close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Potůček

18. listopadu 2006 v 10:35 | mina |  Jednorázovky
Tohle jsem sem vůbec dávat nechtěla. Ale nakonec jsem se rozhodla, že dodržím svoje pravilo a cokoliv napíšu zveřejním.
Nesnažte se to chápat, nechápu to ani já sama. Něco to vyjadřuje. Prosím nehledejte v tom mě, nemá to se mnou skoro nic společného. Snad jen to, že jsem to vytvořila. Je to kapánek depresivnější, asi. Možná to nepochopíte. Ale to mi vážně nevadí.

Sedí na okraji vany a smířeně pozoruje dva putůčky, co protekají kolem. Nic ji nebolí, nic ji netrápí. Její mysl je čistá. Nemusí už nic řešit, konečně se dostává do světa, kde středem vesmíru bude ona. Nevadí jí to.
Z hifivěže v obýváku se ozývá hlasitá hudba.
Přikladly se na můj hrad,
Přišly se mi do snů smát.
Přišly, sebraly mi klid.
Ač jsem nešel otevřít.
Dobře vím co tady chtějí...

Je smutná. Není správné chtít něco takového...ona žila pro ně.
Jak dlouho to ještě bude trvat? Pět minut? Deset? Mmožná. Těď už nikam neuteče. Bála se, že to nedokáže. Ale nakonec se to ukázalo být tak snadné! Jednodušší než jíst, dýchat, žít.
Napadlo ji, jak se te písnička hodí k temnu její duše.
Z hrdla se jí znovu vydral sten. Otupělost se pomaloučku ale jistě rozlébvala po celém těle. Nohy již skoro necítila. No a co? Nic.
Máma se asi bude zlobit. Trošku trpce si pomyslela, že bude určitě naštvaná. Nechá jí tady svinčík. Ale v koupelně není koberec. Mohla jsem jít do obýváku, tam by to bylo horší. Jde krev vyprat?
Hlavně když je tma,
Řádí v předsíni,
Nebo za dvěřma,
Nebo v kuchyni.
Píchají mi do žil smutek,
A já nemám kam bych utek....

A táta? To je jeden z nejmilejších lidí. Spí s hlavou v talíři...asi toho prášku dostal moc. A co? Stejně by chrápal. Jenom s flaškou v ruce. A v tom není skoro žádný rozdíl. Sny se prý nezdají tak ani tak.
Stejně to bylo super. V určitejch pasážích jo.
Myslí se jí začaly míhat obrazy z dětství.
****
Jako malá na houpačce. První domací mazlíček.
Brácha ji krmí pískem. Kluci si hrali a schovku a zavřeli malou holku do truhlice na oblečení.
Mazlíček umřel. Rozbila si koleno, když leze přes plot. A někdo, kdo jí slzy utřel.
Zase ten někdo, chodí za ní nějak často. Je divnej, ale aspoň jí má rád. Říká, že je dobrá.
První vaření. Připálila ovesnou kaši.
Modřina pod okem a rozkousnutý ret.
Zase návštěna neznámého.
A další domácí mažlíček. Dárek od něj.
Narození další sestry.
Procházka do lesa s bráchou.
****
Až mě stvůry dostanou, tak napíšte mí mámě,
Že se psychyatr plate,
Že stvůrám pšenka kvete.
Ať si moje tělo tleje pro mě za mě klidně v jámě,
Hlavně, ať se zbavim těhle monster z mojí hlavy.
****
Tam mi bude líp. A doufám, že je peklo. Protože to bych Vám přála! Všem!!
****
Plave pod vodou, když jí někdo kopne do břicha.
Ne. Jeho nechci vidět...nechci.
Pozdě. Co vlastně bude dělat on? Bude mu to líto? A nebo mu to bude fuk? No kamarádů má dost, co mu na mě záleží? Jenže jo, záleží.
Nevím, mě je to líto.
Ne, co jsem to udělala?
Ne!
Já tady chci zůstat! Chci zpátky!
Ne.
Už je pozdě
Přikradly se na můj hrad,
Přišly se mi do snů smát.
Přišly, sebraly mi klid,
Ač jsem nešel otevřít....
(Daniel Landa- Stvůry)
Kdyby se tak splnilo poslední přání...chtěla si ještě vybavit obličej svého nejlepšího přítele, udat na policii chlapa, který ji zneuříval těméměř každý den, zastavit to pitomý krvácení, obejmout tátu a mámu...možná se i omluvit za tu všechnu krev...zmlátit ty blbce, díky kterejm má dodnes klaustrofobii...naposledy se zasmát se svojí kamarádkou.
Některé věci se prostě nedají vzít zpět. Byla zbabělá a teď na to doplatila.
Dvě velké rudé louže se zvětšily na maximum a milosrdně schovaly zahozenou žiletku do své tiché náruče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Giovanni Giovanni | E-mail | 18. listopadu 2006 v 19:32 | Reagovat

mhm...

to zní lákavě...

No, za zkoušku nic nedám, že...

2 fosfor fosfor | Web | 23. listopadu 2006 v 12:02 | Reagovat

je to...smutný...ale napsaný suprově, moc hezky píšeš :-)

3 LL LL | 2. ledna 2007 v 10:25 | Reagovat

strááááááášně smutný,ale kapičku jsem to pochpila...

4 Ami Ami | Web | 26. června 2008 v 20:39 | Reagovat

no naposlední chvíli si uvědomila že udělala chibu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama