close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Studie v zahraničí III.

27. února 2007 v 20:57 | Marge |  Povídky-TH
Další kapitolka:) Snad se Vám tahle povídečka líbí, Marge mi určitě brzo dodá další dílky. Takže směle do čtení :o)
PS: nezapomeňte na komentáře...

3. díl
EM. vjíždí do ulice, kde stojí její dům, ve kterém od svých 5ti let vyrůstala. Nic se tu nezměnilo. Dokonce ani plot, který chtěl její táta předělávat. Stojí pořád v původní podobě na svém místě. Vystoupila z auta a nasávala večerní zimní atmosféru. Pod nohama jí křupal sníh. Ten v Magdeburgu nebyl. Občas se tam na kraji silnice válela zašpiněná od automobilových zplodin sněhová kupa, která jen zabírala parkovací místa. Tady byl sníh zářivě bílý a pokrýval i ty nejdrobnější větvičky na stromech. Bylo už kolem desáté večer. Na ulici bylo prázdno. Ani nikdo z jejich nepříjemně zvědavých sousedů tu nepostával. Pozorovala svůj dům, okna v nichž skrz žaluzie prosvítalo světlo. -Asi se dívají na televizi a mamka neustále kouká na mobil, kdy se jim jen ozvu, že už se blížím k domu-. Rozhodla se to už dál neprotahovat. Vytáhla z kapsy klíče, vyběhla schody ke dveřím a odemkla si.
Jen co vstoupila do předsíně ozval se štěkot. Otevřela dveře do chodby.
"Ahoj, kluci, poznáváte mě ještě vůbec?" Vítala se se dvěma malými psíky, kteří kolem ní radostí pobíhali. Ukázal se i zbytek rodiny. Postupně se objala s mamkou, s taťkou a svojí o dva roky mladší sestrou.
"Ahoj, dítě, proč si o sobě nedala vědět, já čekala celý den," trochu vyčítavě jí řekla matka. Po tom si všichni sedli do obýváku a dlouho do noci si povídali.
Ráno se probudila po dlouhé době ve svém dětském pokoji. Vypadal úplně stejně, jako když ho tu před pěti měsíci opouštěla. Dokonce jí tu zůstala i ta televize s DVD, kterou sestra měla v plánu přestěhovat k sobě, jen co za ní zapadnou dveře. Než odjela z Německa naplánovala si na ten týden doma tolik věcí, které chtěla stihnout. Teď se jí najednou vůbec nic nechtělo. Prostě se chtěla zavřít doma u své rodiny a užívat si po dlouhé době to sladké nic nedělání. Navštíví asi jen svoji nejlepší kamarádku, ale na to bude ještě za ten týden spousta času. Řekla si a spokojeně se zase rozvalila na postel. Najednou strčila do dveří hlavu její sestra.
"Čau, sestróó, už seš vzhůru? Koukám, že jo, tak teď můžeš vyprávět bez cenzury, povídej, přeháněj!" A vetřela se k eM. na postel.
"Nevím, co chceš slyšet, všechno jsem vám řekla včera večer, navíc jste dostávali dost podrobný maily alespoň 3x týdně."
"Tohle ale nemyslím. Co němci? Jací jsou ti? A nechci slyšet, že sis žádnýho nevšimla."
"Prosímtě, já jsem jenom s Kathrinou a pár lidma, se kterejma chodím na hodiny. Na tyhle tvoje ptákoviny fakt nemám čas."
"Óó, promiň, já zapomněla, že tvoje jediná starost je čučet do nějaký knížky."
"No samozřejmě, vždyť - labor improbus omnia vincit a scientia est potentia." (velká práce předčí vše a vědění je moc)
"Tu latinu si laskavě schovej pro někoho jinýho, víš, že nesnáším, když takhle mluvíš!" Řekla její sestra popuzeně a odešla. EM. byla ráda. Nikdy si se sestrou moc nerozuměly. Její život byl hrozně omezený. Pro ní byl veškerý smysl v tom, jak nejlíp vypadat, aby se kolem ní točili kluci, jak zaujmout toho nejhezčího a dostat z něj to co potřebuje a pak se ho jako opotřebovaného prádla zbavit. Začala s klukama už ve 14ti letech a do svých současných 19ti posbírala nemalé zkušenosti. Chvíle porozumění mezi nimi byly jen velice vzácné.
Po tomhle rozhovoru už se jí nechtělo ležet. Rozhodla se, že se ozve té své kamarádce, kdy by se mohly vidět. Domluvily se spolu na konec týdne. V pátek vyrazí na diskotéku a eM. u ní přespí. Týden rychle utíkal. EM. se věnovala úplně všedním věcem. Koukala na televizi, chodila ven s pejsky a v knihovně ji zaujala publikace o kabale. EM. se vždy zajímala o okultní vědy, a proto ji zaujala už jen definice kabaly. -Kabala patří k systémům esoterickým, okultním a zároveň praktickým, které směřují k rozšíření vědomí a rozvoji duchovních schopností a uvědomění. Je v ní uložena moudrost dávných dob spolu s veškerými silami tohoto světa. Umožní nám nahlédnout do tajemství života tak hluboko a pronikavě, jak si přejeme-. EM. se s chutí začetla a po zavření knihy si poznamenala citát od Pátera Francise Thompsona: "Víte, co znamená být dítětem?…To znamená být tak velkým, že se skřítek musí sklonit, aby vám zašeptal do ucha. Dokážete proměnit skořápku v kočár a myšky ve spřežení…v každé dětské duši žije totiž víla čarodějka."
A byl tu pátek. EM. zaklepala na dveře řadovkového domu.
"Čaúú, Marťásku!" Prudce otevřela její kamarádka dveře a vrhla se jí kolem krku.
"Ahóój, ty můj malej trpaslíčku," Jitka byla totiž eM. sotva po ramena. "Ani nevíš, jak se mi stejskalo," řekla eM.
"Pojď dovnitř, ještě si dodělám make-up a můžeme vyrazit tančit," řekla obřadně Jitka a začala kolem eM. poskakovat -údajně- jako víla. EM. se posadila v jejím pokoji do křesla a trpělivě čekala. Mezitím se Jitka líčila a neustále z ní vycházel nepřetržitý proud slov. EM. neznala nikoho upovídanějšího než byla právě Jitka. Měla jí ale ráda. Mnohokrát ji totiž dokázala podržet. Jitka byla sice taková typická holčinka v růžovém tričičku a sukýnce, ale eM. to nevadilo. Na komkoli jiném by to nesnesla, ale jí měla ráda takovou jaká je.
"Málem bych zapomněla, zpívám novou árii, je úplně úžasná, ta se ti bude líbit." Jitka vyskočila od stolu a už si to šinula do obýváku ke klavíru. Vážně to bylo skvělé. Od té doby, co jí eM. slyšela zpívat naposledy se jí hlas ještě víc zlepšil. Měl taky proč. Jitka studovala na vysoké škole sólový zpěv a sbormistrovství.
"Zazpívej si, prosím, ještě taky nějakou se mnou," žadonila eM. a tak Jitka začala hrát. Úplně se zabraly do činnosti, kterou si tak rády krátily volný čas na střední škole, že nakonec ani na diskotéku nešly. Před usnutím si ještě dlouho povídaly. Jitka se samozřejmě také vyptávala, jestli v Německu někoho nepoznala. Ale eM. se jí nesvěřila. Vlastně ani nevěděla proč. Jí to přece říct mohla. Tu noc myslela na Billa, vlastně ne jen na něj, ale na oba dva brášky.
Ráno od Jitky odešla ještě dopoledne. Chtěla si stihnout projít město, než zítra odjede. Zaparkovala na náměstí a procházela obchůdky. Nakukovala do výloh a v tom jí někdo nečekaně oslovil.
"Ahoj, Marťo." Úplně v ní škublo. Otočila se a chvíli na toho kluka zírala.
"Danieli?" vydechla. "Ééé,… chci říct,… ahoj. Jak,…jak se máš?" Vysoukala ze sebe a snažila se v sobě potlačit to zděšení. -To je, ksakru, ten mizera a klidně se tu na mě usmívá-. Soptila v duchu.
"Tome, volá ti nějaká holka," přiběhl Bill za Tomem s jeho telefonem, který si zapomněl v pokoji.
"A jaká?" Zabručel Tom.
"Susan. Není to ta tvoje…?"
"Jo, je, dej to sem!" Napruženě Tom vytrhl Billovi mobil z ruky a nekompromisně hovor odmítl.
"Cože, ty jí to ani nezvedneš?! Říkal si přeci, že je to skvělá tutovka na ukrácení času," divil se Bill.
"To je dost možný, ale už mě to omrzelo. Ukončil sem to a ona teď furt prudí," opověděl Tom a vypadal, že už se o tom dál nemíní bavit. Bill tedy jen pokrčil rameny a zmizel ve svém pokoji. Pustil si počítač a přečetl si mail od eM., která psala, že síť ve škole už je v pořádku, žádné prodloužení volna tedy nebude a ona se zítra vrátí do Magdeburgu. Bill ji radostně odepsal a těšil se na zítřek.
Mezitím Daniel vylákal eM. na menší procházku, aby spolu probrali, co je u nich nového. Souhlasila. Vlastně už jí ani tolik nezraňovalo ho vidět. Je to nějaká doba, co se to stalo a ona už je dávno někde jinde. Dokázala se sním bavit v klidu a vlastně jí i docela zajímalo, jak teď žije.
"A co miminko? Je v pořádku?" Zeptala se eM.
"Jo, je. Je to kluk. Je mu už rok a půl a jmenuje se Sebastian. Malej fotbalista," dodal hrdě. Mluvil o tom už když byli spolu , že chce kluka ze kterého vychová fotbalistu. Chtěl si tím v podstatě splnit i svůj sen. Jemu se to nepovedlo.
"A co ty? Máš už někoho?" Standardní otázka, kterou eM. nenáviděla. Jako by to bylo to jediné, co všechny zajímá.
"Možná jo a možná ne. Co myslíš?" Odpověděla vyhýbavě. Mezitím došli k budově kina, která stála v periferii města a pokud se zrovna nevysílalo, nechodilo kolem mnoho lidí ani ve dne.
"No, já myslím…?" Podíval se na ni vyzývavě. "Že jestli máš, tak nebude tak dobrej jako já." Přitiskl ji na omítku a zblízka jí civěl do obličeje.
"Co to plácáš, pusť mě!" Vykřikla eM. a snažila se vyprostit. Marně. On sevření ještě zesílil.
"No tak, Marťo, nedělej se! Já moc dobře vím, že už nikdy nedokážeš milovat nikoho tak jako mě. Byl jsem tvůj první a na to se nezapomíná," stále jí funěl do obličeje.
"Tak co, kotě, že mě chceš?!"
"Cože, nech…" Její výkřik ale zadusil tvrdý polibek, který ji uštědřil. Byl surový. Snažil se jí rozepnout kalhoty. Zoufale se svíjela a snažila se volat o pomoc. Přestal ji tedy líbat a ucpal ji ústa rukou, vahou celého svého těla ji přimáčkl ke zdi a věnoval se již pouze těm kalhotám. V rukou eM. nikdy neměla moc sílu. Bušila do něj, ale nebylo to moc platné. Vytryskli jí slzy zoufalství. Náhle se jí povedlo vší silou ho kousnout do ruky, kterou jí ucpával ústa. Zařval bolestí a pustil ji.
"Ty čubko!" nenávistně vyštěkl a jak se eM. snažila utéct, chytl ji ze zadu za vlasy, smýkl jí o zem a dal jí pěstí ránu do obličeje. Vytekl jí další proud slz. Tentokrát ne ponížení ale bolesti. V tom se ozvaly hlasy, které se k nim blížily. Daniel se lekl, nechal ji tam a utekl.
"Slečno, není vám něco?" Ptal se mladý muž a pomáhal jí na nohy.
"Ne, jsem v pořádku, jen jsem nekoukala na cestu a upadla.," zašeptala směrem na skupinu dvou párů, která se objevila ve správný čas na správném místě.
"Můžeme vám nějak pomoct?"
"Ne, děkuji, nashledanou." Ani se na ně nepodívala a odcházela. Sedla si do auta a brečela. Myslela, že snad ani nedokáže přestat. Jak jen někdy mohla takového kluka milovat. Co jí to jenom udělal.
"Co to máš, prosímtě, na obličeji," zhrozila se její matka.
"To nic, na tý diskotéce bylo včera mnoho lidí a nějakej kluk mi dal na parketu loktem do voka," zalhala eM. a balila si věci na zítřejší odjezd. Ráno se probrala a bolela ji hlava. Oko jí hrálo všemi barvami. -Takhle přece nemůžu nikam odjet-. Začala znovu plakat. -Bill mě tak nemůže vidět-. Blesklo jí hlavou. Připadala si hrozně špinavá. Přála si jen, aby to byla noční můra, ze které se probudí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LL LL | 28. února 2007 v 18:49 | Reagovat

supr někdy docela napínavý.honem další.

A hóóóódně chvalim je to fakt dobrý

2 Ema Ema | 2. března 2007 v 18:14 | Reagovat

Hej je to dobre moc..:-) Pokračuj...

3 napicu napicu | 6. března 2007 v 1:40 | Reagovat

paráááááááda...JE TO MOCINKY MOCINKY KRÁÁÁÁÁÁÁSNÝÝÝÝÝ ....DALSI A VÍÍÍÍÍÍC....ASI TRIKRAT SEM U TOHO VYCÁÁÁÁK....JE TO MOCINKY MOC...

4 napicu napicu | 6. března 2007 v 1:55 | Reagovat

je to mocinky mazéééééééééééc...vsichni mate v hlave velky curaky a ty se vam tam klimbaj....no mocinky...z toho vaseho tokio hostel a porad dokola ze je vsechno krasny a mocinky chci blejt...proc nehrajete v telenovelach?to by bylo mocinky mocinky

5 mina mina | E-mail | Web | 6. března 2007 v 12:15 | Reagovat

Tady si zase někdo léčí mindráky, koukám...přiznej si to, žereš tenhle žánr! Protože proč to teda potom čteš? A nebo nečteš a kecáš ještě víc....hh, takovejch tady už bylo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama