžeš jedině ty."
"Jo, to si moc dobře uvědomuju a věř mi, že si to budu vyčítat až do konce života, teď bychom se s ní ale měli jít rozloučit." Tomovi začaly také stékat po tvářích slzy, do poslední chvíle se snažil být ten kdo tu situaci bude zvládat, ale tohle zvládnout nešlo.
"Nechci se s ní loučit. Chci aby žila…" mezi vzlyky šeptnul Bill.
***
Kluci opatrně vstoupili do pokoje. Vypadala klidně. Hlavu měla obvázanou, ale na obličeji neměla jediný šrám. Jak jen byla nádherná.Vypadala jako anděl. Bill si přisedl k posteli a vzal ji za ruku.
"Bille," promluvila. Vyskočil ze židle.
"Marti, miluji tě, moc tě miluji," zasypal ji motýlími polibky.
"Ty brečíš? Tome…?" všimla si i druhého bratra. "Kluci vy brečíte?" Zeptala se jich nechápavě. "Neplačte, mě bude za chvíli dobře."
"Ne, Marti, prosím tě ne. Zůstaň tu se mnou."
"Já ale s tebou zůstanu. S vámi oběma. Věřte mi. Budu na vás dávat pozor."
"Marti ne, prosím," vzlykal zoufale Bill.
"Bille, teď nesmíš brečet. Poslouchej. Já tě strašně miluju. S tebou jsem zažila tu nejhezčí část svýho života a nelituji ani jediný vteřiny. Tome…" koukla na něj a natáhla k němu ruku. "Tebe mám taky hrozně ráda. Nevyčítej si to, co se stalo. Prostě to tak mělo být. Vy dva k sobě patříte. Nedovolte, aby vás to rozdělilo. Nesmíte si klást žádnou vinu. Já zůstanu žít ve vašich srcích jen když budou pohromadě."
"EM."
"Bille, slib mi to."
"Nikdy na tebe nezapomeneme."
Bill ji políbil. V tom se ozval nepříjemný až do morku kosti zalézající tón "píííp."
KONEC
je to supr,ale ten konec je tak smutnej )-:
strááááášně smutnej.......