close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smůla nebo štěstí? IV.-část 1.

5. února 2007 v 14:24 | mina |  Povídky zakl.
Tak zase po hóóódně dlouhé době. Ale myslím, že je to docela dlouhé, takže Vám to snad nějakou chvilku vydrží :o)
A ještě něco, právě jsem zjistila, že je to moc velké...takže na části

Část 4. - první polovina
"Elis! Vnímej mě!" Tři dívky seděly na křeslech ve studovně a řešily všechno možné. Jen ona si mezi nimi připadala navíc. Neposlouchala, myšlenkami se toulala někde daleko. A kamarádky to očividně už pěkně štvalo. "Omlouvám se, jsem nějak mimo." usmála se kapičku. "No to bys neměla být…za chvilku máme češtinu." Zazvonilo.
Dívky se rychle zvedly a pospíchaly do své třídy. "Rychle, Elis! Nebo přijdeme pozdě."
"Nechala jsem tam mp3, hned vás doženu." zničeně se vrátila. Už by je oba konečně měla hodit za hlavu. "Nenápadně" se rozhlédla kolem. Mp3 ji hřála v kapse, samozřejmě, že nezapomněla. Vyšla na hlavní chodbu a zadívala se z okna.
Tak přece jsem se nespletla! Je to on.
Hleděla na školní hřiště. Na jednom konci stál Lons s kosou v ruce. Proti němu se v křesle rozvaloval školník a opaloval se. Ten tady má taky job…nemusí téměř nic dělat…
To teda ne!
Rychle seběhla do přízemí a zabouchala na dveře, jež vedou ven. Školník zpozorněl, vstávat se mu však nechtělo. Zařval na Lonse. Ten s výrazem trpícího odhodil kosu na zem a šel otevřít.
Ani se na něj nepodívala, chvátala přímo k tomu lenochovi. "Dobrý den. Pan profesor Třešnička mě posílá. Prý se mu porouchala tabule." Ta tabule byla rozbitá už pěkně dlouho…školník si povzdechl a vstal. "Ty to tady dodělej." křiknul na Lonse a zmizel v budově.
Stáli proti sobě a dívali se všude možně, jen ne na toho druhého. Elis luštila nápis na jeho tričku. Stálo tam něco ve smyslu "seru na křesťanství". To se musela vážně smát. A navíc mu dost slušelo…
"Nešlo by to sekačkou na trávu líp?" ukázala směrem k zapomenuté kose. Pokrčil rameny. Ze stolku u křesla sebrala svazek klíčů. Chvilku se jím prodírala a pak vyndala dva maličké trošku rezavé klíčky. Hodila mu je a ukázala směrem ke garáži.
Když vyjel se zahradním traktůrkem, už tam nestála.
Procházela hlavní chodbou, když se do oken opřel řev. Takže přece jen našel klíče od místnosti s hifi-věží.
****
Who´s your daddy,
Say, who´s your daddy?
Who puts you in your place?
Who´s your daddy?
Surrender and obev, who´s your daddy?
OH! Yeahyeahyeahyeah
She´s a battle - ax in pinstrapes
Get rasdy for your prime time
Max out the tripe-X drive.
(Lordi-Who´s your daddy)
****
Usmála se a chvátala do třídy.
****
"Tak to s námi dneska asi nikam nepůjdeš co? Budeš se učit, když máš z tý češtiny za čtyři." Elis zvedla hlavu a zašklebila se na kamarádku. Odložila nůž, jímž se už deset minut marně snažila uříznout kus...asi masa. "Jako bys mě neznala. Jistě, že jdu s vámi. To si nenechám ujít. Na češtinu budu mít času dost i jindy."
Všechny se usmály a stočily pohled na postavu, která si stoupla přímo k jejich stolu. "No, tak my asi půjdeme. Sejdem se na hodině." Holky to zabalily a nechaly Elu samotnou. Povzdechla si: "Si aspoň sedni, Pepo." Odsunul židli naproti ní a rychle se posadil. "Seš v pohodě?"
"Jo, co by mi jako mělo být?"
"Eleonor, ty víš, že mi na tobě záleží."
"Počkej, počkej…takhle jsme se nikdy nebavili. To tys mi řekl, že budeme jen přátelé, vzpomínáš?!" stoupla si a opřela se rukama o stůl. "Prosím tě, uklidni se."
"Já jsem úplně v klidu!" vařila se vzteky. "Mě se prostě nelíbí, jak se kolem tebe motá ten skinhead, Elis!" vypěnil i on. "Není to skinhead!" Ušklíbnul se: "Ne?"
"A i kdyby, no a co?"
"Nechci, aby ses s ním stýkala!"
"Je to můj kámoš, stejně jako ty! Tak se přestaň chovat, jako žárlivej manžel! Ty sis to vymyslel, ne já. A vůbec, dej mi pokoj." Vstala a srazila se s Lonsem. Div, že neupadla. Naštěstí ji zachytil.
No super, takže ten to zase všechno slyšel…vzala nohy na ramena a utíkala pryč.
****
"Co si myslíte, že děláte? S vámi jsem skončil, je to jasný?!" profesor biologie řádil jako pominutý, sotva vstoupil do třídy. A nebylo se čemu divit. Jeden z jeho oblíbených křečků visel ve sklenici u stropu a druhý plaval v umyvadle. No plaval…křečci plavat neumí…
"Kdo to udělal? Přiznejte se, kazisvětové! A okamžitě ty křečky sundejte." Celý rudý se sesunul za katedru. Nikdo se ani nehnul. Ze třídy se ozvalo pár tichých poznámek o tom, že křečka z umyvadla sundávat nemusejí. "Neslyšeli jste? Sundejte je!" Několik lidí vyskočilo na nohy a pustilo se do toho. Nikdo však nedosáhl na toho chudáčka u stropu. "Sundejte ho!" řval profesor. "Tak nám pojďte někdo přece pomoct!" křikla jedna z dívek. Lons pomalu vstal, hravě zvířátko sundal a položil je na katedru.
"Vezměte si papíry, já vás naučím, jak se chovat!" Následovala písemka na zbytek hodiny. Nebohý biolog vypadal na mrtvici.
Zazvonilo. Každý rychle odevzdal a utekl. Jen Lons se loudal. "Kdo to udělal, chlapče? Kdo to mým křečíčkům provedl?" Zarazil jej tichý hlas ve dveřích. Lons se vrátil a pohladil dvě šedavé kuličky, které na něj vyčítavě hleděly z profesorových dlaní. "Nejsem práskač." s tím za sebou zavřel dveře. Zvuk tříštění skla prošel přes stěny až na chodbu.
Kolik je hodin? Hm, tak to bych jí ještě mohl stihnout….jako střela proletěl až ke skřínkám. Zrovna si odemykala. Zastavil se kousek stranou a přemýšlel, co jí vlastně řekne. Co jí chce říct? Nevšimla si ho, má dost času na rozmyšlenou.
"Přeješ si?" otočila se a zabouchla skřínku.
Skoro se leknul. "Nebuď tak překvapenej." povzdechla. "Jak to, že o mě víš? Nezdálo se mi, že bych byl nějak slyšet." To ho doopravdy překvapilo. Vždycky se uměl plížit k nic netušící oběti… "Já jsem tě taky neslyšela. Ale když se najednou všichni dívají tvým směrem, přijde ti to divný." Na hlas se zasmál. "A tohle přijde zase hodně divný jim." upozornila ho, že na sebe strhává nežádoucí pozornost. Přestal a zašklebil se. "Nediv se, jakmile se začne smát tvůj obličej, jde do tuhého." Rozesmála se pro změnu ona. Na oko se naštval a naznačil pěstí, že jí jednu vrazí. "Dobře, vzdávám se. Jen pro teď ovšem. Co potřebuješ?" Zvážněli. "Nemusíš mě chránit, umím se o sebe postarat, Eliško."
"Já jsem tě přece nechránila!"
"Ale ano, jak ste se spolu bavili, řekla si mu, že sem tvůj kámoš."
"Lonsi, to je pravda. Jsi můj kámoš." rozhodila energicky rukama. Tak tak stihnul uhnout. Zčervenala a schovala ruce za zády. "Nejsem tvůj kámoš." přesvědčoval ji jak matka tříleté dítě, že si vážně nemůže pohladit tu velkou pruhovanou kočičku v zoo.
"No a co teda jsi?" klepala špičkou pantofle o podlahu. "Ten, kterého ti pověsili na krk. Shoda náhod, nic víc." Měla co dělat, aby jí údivem nespadla brada. "Hele a co jsem pro tebe já?" vybafla. Protože jestli si on myslí, že ona si myslí…(N/A Nemohla jsem odolat…:oD ) "To je těžké říct…" zakoktal se. Raději už se dál nepokoušel nic říct. Prostě stál a zíral na ni.
Debile, debile…co děláš? Mohl si ji jediným slovem dostat. Debile! Chci jí vůbec? Nechci. Jistěže chceš! Jenže jinak. Ne takovymhle podvodem. Tak už se seber a něco jí řekni.
"Víš co? Mlč." Tvář se jí uzavřela do ledové masky. "Musím jít. A nejmenuju se Eliška." Sebrala ze země tašku a přesunula se k nástěnce. Pozoruje, jak prstem bloudí po jednotlivých plakátech. Na jednou se zastavila a přistoupila blíž. Něco si mumlala, snažil se to vyčíst z pohybu rtů. Nepodařilo se. A jak se menuje? Všichni říkají Elo, Elis...to znamená Elišku…nebo ne?
Jakmile odešla, zaujal okamžitě její místo. No tak to si děláš prdel! Zíral na plakát "Taneční zábavy". Prej zábavy…taková hovadina! Retro styl! A účast povinná?! Ne, nikdy!! A už zítra?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LL LL | 5. února 2007 v 17:54 | Reagovat

máš to dobrý rychle valim na to pokráčko (-:

2 Mart!na Mart!na | 30. dubna 2008 v 20:50 | Reagovat

božiiiiiii:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama