7. března 2007 v 13:57 | mina
|
Tak opět po dlouhé době...promiňte, že to tak trvalo. Snad se bude líbit. Mimochodem, je to poslední díl. Možná napíu ještě Epilog, ale moc s tím nepočítám.
PS: opět promiňte chyby, je to psané ve spěchu.
Dny utíkaly jako voda. Eleonor se s Lonsem vídala téměř denně. Scházeli se o přestávkách ve studovně, zdravili se na chodbách. Občas se pošťuchovali, strkali do sebe a na intru, kde Lons bydlel, už byla Ela jako doma. Pořád jsou však "pouze" kamarádi. Ona byla ráda alespoň za to. Kdyby o Lonse měla přijít úplně…Okolí si na to zvyklo. Vlastně je všichni začali brát jako pár. Jen Pepa s tím měl očividně pořád problémy. Elis se snažila s ním mluvit, avšak nepomáhalo to. Ačkoli se nikdo s Lonsem nebavil, vyhýbali se mu a celkově se ho stranili, Pepa ho urážel a provokoval.
"Jak se dneska máme, holá hlavo?" křiknul, jakmile vešel do studovny. Blonďák si demonstrativně projel prsty svoje půlcentimetrové vrabčí hnízdo. Elis, která seděla kousek dál, si povzdechla a vypnula mp3 přehrávač. Zrovna mu pouštěla super písničku…Lons nereagoval, jako obvykle. Zdálo se, že mu urážky nevadí. Jen se na Elu usmál a nevšímal si ho.
Eleonor byla ráda. Včera ho totiž prosila, aby si Pepi nevšímal. A on svoje slovo právě dodržel.
Pepu ignorování štvalo ještě víc. Rozhodl se vyzkoušet, jak daleko s Eleonor jsou…
Frajersky k ní vykročil. Na tváři výraz největšího borce světa. Černé vlasy nedbale rozcuchal a hnědé oči získaly nebývalou jiskru. Věděl, jak tohle působí. Několik dívek mu to okamžitě potvrdilo. Zavzdychaly a nespouštěly z něj zrak.
Eleonor ho sleduje s pozvednutým obočím. O co se jako snaží? Mrkla na Lonse, co on na to. Zbystřil. Všimla si, jak Pepu pozoruje, ale zdánlivě něco hrabal v batohu. Mladý muž mezi tím došel až k ní. Zvedla oči a trošku se usmála. Bleskově ji povalil a lehl si na ni. "Co děláš?!" snažila se ho zbavit. "To jsem měl udělat už dávno." usmál se a políbil ji.
Lons vystřídal snad všechny možné barvy.
"Pusť mě!" prskla Elis a vyhrabala se z pod Pepi. Byla celá červená a zadýchaná. Ví, jak na to…ale. Po čtyřech odlezla co nejdál od něj, vlastně přímo za Lonsova záda. Opřela se o něj a zhluboka dýchala. Není to tak dávno, kdy by tohle uvítala…pozdě.
Pepa si je překvapeně měřil. Tohle nečekal. A navíc měl další problém…Lons zuřil. A to doslova. Kdyby se o něj Eleonor neopírala, už dávno by asi vyskočil a jednu mu vpálil přímo mezi oči. Docela o tom vypovídala i jeho zatnutá pěst…Pepa raději popadl tašku a zmizel na chodbě.
****
"Jsi v pořádku?" otočil se na ni Lons po chvíli. "Jasně, přece to nebyla první pusa v mém životě." usmála se kapičku nuceně. Tak proč ji to tak rozhodilo? Zadíval se jí do očí: "Jestli ti ublíží, tak ho zabiju. Víš, že jsi pro mě důležitá, viď?" Zarazila se. Tohle mělo být vyznání? Bavili se spolu úplně ovšem, k tomuto tématu, tedy co mezi nimi vlastně je, se nedostali zatím nikdy. "Taky jsi pro mě moc důležitý." ujistila jej. Asi tě miluju, dodala pro sebe. Na to však ještě nepřišel ten správný čas… "Já sem ještě nepoznal takovou babu, jako jsi ty." Rozesmála se. Babu? "Babu Jagu? No téééda!" praštila ho na oko uraženě pěstí do ramene. "Ne babu jako babu…" bezmocně se mu zlomil hlas. Vybuchla smíchy: "Vždyť já vím! Ironie, to je můj šálek kávy…" přikývnul a lehnul si kousek od ní.
"Co budeš dělat za měsíc?" zvážněla. Zavřel oči a ruce složil pod hlavou: "Vrátím se. Už to je jen týden."
"Aha." Pronesla neutrálně, aby zamaskovala smutek. Jen týden? To ten čas tak rychle letí? Ale zatím má ještě právě týden, aby ho přesvědčila.... a do toho dá všechno.
"Eleonor….ty….myslíš, že mi na tobě nezáleží? To je blbost. Já…já tě mám rád." Neodvažovala se ani pohnout: "No, ještě abys neměl. Jsi můj nejlepší kámoš." Věděla, že to zlehčuje. Ale co s touhle situací taky jiného? Prosím, hlavně ať mi neřekne, že mě miluje...prosím, to ne. "Jenže já tě mám rád jinak. Víc." A je to venku. Tak v čem je problém? "Lonsi, ty víš, že tě mám fakt ráda, že ano? Muselo ti to být jasný. Hned od začátku. Protože to na mě poznali snad úplně všichni…"
"Já si nebyl jistej, jestli to náhodou nedělá jen tvoje povaha…seš moc hodná holka…"
"Tak to ti děkuju." rozesmála se. "Náhodou, to je dobře. Neber to nijak špatně. Já jsem vždycky holky prostě střídal."
"Proč?"
"Byly to káči…bavilo mě to. Poslední dobou už ne. Prostě sem zatoužil po něčem vážnějším…" Srdíčko se je jí na okamžik zastavilo a poté začalo dělat kotrmelce. Vážnějšího? "Já...jsem nikdy svoje vztahy nebrala moc vážně…prostě…ne, že bych si zahrávala…jen jsem nenašla nikoho, komu bych dokázala říct Miluju tě." Nastala dlouhá tichá pauza. Oba měli o čem přemýšlet.
"Ty teď končíš?" Přikývla. "A co máš v plánu?"
"Já ti ani nevím. Asi půjdu do hospody…" zaraženě na ni vytřeštil oči. Vybuchla smíchy: "Myslíš, že jsem tam nikdy nebyla?"
"Já ti neberu schopnost bavit se…ale abys šla ve středu odpoledne do hospody? To mi nesedí."
"A nesedí ti to správně. Co budeš dělat ty?"
"MY dva budeme čistit bazén."
****
She says she´s no good with words but I´m worse
Barely stuttered out
A joke of a romantic stuck to my tongue
And weighed down with words too overdramatic
Tonight it´s "it cant get much worse"
Vs. "no one should ever feel like…"
****
Stáli na břehu školního bazénu a pozorovali odlesky na vodní hladině. Slunce jim pražilo do zad, teplota se vyšplhala téměř k třiceti stupňům. Lons ji po očku pozoroval. Vlasy se jí krásně leskly, každá částečka kůže jako by vsakovala i sebeslabší paprsek. Už věděl, že ji miluje. Věděl to skoro od začátku. Ale uklidňoval se tím, že ona jeho milovat nemůže. Protože kdo by ho chtěl? No jistě, najdou se i také, ale ona je...tak čistá. Určitě by nechtěla satanistu, kluka z ulice, drsňáka s holou hlavou… Omyl, chce. A to ho přímo fascinuje. Nyní si ji už nepokrytě prohlížel, všimla i toho: "Co?" Zakroutil hlavou a tlačítkem na ovladači zesílil zvuk na hifi-věži.
****
I´m two quarters and a heart down
And I don´t want to forget how your voice sounds
These words are all I have so I write them
I need them just to get by
We will own your thoughts
We´ll own the songs stuck in your head
We´ll leave you kickinf and screaming so you can thank us in the end
****
Když už jeho pohled nemohla vydržet, popadla jakousi síťku na motýly a začala lovit listy, trávu, mrtvé brouky…prostě veškerou nečistotu. Nečekal a přidal se k ní.
Co chvilku po sobě pokukovali. Hlavně nenápadně…začala si zpívat. Potichu, spíš jen otvírala pusu. A on se najednou přistihl, jak se k ní přidává. V tu chvíli se jejich oči setkaly. Usmála se a spustila nahlas: "Dance, dance! We´re falling apart to half time, dance dance! And these are the lives you love to lead…"
****
Dance, dance
We´re falling apart to half time
Dance, dance
And these are the lives you love to lead
Dance this is the way they´d look
Of they knew how misery loved me
Drink up its last call
Last resort
But only the first mistake and I…
****
Zpívali spolu. Ani jeden to neumí a stejně si zpívali. Smáli se na celé kolo, síťky dávno skončily odhozené někde v trávě. Honili se kolem bazénu, řvali do hlasité hudby a ještě se smáli…jestli je někdo pozoroval, musí je považovat zřejmě za blázny. A on je někdo skutečně pozoruje…
****
I´m two quarters and a heart down
And I don´t want to forger how your voice sounds
These words are all I have so I write them
I need them just to get by
****
Za oknem, na chodbě v útrobách školy, stál černovlasí kluk a naštvaně se mračil. Zlostně upíjel ze skleničky, kterou držel v ruce. Slunce pro něj nesvítilo, celý svět zešedivěl. Dlouhán za oknem dívku dohonil a objal. Pro ty dva se teď zastavil čas. Hleděli si do očí a najednou nevěděli…sklenička praskla. Pepa si zlostně oprášil střepy z ruky, odhodil je za sebe a odešel.
****
Why don´t you show me a little bit of spine
You´ve been saving for his mattress (with love)
Dance, dance…
(Fall out boy - Dance, dance)
****
Chtěla, aby jí políbil. A chtěla to doopravdy moc. Jenže Lons stál a jen se díval. Možná se kochal tím zmatkem v jejích očích… "Říkáme si všechno na rovinu, viď?" přikývla a posunula se k němu ještě o milimetr blíž. Pořád byla moc daleko…i když se dotýkali snad každou částí těla. "Mám tě rád, jenže…nemůžu. Ne s tebou, ne tady a ne teď. Na mě čeká jiný život, stejně jako na tebe." Pozoroval, jak se náklonnost v jejích očích mění v bolest. Vzdalovala se, ačkoliv se nepohnula ani o kousek. Přitiskl ji k sobě blíž, věděl však, že to nepomůže. Od začátku mu bylo jasné, jak tohle skončí. On se nemůže zamilovat. Jedinou jeho láskou je ulice. Volnost. A i když je tahle slečna poklad…ne, láska by ho zabila. Nemůže jí prostě mít rád. Co jí může nabídnout? Nic, jen smrad a bezdomovce. Nemůže po ní chtít takovou oběť. Zničil by jí pověst…prostě všechno. On je jedině vstupenka do pekel. Nic víc.
"Eleonor…já…nikdy jsem nikoho tak nemilo" Položila mu prsty na rty a slabě se usmála: "Nemusíš mě uklidňovat. Nic mi nedlužíš. Jsme přece jen kamarádi, ne?" úsměv definitivně zamrznul. Vymanila se z jeho náručí a odstoupila dva kroky stranou. Bezmocně se díval, jak mizí. Jak mizí všechno, co vybudovali, všechno, co k němu cítila. Pečlivě svoje city schovávala hluboko do svého srdce. Tak hluboko, aby je nikdo nenašel. Sakra!
Uchopil jí za ramena a zatřásl s ní. Vůbec se nehádala, nebojovala o svojí lásku. Naštvalo ho to. Najednou dostal potřebu vše jí říct. Vysvětlit jí, proč. "Miluju tě! Jen tak…zamiloval sem se do tebe. Ale ty si zasloužíš někoho lepšího! Co se mnou? Nejsem kluk pro tebe." Znovu s ní zatřásl, dívala se někam na jeho rameno. Vypadala, že nevnímá. "Eleonor!" křikl zoufale. Až nyní se její oči stočily opět na něj. "Prostě nejsem pro tebe, chápeš? Zasloužíš si víc…"
"Proč mi to děláš ještě těžší? Proč mi říkáš, že mě miluješ, když to není pravda? Jak víš, co si zasloužím? Nejsi pro mě?! Proč? Jsem moc slušná? Nejsem dost nakrátko? Nebo naopak moc? Není to spíš tak, že já nejsem pro tebe? Že ty potřebuješ nějakou ghotičku? Nebo jako co?!" vybuchla konečně. Svěsil ramena a vnitřně se obrnil proti tomu, co jí řekne. Ale pomůže jí to…v budoucnu. "Máš pravdu. Potřebuju ghotičku. Ta se ke mně bude hodit, bude mě doplňovat. Ty jsi prostě ty." V očích se jí zaleskly slzy. Statečně je držela za víčky. "Byla to všechno lež? Všechno, co jsi mi kdy řekl?" Měl by zalhat. Měl by…ale nedokázal to. "Ne, všechno, co jsem řekl, jsem myslel smrtelně vážně."
"Tak proč to děláš?!" křičela. Zapomněla na hrdost. Byla ochotná žebrat… "V pátek mě uvidíš naposledy. Požádám, aby mě propustili dřív." řekl jen a odešel.
****
Poznámka pod čarou(spíš pod 4 hvězdičkama): Vývoj téhle povídky překvapil i mě, chtěla jsem z toho mít happy end..bohužel, nějak to nevyšlo. A proti Ghotice nic nemám, vážně ne:) Ale tenhle styl se mi tam prostě hodil.
Moc moc hezký, ten konec mi nevadí, takhle je to snad i lepší. jen máš asi trochu zkreslenou představu o gothicích. To nejsou žádní vyvrhelové společnosti (jak to na mě působí z té tvé povídky). Prostě jen chápou svět po svým. Někdy dokážou bejt mnohem citlivější než kdokoli jinej. Ale jinak fajn, fakt se mi to líbilo, máš i perfektní slohovej projev. není to nudný:)