24. srpna 2006 v 14:30 | mina
|
Tak tady je další díleček!!
"Kde jsi spala, Šroty?"
"Davide, kam mohla jít?"
"To budou další džíny?"
Kapitola 9. - Spousta hádek
V koupelně jsem si opláchla obličej a pokusila se něco udělat s vlasy. Jenže samozřejmě trčely na všechny strany. Nakonec jsem se naštvala a umyla si je. Když jsem se došourala na snídani do hotelové restaurace, už tam všichni seděli. Vybrali stůl v rohu, okolo byly postavené vysoké palmy. Vytvářelo se tak příjemné zákoutí.
Na ně je ale pohled!!!
David s Adamem, Georgem a Gustavem se vesele baví. Bill pokukuje po Anně, která se snaží splynout se zdí. Tom se pokouší ze všech sil ignorovat a odstrkovat Elišku, jenž se na něj lepí a neustále mu šeptá sladká (asi, vypadalo to tak) slovíčka.
Takže jako obvykle.
Vlastně na jedné straně stolu seděli Tom s Billem a holkami a na druhé ten zbytek. Chvilku jsem přemýšlela, kam si sednu. Kluci se tam už očividně docela mačkali, ale přece těm čtyřem nebudu rušit romantické chvilky. :o)
Přitáhla jsem si židli mezi Georga a Davida. Bohužel skoro naproti Tomovi. Ten na mě od doby, kdy jsem vstoupila do místnosti, házel vražedné pohledy. Dělala jsem, jakoby nic. Co s ním taky jiného?
"Jak ses vyspala, Šroty?" usmál se na mě Georg. Usměv jsem mu vrátila: "Děkuju, docela dobře."
"Jestli vůbec spala." Pronesl Tom, ale když jsem se na něj podívala, velice se zajímal o listy palmy, která stála opodál. Samozřejmě tato poznámka nikomu neunikla. David se mračil, Gustav vypadal pobaveně, Georg dělal, že se nic nestalo, Bill nepatrně rudnul a Anna pěnila. Eliška se jen tak mimochodem zeptala: "Kde jsi spala, Šroty?" Nevěděla jsem, co jí říct. Že jsem spala u Billa v posteli? Ne, to ne…
"Spala u mě." ozval se pevným hlasem Bill. Eliška pohoršeně otevřela ústa. "Tys spala u něj? Jak si to představuješ? Taková opovážlivost!" Bublal ve mě vztek. Jak se opovažuje…! Všichni mlčeli a dívali se na mě. Dobře, Eliško…jsi sice moje kamarádka…ale věčně sebou vláčet nenechám!
"No to bude tím, že VY jste si užívali u nás v ložnici. To jsem měla spát v koupelně ve vaně? Nebo na stole v kuchyni? Tak to ani náhodou! Ty jsi ta poslední, co mi tady má co kázat! Měla jsme snad ležet před dveřmi, jako věrný pes a poslouchat vás? Sorry, ale Billova postel je stokrát pohodlnější."
Ani jsem si nepočkala, jestli mi na tohle něco odpoví. Prudce jsem vstala. "Promiňte, přešla mě chuť!" vzala jsem si svůj hrnek s čajem a odešla do pokoje.
****
"Kde je?"
"No nevím, kam mohla jít? Leda sem!"
"Vždyť vidíš, že tady není, Georgu!"
"Davide, kam mohla jít?"
"No já bych to typoval na zkušebnu."
****
"Šroty, jdeme do města!"
"Jé, Gustave….nevadí, že jsem si půjčila tvoje bicí?" nahodila jsem andílkovský výraz. Dělal, jako že přemýšlí. "No…že seš to ty!" Všichni jsme se rozesmály, protože způsob, jakým to řekl, byl prostě…dokonalý.
****
Ve městě
"Jé, támhle je další! Rychle!!" Protočila jsem panenky. Billův výkřik mi opět srazil náladu o několik stupňů. Holky byly samozřejmě nadšené, Tom vypadal normálně, David se zdejchnul do nějakého technického muzea a Gustav zmizel už po prvním obchodě. Taky jsem se měla vypařit!! Aspoň, že tady zůstal Georg, jinak bych si vážně připadala jako křoví…
"To budou další džíny?" zeptala jsem se znuděně, už nahlas (předtím jsem šeptala, abych třeba Billa neurazila). "No a co jiného?" šibalsky se na mě usmál. Jenom jsme si povzdechla.
****
"Měl jsi mi říct, že jdeme do Exe!" rázem jsem ožila. Exe je prostě můj obchod. Nakupuju tam sice jenom tak jednou do roka, protože je moc drahý, ale alespoň něco.
Okamžitě jsem se k Billovi nadšeně připojila a ostatní jen zírali. Předtím jsem to byla vždycky já, co mu odkývla i kdejakou strašnost, jen aby se šlo dál, nejlépe do hotelu.
Vytáhla jsem jedny tmavé plandavé džíny s takovým modročerným nádechem. Nebyly ani nijak zvláštní, ale mě se prostě líbily. A už jsme si představovala, jak si je pokreslím fixou na textil.
Jakmile jsem se ale podívala na cenu, rázem se mi vrátila moje otrávená nálada. To je prostě moc drahý…pomalu jsem je vrátila na stojan. "Našla jsi něco?" přitočil se ke mně Bill, když jsem se otáčela. "Ne, ani ne…" A s posledním pohledem na "moje" džíny jsem odcházela. Bill je vytáhnul: "Tak si je jdi zkusit!" záporně jsem zavrtěla hlavou a šla dál. "No tak, pojď!" křiknul na mě přes obchod, čímž na nás přilákal pozornost všech ostatních. Teď už jsem si je vyzkoušet musela.
Namátkově jsem sáhla do police vedle sebe a vytáhla moc pěkné tričko, co se k nim bude perfektně hodit.
****
"Už můžu?"
"No tak, dej mi ještě trochu času, Bille!" stála jsem v kabince před zrcadlem a prohlížela se ze všech stran. Když jsem si je stáhla pod pupík, seděly pěkně. A to tričko bylo taky skvělý. Ale ven se mi vůbec nechtělo. Skutečnost, že se budu promenádovat před všemi, se mi ani trochu nelíbila.
Nekompromisně roztáhnul závěsy. "Hej! Co kdybych byla nahá?!!" křikla jsme na něj. "Neboj, šmíroval jsem tě tady po straně." Vyvalila jsem na něj kukadla. Cože dělal? "Ale no ták!" začal se smát. "Dělal jsem si legraci!" Uff, ani nevíte, jak se mi ulevilo. Chytil mě za ruku a vtáhnul doprostřed krámu.
Eliška se na mě ani nepodívala. To se mi docela dost ulevilo…raději kritiku od kluků než holek! Anča zvedla palec a hned se zase odvrátila. Bill mi to už pochválil, Georg vykřikoval něco v tom smyslu, že se mnou chce chodit. To mě rozesmálo. Už jsem se chtěla otočit a jít se převléct, když promluvil Tom: "Máš v tom velkej zadek." No tohle! "A co že se na něj koukáš?" prskla jsme. "No je tak obrovskej, že se nedá přehlídnout!!" Co se do mě vůbec štve, blesklo mi hlavou. "Zajímavý! Nikdo jinej si zatím nestěžoval!"
"To bude tím, že se tě nechtěli dotknout."
"A ty chceš?" vyřkla jsem dvojsmysl jako….no jako kráva, než jsem se stačila zarazit. Dvakrát otevřel a zavřel pusu naprázdno. Alespoň jsem o umlčela.
****
Rychle jsem se převlékla a kalhoty šla vrátit. To tričko si ale ujít nenechám!! "Ty si je nevezmeš?" Bill se tvářil úplně konsternovaně. Kruci…nějakou výmluvu…rychle…nemůžu přece říct, že na ně nemám prachy! "Víš…ještě počkám, co přinesou další obchody." Spása! Tahle výmluva byla skvělá, až na to, že jsem se tím uvrtala k dalšímu nakupování…
S mírným povzdechem jsem ty kalhoty naposledy přejela dlaní a vrátila je. "Ty na ně nemáš, viď?" přitočil se ke mně Tom. Ach jo…a můžu se těšit na další urážky…proč jen jsem mu musela takhle nahrát?! Snažila jsem se ho ignorovat a chvátala zaplatit to tričko. Chytil mě za ruku: "Brácha by ti to klidně zaplatil."
"A proč by měl?"
"No..když spolu udržujete důvěrnej vztah…ale divím se, že ti nevadí, jak pokukuje po Anně."
"Proč by mi to mělo vadit? Spíš aby to nevadilo tobě." Raději jsem šla, jinak by se dneska stalo asi velké neštěstí. Vražda kytaristy z Tokio Hotel…
Je to uplne nejlepsi ff jakou jsem kdy cetla :-))) Skoda jen, ze dily prichazeji tak pomalu, ale zasek je to velmi kvalitni!!!