Dodávám další díleček..omlouvám se, zdržela jsem se o jeden týden...Ani jsem to po sobě nečetla, je to psané ve spěchu. Běhěm následujícího týdne bych si to měla zkontrolovat a dyžtak udělat menší úpravy. Ale třeba to nebude potřeba. Takže prosím omluvte zhoršenou kvalitu a zpoždění:o)
"Kampak bys teď chtěla jít?"
"Překvapená?"
Kapitola 11. - Vzlet a pád
Zrovna, když mě Gustav nechal prohnout v zádech, DJ písničku ukončil a začal něco mluvit do mikrofonu. Kdyby teď někdo přišel, asi by si myslel, že jsme se zbláznili. Moje postava nemá moc předpokladů k tomu, abych se snažila napodobovat hadí ženy z cirkusů…Ale komu to vadí? Mě tedy ne, ačkoliv si občas pěkně zanadávám, to přiznávám…
Ještě, že jsem se mohla zeptat Gustava! Jinak bych totiž absolutně nevěděla, o co jde. DJ něco drmolil, nerozuměla bych mu ani anglicky.
Zaujatě poslouchám Gustava. Vypadá to na nějakou pořádnou "volovinu". Tak u tohohle tedy být nemusím! Pomyslela jsem si a rychle se otočila. Bohužel jsem si až nyní všimla, že nás kluci uvěznili uprostřed kruhu. Na únik je pozdě..přesto jsem to zkusila. Nenápadně jsem se snažila prosmýknout mezi Davidem a Georgem. No, nenápadně…nechtěli mě pustit, takže jsem vyzkoušela všechno od sladkých slovíček, až po tvrdé vyhrožování. Ale když je člověk o hlavu menší, tak mu lidé nějak přestanou věřit, že dokáže být zdraví nebezpečný…
"Kampak bys teď chtěla jít?"
"Na to zapomeň, budeš tu pěkně s námi."
Nezbylo mi nic jiného, než se přidat k ostatním dívkám.
Na celém tanečním parketu se pohybovalo asi pět takovýchto "koleček". Uvnitř každého byly dívky. Vždy o jednu méně, než kluků okolo. Docela mě to překvapilo. V České republice se tohle moc často nestává. Prostě Německo, no…
Z toho, co mi Gustav přeložil, jsem pochopila vážně málo. Avšak i to málo mi stačilo, abych se snažila zmizet.
DJ pustil písničku May it be od Enyi. Kluci se okamžitě začali natahovat po nejbližší dívce. Kdo to nestihl, vypadnul. Dívky se naopak zase snažily "vyhodit" co nejvíce kluků, protože pak si také vždy jedna mohla jít sednout. To jsem měla v úmyslu hned napoprvé, ale Gustav si mě pohotově přitáhnul do náručí, takže jsem odejít nemohla. Sám zůstal barman. Smutně, pokukujíc po Elišce se vrátil za bar.
DJ píseň nechal hrát asi minutu. Poté ji vypnul a dal nám čas, abychom se rozmístili. Chlapecké osazenstvo jednotlivých kruhů se měnilo. Vždy jeden po tanci odešel dál. My, jako dívky, jsme však musely stát pořád téměř na jednom místě.
Vystřídala jsem již poměrně dost partnerů, klučičí (nebo mám říkat už mužské?) řady značně prořídly. Nějak se mi nedařilo vypadnout. Zrovna jsem tančila s Billem, když jsem se podívala přes jeho rameno. Zahlédla jsem tři dívky, jak se přetahovaly o Toma. Hádaly se německy, pěkně na hlas a používaly dost sprostých slov. Tom měl na tváři blahosklonný úsměv. Takovouto pozornost si užíval. Až moc, naneštěstí pro mě…Co to tady blábolím?
Jako by vycítil můj pohled, otočil se na mě. Zahleděl se mi do očí a nepříjemně a vědoucně se usmál. Rozhořely se mi tváře. Kruci! Zrovna teď mě musel přistihnout…odvrátila jsem se a zase začala vnímat Billovi ódy na Ančinu krásu. Nic proti nim, ale trošku ohleduplnosti by neuškodilo. Ačkoliv…když jsem byla zamilovaná já, tak to bylo zřejmě stejné.
Než jsem se stačila vzpamatovat, ocitla jsem u někoho jiného.
Ale ty ruce, co mě držely kolem pasu…spíše nenápadně sjížděly níž…vyděšeně jsem zvedla hlavu od podlahy.
To snad ne.
"Překvapená?"
Ozvalo se zlomyslně. Jen jsem se ušklíbla, nenapadla mě žádná vhodná odpověď. A ještě tahle písnička…kde jsem to jen slyšela? Jasně, Kurýr. Jedinej ploužák v celým filmu a já na něj natrefím zrovna tedy. A musím být s úplně stejným podrazákem…No, jednu pozitivní věc se mi najít podařilo. Nedělala jsem to z vlastní vůle. Mohla za to tahle stupidní hra.
Přiznej si to! Chceš být právě tedy a teď...a hlavně s ním! Ozýval se můj vnitřní hlásek. Dobře, dobře…možná na tom je něco pravdy…
Přestala jsem se sebezpytováním a rychle mu pohlédla do obličeje. Díval se přímo na mě. Uhnula jsem, to se prostě nedalo snést! Čokoláda…
Dvěma prsty mne chytil za bradu a znovu přinutil ztratit se v té tmavé hnědé. V očích se mu míhaly pobavené jiskřičky. Avšak našla jsem ještě něco. Jen nevím co…
Přitisknul mě k sobě blíž. Napadlo mě, že bych se od něj měla odtáhnout. Skutek utek. Nezmohla jsem se vůbec na nic. "Neutečeš, že ne?" zašeptal mi výsměšně pět centimetrů od rtů. Bohužel (nebo bohudík?) nejsem z ledu…
Víčka mi samovolně klesala, rty se rozevíraly. Unikl mi slaboučký vzdech. Vítězně se usmál a sklonil se ještě trošku blíž.
Tak už mě polib….
Jako by mě polil ledovou sprchou. Zuřivě se rozesmál. Nechápavě jsem otevřela oči. On se vážně smál. A když viděl můj výraz, začal ještě víc. Zmáčkl mi bradu ještě o trochu víc. Už to nebyl jemný stisk, ale téměř bolestivý. Snažila jsem se vymanit. Nepovolil.
Nebezpečně se ke mně přiblížil: "To sis myslela, že se tady s tebou budu líbat nebo co?!" nevěděla jsem, co mu na to říct. Tahle potupa se šířila po mém těle, až mě zaplavila po konečky prstů. Jak jsem mohla být tak hloupá? "Ty sis to vážně myslela!" znovu se rozesmál. Byl to smích bez špetky veselý. Krutý a nepříjemný.
Přerývaně jsem se nadechla. Srdce mi bylo až v krku, ruce náhle zledovatěly. Zatnula jsem je v pěst. Bojovala jsem s chutí vrazit mu facku. Ale ne…umím se ovládat…klid…nestojí za to…
"Myslela jsem, že se v tobě přeci jen objevilo něco lidského…že nejsi tak hroznej prchat. Ne, mýlila jsem se. Naštěstí jsem na to přišla dřív, než támhleta holčina v rohu." Ukázala jsem prstem a ubrečenou blondýnku, co do sebe celý večer házela jednu vodku za druhou a zároveň nenávistně a toužebně na Toma hleděla.
Otočil se po ní a trošku se zamračil. Ušklíbla jsem se. "Vsadím se, že si ani nepamatuješ její jméno. Tenhle osud mě naštěstí nepotká." Odstrčila jsem jeho ruku. V jeho pohledu bylo znát, že jsem se trefila přesně do černého. Úplně zapomněl na svůj počáteční stisk.
Sbalila jsem si věci a odešla zpátky do hotelu.
Nevšimla jsem si jednoho páru smutných a překvapených očí.
hezký anapínavý...škoda že trvá dlouho než napíšeš další díleček