close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smůla nebo štěstí? III.

19. ledna 2007 v 12:10 | mina |  Povídky zakl.
Jelikož jsem dneska zůstala kvůli vychřici doma, napsala jsem další díleček. Asi se na mě budete zlobit, že nepíšu TH, ale nějak na to teď nemám náladu.
Také jsem se chtěla omluvit, že tady dlouho nic nepřibylo. Lyžovala jsem na horách. Skutečně lyžovala:). Moje modřiny jsou toho důkazem :D

Část 3.
Some say we´re never meant grow up
I´m sure they never knew enought
I know the pressures won´t go away
It´s too late.
Zastrčila si sýrovou housku do tašky, zaplatila pět korun starší paní v kytičkované sukni pod kolena, jež každý den zrovna na tomhle místě prodává čerstvé pečivo. A nutno dodat, že skvělé…Zamířila ke škole. Pohledem na věžní hodiny si zkontrolovala čas. Má ještě patnáct minut. To je akorát.
Zpomalila a zaposlouchala se do hudby, která jí řvala do uší ze sluchátek. Pokoušela se text přeložit. Ačkoliv neznala každé slovíčko, význam jí byl celkem jasný. Docela lehce si jej domyslela.
Vyhrnula rukávy mikiny. Takhle po ránu je již dost teplo. A to je teprve květen. Pokud to tak půjde dál, budeme se do konce měsíce koupat, pomyslela si s úsměvem a spořádaně zastavila na přechodu pro chodce. Vedle ní se postavilo pět malých dětí. Dva kluci a tři dívky. Chlapci měli na zádech velké batohy, skoro větší, než jsou samy, a tahali dívky za dlouhatánské blonďaté copy. Trošku lítostivě prsty prohrábla svoji, oproti nim krátkou, hřívu.
****
Find out the difference somehow
It´s too late to even have faith
Don´t think things will ever change
You must be dreaming
****
Naproti se rozsvítil zelený panáček. Směle vykročila do vozovky. Dětem to trvalo trošku déle, přeci jen, měly jinou zábavu. Zpoza stromů před ní již vykukovala škola. Přidala do kroku. Schody před vchodem téměř vyběhla. Tak po kolikáté? Ne, už dlouho to nepočítá. Obratně se vyhnula hádajícímu se páru a zmizela v útrobách budovy.
****
Seems like everything we knew
Turned out qe´re never even true
Don´t trusr, things will never change
You must be dreaming.
(Sum 41 - Some say)
****
Vyndala pár věcí ze skřínky a jako vždy si prohlédla svoje obrázky. Pokaždé jí zvedly náladu. Zašmátrala do nejvzdálenějších hlubin jedné z poliček a vytáhla učebnici fyziky. Nejhorší předmět na světě… S povzdechem zabouchla dvířka.
Přímo za nimi stál Lons. Vykřikla a nadskočila. "Vyděsil jsi mě." Ušklíbnul se: "Máš černé svědomí." Tuhle poznámku se rozhodla ignorovat. Asi proto, že měl pravdu. Úplně na něj zapomněla. A hlavně na včerejší "žertík".
"Chceš pomoct s hledáním skřínky?" Sklonil hlavu jako býk před útokem. U dvoumetrového člověka to vypadalo impozantně, to musela uznat. Vzteky se mu rozšířily nosní dírky. (N/A: Nesmějte se tolik jako já:o) Rozšířené nosní dírky mě prostě...fascinují )
"Dostal jsem novou. S krásným číslem."
"88?" tipla. Ale hned toho velice litovala. Už když vyslovovala. Zpět však nic vzít nemohla. Přimhouřil oči a tvrdě jí přirazil ke skříním. Prudce se nadechla. Zaslouží si takové zacházení, doopravdy to přehnala. "V životě jsem udělal hodně chyb. A přidával se často ke špatnejm týpkům. Ale k náckům mě nedostaneš." syčel jí do obličeje. Pustil ji a oprášil si ruce. Jako by se o ni zašpinil. To gesto jí vrazilo nůž podezřele blízko srdce. Otočil se a odcházel. Ach jo...proč já káča ho pořád jen štvu? Co mě to popadlo?
Zazvonilo, a tak se též odebrala do třídy. Celou dobu však přemýšlela, jak si to u něj vyžehlí.
****
"Tak pojď, krasavče…vypočítej nám příklad ze strany 69." Lons s úšklebkem vstal ze zadní lavice a pomalinku se šoural k tabuli. Vzal do ruky křídu a drze se rozhlídnul po třídě. Profesor k němu seděl zády a za katedrou si něco počítal z učebnice. Lons se dvakrát nerozmýšlel. Vytrhnul učiteli učebnici z ruky a sám si nalistoval stranu 69.
Kantor nebyl schopen slova a celá třída se válela smíchy. Ale on si jich vůbec nevšímal. Dopočítal příklad, nutno dodat, že naprosto správně, všechno vrátil na původní místo a šel k lavici.
Jakmile svoje dlouhé tělo nějak šikovně srovnal do malého prostoru, fantazie se mu rozběhla do všech různých koutů. Ale matematiky se to rozhodně netýkalo. Přemýšlel o životě, o světě…o sobě. Tolik věcí se změnilo. Kdo ví, jestli na něj ulice pořád ještě čeká? Musí. Rodiče totiž nečekají. S kyselým výrazem si vybavil celý osudný rozhovor. Provalilo se, kde tráví svůj veškerý volný čas.
Podrobnosti nejsou důležité...bohužel, ač se snažil sebevíc, vždycky došel ke stejnému závěru. Nyní už je bez střechy nad hlavou doopravdy.
Dovolil si ještě menší úvahu na téma, co bude dělat, až tady skončí. Nic však nevymyslel. Profesor se totiž probral ze šoku, napařil jim písemku a začal řvát na celou třídu. Prej ignorant, nevychovanec a tupec. Lons se potichu rozesmál. Takhle slušně ho ještě nikdo nenazval.
****
Konečně zazvonilo. Celá 1.A rychle vyběhla na chodbu, absolutně ignorujíc závěr výkladu profesorky. Stejně nikdo netušil, o čem mluvila. Co je důležitější, než vědomí, že právě začala velká přestávka?
Chlapci zamířili ke skřínkám, aby opět mohli porušit školní řád a jít si koupit něco na zub. Automaty jsou tak drahé… Dívky naopak pospíchají do studovny. Jako vždy se tedy "štrúdl" asi dvaceti osob něžného pohlaví za stálého štěbetání prodíral davem o dvě patra níž.
Na všech chodbách, jak to tak už v minutách odpočinku mezi jednotlivými hodinami bývá, je narváno. Přejít úsek, jež máte normálně za sebou během chvíle, nyní trvá dvakrát déle. Dalo by se to přirovnat k zácpám v Moskvě nebo Praze.
Konečně se dobelhaly k vysněnému cíli. Stálo to sice několik pochroumaných palců, jeden loket mezi žebry, stovky polohlasných omluv a několik sprostých slov. Ale podařilo se! Dívky v čele skupinky energicky otevřely dveře a nahrnuly se do "zelené" místnosti. Konec průvodu se však dovnitř ani nepodíval a už byl vytlačován opět zpět do tlačenice.
Dívky si začaly stěžovat a navzájem se překřikovat. Všechny se dožadují vysvětlení. "S ním tam nebudu." Prohlásily ty z čela a zamířily k bývalému bufetu. I tam se dá sednout.
Nikdo samozřejmě nevěděl, co se děje. A tak každá dívka nakouknula do studovny a poté se s chápavým výrazem se vydala za kamarádkami.
****
Kde asi Lons tráví přestávku? Ne, nebudu o něm vůbec přemýšlet.
Hnědovláska vyšla ze třídy a rychlím pohledem se přesvědčila, že už všichni odešli do tlačenice. Zkontrolovala čas. Ještě dvacet minut. To by mělo být v pohodě. Sáhla do tašky a vytáhla středně tlustou knihu. Schovala záložku do kapsy a okamžitě se začetla. Okrajově sledovala, kam jde.
Proč je zavřeno? Zarazila se však jen na okamžik. Je to tak napínavé…! Vzala za kliku a vstoupila. Ramenem za sebou zabouchla a šinula si to ke křeslům.
Mělo jí být hned divné, proč jsou zavřené dveře. A proč je tady ticho. A proč tady vlastně nikdo není. Četba je jejím prokletím!
Usadila se a nadšeně otočila stránku. Mp3 přehrávač roztržitě vyndala z kapsy a položila ho na stolek vedle.
****
Smutný pohled do davu na břehu,
Naše čest se v bizardním příběhu
Zoufale zmítá.
Šašci se ve vilách chopí moci
A já se ptám, jestli po týhle noci
Může ještě svítat.
Růže do uší, hluší lidé netuší,
Že dávno hmota zvítězila nad duší.
Příští stanice je peklo i když slíbený byl ráj.
Prachy jsou pravda,
Obsah je forma
A drzá lež je pro příště norma.
Do mozku vrtá se skutečnost krutá,
Že spadl stín na můj kraj.
Zavři oči a poslouchej, na chvíli tu budu s tebou…
(Daniel Landa - Vltava)
****
Hudba ztichla. Úplně ji to rozhodilo. Zamračila se a rukou hmatala po stolečku, neustále očima sledující text v knize. Kde to jen je? Čelo ozdobila hluboká rýha, jak se soustředila. Až hrozící pád na zem ji donutil zvednout hlavu. Okamžitě pátrala po mp3. Nalezla ji v rukou nejvyššího kluka, s jakým kdy měla tu čest se potkat. V rukou samotného Lonse.
Zírala na něj, jako na ducha. Ďábelsky se pousmál a vstal. Dlouho se nerozmýšlela a vstala taky.
"Vstáváš, i když víš, co se ti může stát?" pocuchal jí rukou vlasy. Odtáhla se, naučeným pohybem zastrčila neposlušný pramen za ucho a přikývla. "Proč?" Hm, co mu na tohle říct? Že si jinak připadá jako nejnižší forma života? "Chtěla jsem se ti omluvit." Bouřlivě se rozesmál. Nějak jí nedocházelo, proč. "Čemu se směješ? To je vážná věc." V okamžiku přestal a podezřívavě si ji změřil. "TY se mi chceš omluvit? Mě? Nějakýmu náckovi?"
"Prosím, nech toho. Nemyslela jsem to vážně."
"Máš zvláštní smysl pro humor."
Usmála se a přikývla: "To mi říká víc lidí." Potřásl hlavou a vrátil se zpět na sedačku. Připojila se k němu a vzala do ruky knížku. Dívala se střídavě na ni a na něj. Poté knihu zavřela a odložila. "Co na mě tak zíráš?" Když se zlobil či něčemu nerozuměl, zhrubnul mu hlas. "Proč jsi tady, Lonsi?" Povytáhnul jedno obočí. Ale odpověděl: "Chytili mě. Tys mě práskla?"
****
Věděl, že to nebyla ona. Celý jeho zatčení byla totiž stupidní shoda náhod…a vlastně v tom je úplně nevinně. To, co udělal v partě, mu nikdo neodpáře, jenže teď ho zatkli doopravdy neprávem. Tohle jí tady však vyprávět nebude. A navíc chtěl zjistit, jak se na jeho odvinění zatváří. Nezklamala ho: "Možná jo." Narovnal se a zatnul svaly na čelisti. "Ne, dělám si srandu!" rozesmála se. Uvolnil se a i jeho tvář rozzářil slabý úsměv.
"Cos to četla?"
"Šerá hlídka se to jmenuje. Autorem je Sergej Lukjaněnko. Ale to asi neznáš."
"Blázníš? Jeho sice doopravdy neznám, ale viděl jsem film."
"Tak ten jsem neviděla. Zatím. Chci si počkat, až bude v kině."
Povídali si ještě pěkně dlouhou chvilku. Lonse to skutečně překvapilo. Ač to nečekal, očividně si mají co říct. Je to zvláštní, když jsou tak rozdílní.
****
Z nenadání se rozletěly dveře. "Seš v pohodě, Elis?"
"Pepo? Proč bych neměla?" zeptala se. Lons se tvářil, jako by nic. "Mluvil jsem s holkami. Prý jsi sem vešla, než tě stačily varovat. A ještě jsi nevyšla, tak jestli se ti něco nestalo." provrtával pohledem Lonse. Ten se též nenechal zahanbit. Nestačila mu odpovědět a Pepa už kráčel k nim. "Pojď pryč." natáhl k ní ruku. Nechápavě se na ni dívala: "Proč?"
"Tohle je pro tebe špatná společnost." Lonsovi ztuhla čelist. "Seš si jistej?" vstal. Měřili se jako dva kohouti. Ela zděšeně sledovala, co se děje.
Kroužili kolem sebe. O hlavu vyšší Lons Pepovi zřejmě nepřipadal jako nebezpečný soupeř. "Každý ví, co jsi zač. Naše Elis byla bohužel vždycky důvěřivá."
"A co sem vlastně zač?" Lons neztratil ani špetku ze svého ledového klidu. Pouze planoucí oči prozrazovaly zuřivost. "Násilník, vrah a debil k tomu."
"Lepší násilník a vrah, než nagelovanej kretén, co poslouchá techno."
"Tos přehnal!" Vrhli se na sebe. Až druhá dutá rána Elis probrala ze šoku:"Dost! Nechte toho!" zakřičela a vrhla se mezi ně. Lons se napřahoval k úderu, přesně mířenému na Pepovu čelist. Nastavila mu svoji. Dlouhán se zarazil a nechápavě na ni shlížel. Zato Pepa ji odstrčil a trefil Lonse do břicha. Ela vykřikla za něj. Skočila Pepovi na záda a tím poskytla čas Lonsovi. Ten ale neudeřil. "Dost! Nech toho. Přestaň!" křičela na zmítajícího se muže pod sebou. Setřásl ji na zem a zhluboka dýchal.
Těžce se zvedla ze země. "Chováte se jako malý. Oba dva!" s hlavou hrdě vztyčenou vykulhala z místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaja kaja | 20. ledna 2007 v 1:03 | Reagovat

Hm,Kachniku,to je uzasny a mooc pekny chci pokracovani.

P.S.Proc mi pripadaji,nektere veci dobre zname???TU nasi cvokarnu zatahovat se??,:-Dale je to super...jen tak dal

2 kikulka kikulka | Web | 20. ledna 2007 v 11:57 | Reagovat

mooc pěkné...pokrááčko... :P

3 mina mina | E-mail | Web | 20. ledna 2007 v 16:15 | Reagovat

no vždyť víš proč....... :o)

4 LL LL | 20. ledna 2007 v 17:37 | Reagovat

je to dobrý...jen piš dál

máš to tady ze všeho nej (-:

5 kaja kaja | 20. ledna 2007 v 18:48 | Reagovat

ja vim ten nas cvokhaus ti neda spat tak se musis o tom vypsat:-D

6 Magdik Magdik | 21. ledna 2007 v 22:20 | Reagovat

suprsuprsupr:-))

7 mina mina | E-mail | Web | 22. ledna 2007 v 15:02 | Reagovat

jo i to je možnost Kájo :)

8 Magdik Magdik | 25. ledna 2007 v 22:11 | Reagovat

A bude brzy pokračováni? :-)

9 mina mina | E-mail | Web | 26. ledna 2007 v 15:40 | Reagovat

Bude....snad v ponděli nebo někdy o výkendu..omlouvám se, lae já prostě nestíhám

10 Mart!na Mart!na | 30. dubna 2008 v 20:35 | Reagovat

wow!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama