close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska jedný praštěný holky

3. srpna 2006 v 11:45 | mina |  Jednorázovky
PS: Všem, co někdy zažili bolest lásky.
Seděli na lavičce a smáli se. Ne, nikdo neřekl žádný vtip. On se jí smál, protože se právě pokusil umlčet ji polibkem. A ona jemu, protože se to nepovedlo. Pořád mu huhlala do pusy. Oběma jim to připadalo hrozně moc směšné.
Kolik práce mu dalo ji přerušit v samomluvě a posadit si ji na klín. A potom kolik políbit ji tak, aby neuhýbala a se smíchem mu neunikala. A stejně teď něco povídá.
Nechtěla přestat mluvit, protože on nemluvil. Jeho krátké odpovědi jí lezly na nervy. Ale něco ji na něm vábilo. Normálně by se s klukem, který se s ní nedokáže, nebo spíš nechce bavit, nezabývala. Ale on je jiný. Schválně mluvila, ač to byly úplné blbosti. Věděla, že jí chce políbit. Že na to čeká celou dobu. Ale také věděla, že když ji jednou líbat začne, nebudou dělat už nic jiného.
Víc jak dva měsíce spolu chodí ven. Ne rande. Tak to nenazývají.
Ona neví, co pro ni znamená. Neví, jestli ho miluje. Ale nechce, aby tohle někdy skončilo. Jenže ono to skončí. A taky asi proto, že on jí nemiluje.
****
Ach ano, dovolila si udělat tu osudovou chybu v každém vztahu. Zeptala se ho, co k ní cítí. Vždycky se jen vymlouvá. "Nevím." Nebo dává nejasné odpovědi. "Co se změní, když to budeš vědět?" Jenže ona to potřebuje vědět.
Přesto cítí, že mu není lhostejná. Ví to tak, jako že po noci přijde den.
****
Něco se stalo. Něco, co ho odehnalo. Nepíše, nemluví, nevšímá si jí. Mrzí jí to. Hrozně by si přála, aby napsal. Aby si alespoň vzpomněl.
Šla by za ním. Ne, to neudělá. Je moc hrdá na to, aby v takovéhle chvíli přiznala, že jí na něm záleží. A nebo je hloupá.
Raději bude dělat, že se nic nestalo. Bude předstírat, že jí je jedno, že jí nemiluje. Že jí ani nemá rád. Že jí vůbec nechce. Když nemá zájem, nebude se doprošovat.
Schová se za svojí masku a nikdo nic nepozná. Snad ani on, protože právě on ji na začátku prohlédl. Jenže se o to ani nebude snažit. Nikdo jí tak nerozuměl. Nikdy. Avšak…když jí rozumí a ona to i ví, proč se mu nemůže svěřit se svými problémy? Proč si před ním hraje na tu, které nic neubližuje? Která všechno vydrží? Má nutkání držet si odstup.
Vždycky si představovala, jak se bude moct schovat do náruče svého kluka. A bude v bezpečí. S ním je. Přesto jí něco chybí....
Co to jen je?? Důvěra? Věří mu přece. Vyznání? Ne, má pravdu. Dvě slova nemají takovou moc. Láska? Tu nemůže chtít, když jí nedává. Asi…
Ach, už nemá cenu se tím zabývat. Je konec.
Ale jakmile něco skončí, něco nového začne. I když není naděje, není nešťastná.
Možná teď. Někdy v budoucnu ovšem zjistí, že jí jenom připravil dál. Další cenná zkušenost. A hlavně, hlavně neopakovat svoje chyby.
****
Seděl na jejich lavičce a díval se do kraje. Byla zvláštní. Unikátní, výjimečná. Bohužel jen byla.
Nedokáže mít jen jednu. S ní to zkusil. Nechtěl ji podvádět. Ani se nedala podvádět. Prostě něco na ní to přímo odmítalo. Tak jako ona. Omlátila by mu o hlavu kde co, kdyby ji podvedl. Ačkoliv spolu vlastně nechodili. Ale nevydržel. Tak odešel. Pro ni je to lepší. Zaslouží si někoho lepšího
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yaqui yaqui | 3. srpna 2006 v 21:33 | Reagovat

It's so sad... ale jak se říká... chyba je jen příležitost naučit se něco nového

2 hondli hondli | 4. srpna 2006 v 16:44 | Reagovat

Tak tohle je moc smutná povídka,bohužel je inspirována životem a ten se s námi nemazlí,všechno na nás hrne najednou a bez upozornění,je jen na nás,jak se s tím vyrovnáme  ajestli se z toho poučíme nebo budem dělat pořád tu samou chybu dokolečka.Já jen věřím,že  existujou i šťastné konce...život má přeci spoustu podob,tak němá cenu vše hodit za hlavu,kvůli jedné nepodařené epizodě.

3 yaqui yaqui | 5. srpna 2006 v 12:44 | Reagovat

Rozebráno do detajlů... nic nemá happy end... i u těch nejkrásnějších konců se vždycky najde mezera

4 mina mina | E-mail | 5. srpna 2006 v 16:07 | Reagovat

nebuď pesimista

5 yaqui yaqui | 5. srpna 2006 v 19:46 | Reagovat

;o)... je to optimistickej pohled na hledání nehappy endů :D

6 yaqui yaqui | 5. srpna 2006 v 19:51 | Reagovat

Každá mince má dvě strany... ;o)...

například... třeba smrt... ne velice šťastnej konec věčinou... ale druhá strana je to že se třeba přístě narodim na čtyrech nohou.... :o))

7 anet anet | 7. srpna 2006 v 9:45 | Reagovat

Tyjo, to je napsaný, jako kdybys to zažila na vlastní kůži.........

skvělý:)

8 mina mina | E-mail | 8. srpna 2006 v 22:20 | Reagovat

jo, mohl dát aspoň vědět...jen se tak vypařit z života druhého...to je sprostý

9 Kiriaky Kiriaky | 14. srpna 2006 v 11:19 | Reagovat

jako bych to ,už někde vyděla .. Každá láska má asi něco společnýho ..

Všechno hezký jednou končí ... i s velkou bolestí a kroucení hlavou s otázkou "Proč zrovna já?"

Možná je to pro nás dobré ,aby sme se poučili ,ale co si budem nalhávat ne každý se poučí s cizích chyb a z těch vlastních .. možná .. ,ale stejně v duchu doufáme,že tentokrát to bude jiné , ne?

10 Kiriaky Kiriaky | 14. srpna 2006 v 11:20 | Reagovat

teda viděla ;-)

11 Giovanni Giovanni | 29. května 2007 v 19:33 | Reagovat

Lidé mají jednu krásnou vlastnost...

Jsou nepoučitelní :)

ze svých chyb se učíme... ale téměř nikdy se z nich nepoučíme...

Je to takový paradox vyvolaný přirozenou touhou po vlastní dokonalosti a stejně přirozenou neschopností přiznat vlastní chybu nadobro :D

12 Ami Ami | Web | 24. června 2008 v 16:51 | Reagovat

chodily, nechodily je to debžot

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama