
Chodníkem vajglama posetým kráčej dva páry pevnejch bot.
Kalhoty dole zkrácený, v hlavách věci, který bych neuhod.
Někam jdou tyhle ty figury a slunce zapadá,
Dvě stejný znamení na zádech a mě tak napadá,
Že
****
Jsou jako dva přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Pocit jistoty ve mně sílí.
Jsou jako dva přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Pocit jistoty ve mně sílí.
****
Harleyů, harleyů Davídci na ně čekaj opodál,
A divnou melodii, která z dálky zněla, jako bych dlouho znal.
Zapálil jsem si cigáro a čekal, co bude dál.
Jeden z nich se na mě zašklebil, asi se smál.
****
Jsou jako dva přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Pocit jistoty ve mně sílí.
Jsou jako dva přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Pocit jistoty ve mně sílí.
****
Pak odjeli dál, než mi dokážem
Svět kolem mě ztich
Hlava se mi zatočila a den delší se zdál, to asi bylo z nich.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít,
Stejně jako ty dva, co přišli napovědět,
Že není špatný snít.
****
Totiž tyhle divný přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Novou naději ve mně zapálily.
Totiž tyhle divný přízraky, co odněkud sem zabloudily,
Novou naději ve mně zapálily.