Překvapivě..druhá část :oD

Odešla. Cestou na kolej si uvědomila, že je tak trochu zklamaná, že se jí nepokusil vylákat na další schůzku. -No tak eM.buď zase racionální, vždyť je to proti tobě dítě, je o 4 roky mladší-. 4 roky. 4 roky. Znělo ji v hlavě. To je šílená věková propast. Kdyby mi bylo 30 a jemu 26, tak by se to dalo vydejchat, ale takhle. 17, vždyť je mu 17… Jo, jenže když s ním mluvila, připadal jí rozumnější než kterýkoli její vrstevník.
Ovšem v tempu všech těch zkoušek se jí podobné myšlenky z hlavy velice brzo vytratily a její život se vrátil do starých kolejí. A do konce zkoušek (zhruba 3 týdny) o něm neslyšela.
"Nazdárek, drahá spolubydlící," vřítila se na pokoj Kathrin. "Měly bychom oslavit ty naše zkoušky, ne? Takže zítra vyrážíme ještě s pár lidma na diskotéku, tak se na to připrav, jasan, ať jsi kočka," oznámila jí nadšeně.
Tak fajn, diskotéka, už se těšila. Potřebovala po tom všem vypnout, trochu se odreagovat.
"Kathrin, nepůjčovala jsi si ode mě tu fialovou rtěnku, nemůžu ji najít."
"Jo, máš ji na poličce, stačilo se jen pořádně rozhlídnout."
EM. si přejela rtěnkou rty a koukla do zrcadla. Byla spokojená. Oblékla si černé kozačky na podpatku, které měly po celé své výšce přezky, dál černé síťové punčochy a černou mini sukni s mnoha cvoky a tu ještě doplnila opaskem, který měl místo přezky velkou lebku. Také měla černé tílko, v jehož dekoltu byla všitá krajka a na předloktí si natáhla krajkové návleky. Své dlouhé tmavé vlasy s modrým melírem si vyžehlila a pomocí vosku slepila pár pramenů. Na krk si pověsila svého oblíbeného stříbrného pavouka, na uši velké kruhové náušnice a své dlouhé pěstěné nehty, které si pro jistotu nechávala zpevňovat gelem, nalakovala na černo. Dioptrické brýle, ač jí slušely, si nevzala. Nikdy je na podobné akce nenosila. Připadala si v nich nepřístupná a hlavně starší.
"No, páni, jde z tebe trochu strach, ale moc ti to sluší," pochválila ji Kathrin.
"Dík, tobě taky. Bude tam s tebou ten tvůj novej objev?"
"Jasně, že bude. Tak jdem ty můj malej gothiku." Zasmála se na ní Kathrin a už ji táhla ze dvěří.
"Páni, už je to tu pěkně rozjetý, jdeme to tu omrknout nebo si rovnou objednáme něco k bumbání?"
"Já jdu k baru, ty omrkni, jestli je tu někde nějakej volnej flek."
"Fajn, vem mi bílí víno," řekla Kathrin a zmizela v davu.
Než se na eM.dostala řada u baru, pípla jí sms: "Máme místa v zadní části sálu, ju, tak si pospěš a nerozcvrdej to pitíJ" eM.se usmála vzala pití a vydala se podle Kathriiných instrukcí hledat stůl. Z dálky už na ní mávala. V tom si ale eM.všimla obsazení u vedlejšího stolu. -Ksakru, zas ten kluk-. Prolítlo jí hlavou a málem upustila to pití. Co nejrychleji došla ke stolu, přisedla si naproti Kathrin a trochu se přikrčila.
"Co blázníš, tváříš se jako by si viděla ducha," konstatovala pobaveně Kathrin.
"Hele, nenašel by se tu jinej volnej stůl."
"Co blbneš, je tu úplně natřístknuto, můžeme bejt rádi, že dřepíme a madam by si chtěla ještě vybírat."
"Jo, jasně, promiň, byl to jen takovej nápad."
"Jen takovej nápad…? Chováš se divně. A navíc všimla sis," mrkla na eM., "vedle nás seděj místní hvězdičky."
"Jo, to jsem si všimla." Snažila se odpovědět tak, aby to vypadalo nezúčastněně.
"Nechce se mi tu dřepět, pojď si zatančit." Řekla eM. a začala tahat Kathrin od stolu.
"Neblázni, vždyť jsme teď přišli."
"No právě, nesmíme tu na těch židlích vytuhnout. Tvůj drahoušek nám pohlídá věci. Marku, můžeš jí na chvíli postrádat?" Sladce se tváří na kluka, kterého si sebou přivedla Kathrin.
"Jo jasně, jděte to rozjet, milé dámy."
Vyskočila na nohy a táhla Kathrin na druhou stranu parketu, aby se co nejvíc ztratily mezi lidmi. -Uf, zdá se, že si mě nevšimli, stejně jsou zabraný do těch slepiček, co se točej kolem jejich stolu-. Řekla si v duchu a snažila se na parketu nevypadat křečovitě. Takhle se tam vydržely svíjet dost dlouhou dobu. EM.milovala tanec a pomalu se začínala cítit uvolněně a přirozeně a přestávala vnímat jeho přítomnost.
"Kathrin, musím si odskočit, vrať se k Markovi, já tam za vámi přijdu."
Když vycházela ze záchodu, málem do někoho vrazila.
"Koukám, že se z toho našeho srážení stává pomalu tradice." Křenil se na ni Bill.
"Čekal jsem, že se ještě zastavíš pro ten poslední list z tý tvý práce."
"Cože, ty si mi to nevrátil celý." Zděšeně si uvědomila, že jak od něj odešla, práci už nepřekontrolovala. Bill se očividně docela dobře bavil.
"Klid, dělal jsem si srandu, samozřejmě to bylo celý. Copak ty ještě nevíš výsledky?"
"Ne, profesor si na tom zřejmě sedí," řekla popuzeně, ale byla už klidnější. Najednou se rozesmála taky.
"Ale dostal jsi mě, to se musí nechat."
"No, konečně, já už skoro myslel, že se ani smát neumíš."
"Já umím věcí, to by si ses, chlapče, divil." začínala se dostávat na jeho vlnu.
"Skutečně, a co ještě zvládneš?"
"Hmm, tak třeba, jakožto emancipovaná dívka, zvládnu kluka pozvat na pití."
"Páni, tak to sem fakt nečekal, to se v týhle době jen tak nevidí." Oplatil ji stejně dětinsky a oba se tím svým infantilním rozhovorem docela dobře bavili.
"Teď vážně, dáš si něco?"
"Ani ne, pití tam ještě nějaký mám, ale můžem si spolu zatančit," trochu ji to zaskočilo, ale souhlasila. A protože už večer pokročil, začali hrát pomalejší písničky. Přitiskl si je k sobě a pomalu ji vedl po parketu. Nemluvili. Ona nasávala jeho blízkost a kupodivu se cítila dobře. Někde hluboko v ní se sice ozývaly hlasy, které ji varovali před tím co dělá, ale nevnímala je. Pevně ho držela kolem krku a soustředila se na jeho vůni, na teplo jeho těla a hudbu, která v tu chvíli hrála jen pro ně. Byla melancholicky šťastná a příjemně vzrušená. Po takové době ji držel v náručí kluk a jí to bylo opět příjemné. V tom se stalo něco, co absolutně nečekala a co jí totálně vykolejilo. Pomalu se k ní nahnul a začal velice něžně líbat. Zpočátku na to nedokázala zareagovat a jeho polibek opětovala. Jenže z ničeho nic varovné hlasy v její hlavě zvítězily a ona ho od sebe prudce odstrčila.
"Tos neměl," špitla jen a nechala ho stát přimraženého uprostřed parketu.
"Kathrin, jdu domů, necítím se dobře."
"Fajn, a nebude ti vadit, když tu s Markem ještě chvíli zůstanem?"
"Ne, bavte se dobře."
Odcházela. Ve dveřích stál Bill a snažil se jí zastavit, něco jí říkal, ale nevnímala ho. Na kolej skoro běžela. Po tvářích jí stékaly slzy, ale přičítalo to mrazu, který byl venku. Na pokoji padla na postel a schoulila se do klubíčka. Neměla ani sílu se jít odlíčit, natož ze sebe alespoň sundat šaty. Celou noc se snažila usnout, ale povedlo se jí to až k ránu.
Celý víkend chodila jak tělo bez duše a teď je pondělí ráno, ona má jít do školy a místo toho leží v posteli. Překulila se na druhý bok a snažila se sama sebe nějak racionálně přesvědčit o tom, že to co se jí děje je naprostý nesmysl a ona na to musí co nejrychleji zapomenout. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Kathrin, jestli si to ty a zase si zapomněla klíče, tak tě budu skalpovat rovnou ve dveřích." Křikla na toho za dveřmi a vykulila se z postele. Otevřela dveře. Nebyla to Kathrin. Samým úlekem dveře zase přibouchla.
Ahojky! Založily jsme novou školu čaaaaar a kouuuuuuzel!
Jmenuje se : Garp Castle
Máme : tři koleje
Můžeš: být učitel nebo žák! Budeš chodit na hodiny Patřit do jedn z kolejích zažiješ srand,sesnámíš se s novými lidmi..Prosím jukni se k nám! Děkujeme Světovka a Artep!