Pospíšila jsem si, že? Ach ano, pospíšila. Tak si to užijte. Asi zase dlouho nic nebude. Ale opět upozorňuji, že jsem to po sobě nečetla...Tak se omlouvám za případně chyby jak v ději tak v pravopise a pod. :o)
"Co blázníš?!"
"Já jsem neutekla! Prostě jsem odešla."
"Já nejsem takovej děvkař."
Kapitola 13. - Štěkání a změny
Prudce jsem vstala od stolu. Židle se nebezpečně zakymácela. Georg vyjeveně zíral, vůbec nevěděl, která bije. Já to bohužel věděla. Naštvaně jsem rozrazila dveře. "Tome! Tomíňáku!" Co si o sobě tan hajzl vůbec myslí? Tohle už doopravdy přehnal! "TOME!!" Probíhala jsem jednotlivými pokoji, nikde nebyl. No jo, měla jsem to vzít od ložnice...
Zrovna, když jsem se natahovala po klice, otevřel. Rozespalý, v tričku a kraťasech, si mnul oči. "Zaslechl jsem svoje jméno?"
"No to si piš, že zaslechl!" Plesk! přistála mu pořádná facka. Au, až mě ruka zabolela. Chynul se za rudnoucí tvář. "Co blázníš?!"
"Ty parchatne! Jak jsi to mohl udělat? Vždyť jí může bejt sotva patnáct! Co si o sobě vůbec myslíš?!" Nechápavě na mě zíral. Ne, tak tohle ne! Srandu si ze mě dělat nebudeš! Plesk! a přilétla mu další. "Ty ses snad pomátla!" zakřičel na mě. "Ne víc, než ty!"
"Co se děje?" přišel Georg v závěsu s tou malou holčinou, jež jsem Tomovi "omlátila o hlavu" včera večer. "Tady se děje to, že tehle blbec se sand považuje za boha! To seš tak bezcitnej?" vrhala jsem na něj vražedné pohledy. "Já jsem úplně v pořádku, ty vypadáš, jako bys potřebovala psychloga!"
"Mě se ale nezdá, že bys byl v POŘÁDKU! Vždyť tys jí normálně využil! To není možný, tys neviděl, jak se tváří? Jak je smutná? Musel ses s ní hned znova..."
"Jo tak o tohle ti jde!" přerušil mě pohotově. "A o co sis myslel?"
"Vůbec mě nenapadlo.."
"Tak nenapadlo!" škoda, už byl připravený. Mojí ruku lehce zachytil. A už nepustil. "Nechte nás." zavrčel na ty dva. Georg ke mě vyslal pár pohledů s otazníkem. Naštvaně jsem přikývla a dál se snažila osvobodit.
Zrovna, když jsem se natahovala po klice, otevřel. Rozespalý, v tričku a kraťasech, si mnul oči. "Zaslechl jsem svoje jméno?"
"No to si piš, že zaslechl!" Plesk! přistála mu pořádná facka. Au, až mě ruka zabolela. Chynul se za rudnoucí tvář. "Co blázníš?!"
"Ty parchatne! Jak jsi to mohl udělat? Vždyť jí může bejt sotva patnáct! Co si o sobě vůbec myslíš?!" Nechápavě na mě zíral. Ne, tak tohle ne! Srandu si ze mě dělat nebudeš! Plesk! a přilétla mu další. "Ty ses snad pomátla!" zakřičel na mě. "Ne víc, než ty!"
"Co se děje?" přišel Georg v závěsu s tou malou holčinou, jež jsem Tomovi "omlátila o hlavu" včera večer. "Tady se děje to, že tehle blbec se sand považuje za boha! To seš tak bezcitnej?" vrhala jsem na něj vražedné pohledy. "Já jsem úplně v pořádku, ty vypadáš, jako bys potřebovala psychloga!"
"Mě se ale nezdá, že bys byl v POŘÁDKU! Vždyť tys jí normálně využil! To není možný, tys neviděl, jak se tváří? Jak je smutná? Musel ses s ní hned znova..."
"Jo tak o tohle ti jde!" přerušil mě pohotově. "A o co sis myslel?"
"Vůbec mě nenapadlo.."
"Tak nenapadlo!" škoda, už byl připravený. Mojí ruku lehce zachytil. A už nepustil. "Nechte nás." zavrčel na ty dva. Georg ke mě vyslal pár pohledů s otazníkem. Naštvaně jsem přikývla a dál se snažila osvobodit.
Dveře klaply.
****
"Můžu tě už pustit, nebo mě budeš dál fackovat?"
"Pust mě, ale stejně ti jednu vrazím." Ještě chvilku odhadoval, jestli to udělám nebo ne. Pak mě konečně propustil. "Sedni si." ukázal na pohovku v obýváku. "Díky postojím." Pokrčil rameny a sám se uvelebil v křesle. Skřížila jsem ruce na hrudi a provrtávala ho pohledem. "Takže ty si myslíš, že jsem s ní spal, viď?"
"A ne snad? Hele, mě je docela fuk, kolik holek si taháš do postele. Je to tvoje věc. Ale ta holčina je MALÁ! A navíc byla děsně nešťastná! Jenom jsi jí využil."
"Než budeš pokračovat, možná by tě zajímalajedna maličkost. Já jsem s ní nespal."
"Kecáš." zapomněla jsem sklapnout čelisti. Jasně, že sem mu nevěřila. Kdyby..kdyby to neříkal tak přesvědčivě..."Ach jo, věděl jsem, že mi neuvěříš. Ležel jsem celou noc na zemi."
"Odmítla tě?" pošklebovala jsem se mu. "Prosímtě! Myslíš, že nevím jak získat to, co chci?" Dobře, v tom má asi pravdu. "Tak co se stalo?"
"No...asi jsem si vzal tvoje slova trochu víc k srdci..." on se normálně červená! Otevřete šampus, tři dny se radujte a volejte sláva! On se červená! Kdyby mě nestáhnul k sobě na křeslo, tvrdě bych dopadla na podlahu. To mě vážně dostalo! "Tak jak to bylo?" pomalu, avšak jistě jsem si začínala připadat jako úplnej magor. Vypadá to, že jsem ho obvinila neprávem. Úplně cítím tu červeň, co mi stoupá do tváří. "Včera, jak jsi utekla,"
"Já jsem neutekla! Prostě jsem odešla."
"Uteklas. Ale můžu si za to sám." Co se to dneska ráno děje? On je na mě milej? "Prostě jsem se Kristin zeptal, jestli jsem s ní spal." Ta rudá mu sluší! Rozesmála jsem se. "Ty ses té blondýnky, teda Kristin jen tak zeptel "Hele promiň, nespali jsme spolu?"" Přikývnul. To už jsem se za břicho popadala. "Nepřerušuj mě, nic ti vysvětlovat nemusím!"
"No jo, promiň. Poslouchám."
"Prostě jsem se jí zeptal, ona příkývla. Pak mi řekla, že nemá kam jít. Tak sem jí prostě nabídnul, aby spala u mě. Ne se mnou!" podívala jsem se mu do očí. Mluví pravdu? Mám mu věřit? Po tom všem?
"Proč ses tak moc rozčílila?" uhnula jsem. Jak mu to jen vysvětlit? Při hledání odpovědi jsem si náhle uvědomila, že mu sedím na klíně! Kde jsem se tady vzala? Okamžitě se snažím vstát. "Hej, mě se to takhle líbí." ovinul mi paže kolem pasu.
Jsem jenom slabá dívka...Dobrá, tahle pozice se mi prostě líbí. Takže proč bych utíkala?
Nechával mi čas na rozmyšlenou. Jen jsem měla trošku problém se soustředěním. "Prostě jsem nechtěla, aby si někde podřezala žíly."
"Já nejsem takovej děvkař."
"To si budu muset ještě ověřit." Rozesmál se.
"Můžu tě už pustit, nebo mě budeš dál fackovat?"
"Pust mě, ale stejně ti jednu vrazím." Ještě chvilku odhadoval, jestli to udělám nebo ne. Pak mě konečně propustil. "Sedni si." ukázal na pohovku v obýváku. "Díky postojím." Pokrčil rameny a sám se uvelebil v křesle. Skřížila jsem ruce na hrudi a provrtávala ho pohledem. "Takže ty si myslíš, že jsem s ní spal, viď?"
"A ne snad? Hele, mě je docela fuk, kolik holek si taháš do postele. Je to tvoje věc. Ale ta holčina je MALÁ! A navíc byla děsně nešťastná! Jenom jsi jí využil."
"Než budeš pokračovat, možná by tě zajímalajedna maličkost. Já jsem s ní nespal."
"Kecáš." zapomněla jsem sklapnout čelisti. Jasně, že sem mu nevěřila. Kdyby..kdyby to neříkal tak přesvědčivě..."Ach jo, věděl jsem, že mi neuvěříš. Ležel jsem celou noc na zemi."
"Odmítla tě?" pošklebovala jsem se mu. "Prosímtě! Myslíš, že nevím jak získat to, co chci?" Dobře, v tom má asi pravdu. "Tak co se stalo?"
"No...asi jsem si vzal tvoje slova trochu víc k srdci..." on se normálně červená! Otevřete šampus, tři dny se radujte a volejte sláva! On se červená! Kdyby mě nestáhnul k sobě na křeslo, tvrdě bych dopadla na podlahu. To mě vážně dostalo! "Tak jak to bylo?" pomalu, avšak jistě jsem si začínala připadat jako úplnej magor. Vypadá to, že jsem ho obvinila neprávem. Úplně cítím tu červeň, co mi stoupá do tváří. "Včera, jak jsi utekla,"
"Já jsem neutekla! Prostě jsem odešla."
"Uteklas. Ale můžu si za to sám." Co se to dneska ráno děje? On je na mě milej? "Prostě jsem se Kristin zeptal, jestli jsem s ní spal." Ta rudá mu sluší! Rozesmála jsem se. "Ty ses té blondýnky, teda Kristin jen tak zeptel "Hele promiň, nespali jsme spolu?"" Přikývnul. To už jsem se za břicho popadala. "Nepřerušuj mě, nic ti vysvětlovat nemusím!"
"No jo, promiň. Poslouchám."
"Prostě jsem se jí zeptal, ona příkývla. Pak mi řekla, že nemá kam jít. Tak sem jí prostě nabídnul, aby spala u mě. Ne se mnou!" podívala jsem se mu do očí. Mluví pravdu? Mám mu věřit? Po tom všem?
"Proč ses tak moc rozčílila?" uhnula jsem. Jak mu to jen vysvětlit? Při hledání odpovědi jsem si náhle uvědomila, že mu sedím na klíně! Kde jsem se tady vzala? Okamžitě se snažím vstát. "Hej, mě se to takhle líbí." ovinul mi paže kolem pasu.
Jsem jenom slabá dívka...Dobrá, tahle pozice se mi prostě líbí. Takže proč bych utíkala?
Nechával mi čas na rozmyšlenou. Jen jsem měla trošku problém se soustředěním. "Prostě jsem nechtěla, aby si někde podřezala žíly."
"Já nejsem takovej děvkař."
"To si budu muset ještě ověřit." Rozesmál se.
počkej, jak to myslíš, že dlouho nic nebude? =(