25. listopadu 2006 v 17:37 | mina
|
Já vás ale umím potrápit... :o) no tady se samozřejmě zase nic neděje...všechno se ukáže až v další kapitolce, a tu ještě nemám rozmyšlenou. Třeba večer...doufám...
"Víš, že to, cos teď řekla, je blbost, že ano?"
"Co děláš kromě mlácení paličkama do bubnů?"
"Já tam jdu s tebou."
Kapitola 15. - Cestou necestou
"Tome…" ach jo…už půl hodiny se mu to tady snažím rozmluvit. Je tvrdohlavej jako mezek. "K čemu ti to bude? Vždyť ani já nevím, co mě čeká! Nechci tam tahat ještě tebe." Nevěřícně zakroutil hlavou, jako bych se zbláznila: "Chceš říct, že nevíš, kam jdeš? A to mě má jako uklidnit?" No jo, to moc uklidňující není…
"Ty se mnou prostě nemůžeš jít!" byla jsem už úplně zoufalá. "Řekni mi jeden důvod, proč bych nemohl." vyplivl arogantně. No ano, proč vlastně? Proč ho tam nechci?
"Tak fajn," Řekl, když jsem dlouho neodpovídala a zamířil ke dveřím. "Převlíknu se a můžeme vyrazit."
"Stačí mi, že se budu chovat jako blázen před babičkou, nemusím se ztrapnit ještě před tebou." Moje slova ho zarazila s rukou na klice. Sednul si přede mě na bobek a chvilku mi koukal do očí. "Víš, že to, cos teď řekla, je blbost, že ano?"
Nereagovala jsem a tak pokračoval: "To přece není pravda. Já tam s tebou půjdu a slibuju, že se nebudu smát, když to bude stará vyschlá stařenka, nebo když nám třikrát po sobě nabídne sušenky."
"Jenže já se spíš bojím toho, že taková nebude." Povzdechla jsem si maličko. "Myslíš, že bude stejně stará jako ty a místo sušenek nám bude cpát hašišové koláčky?" ušklíbnul se. "Nedělej si ze mě legraci." Stejně mi přes tvář přeletěl letmý úsměv. Usmál se i on.
"Tak fajn, já se jdu převléct, ať ti nedělám ostudu." Sjela jsem pohledem jeho plandavé oblečení velikosti XXL a přemýšlela, v čem se vynoří.
****
Už půl hodiny stepuju před hotelem. Nejdřív jsem čekala v pokoji. Ale vadily mi zvědavé pohledy, co na mě házel zbytek obou kapel. Tak jsem šla na chodbu. Tam zase chodila uklízečka s tím velkým vozíkem a vypadala, že mě každou chvíli zajede. V zájmu svojí i její bezpečnosti (snad si nemyslíte, že bych se nechala jen tak přejet?) jsem se přesunula ven.
Graffiti decorations
Underneath a sky of dust
A konstant savě of pension
On top of broken trust
The lessons that you taught me
I learned werw never true
Now I find myself in question…
(Linkin Park - Runaway)
No konečně! "Kdes byl tak dlouho?"
"Nebuď nervózní. Už můžeme jít." Moc se teda nevytáhnul. Vzal si kalhoty, které byly snad ještě větší, než ty předchozí a pořádně počmárané tričko. Až nás bábinka uvidí, tak jí trefí. "Kde bydlí?" Beze slova jsem mu podala papírek s adresou. Stejně to neumím přečíst. "Fajn, je to kousek. Půjdeme pěšky, ne?" přikývla jsem, ten knedlík v krku se nebezpečně zvětšoval…
"Co děláš kromě mlácení paličkama do bubnů?" Snažil se mě rozptýlit. To je od něj hezký… "Jezdím na koni."
"Cože děláš?" vytřeštil oči. "Jezdím na koni. Německy ti to neřeknu, promiň." Ušklíbla jsem se. A myslím, že i docela podobně, jako on. Vidíte, jak špatnej na mě má vliv?
Povídali jsme si celou cestu, ale nic na světě mě nemohlo připravit na ten šok, když jsme dorazili na místo.
Rychlo pokračuj je to super a i srandovní mno prosííím moc