K tomuhle ani komentář dávat nechci...Popravdě to dost dobře nejde.

Kdo poznal bolest skutečnou,
Může nám všem kázat.
Stačí jenom poslouchat,
A nenechat se svázat.
****
Kdo pozná o čem mluvím?
Možná nikdo, asi se dost nesnažím.
Ale třeba přeci jen,
Pochopíte význam jmen.
****
Jak hrozné stát se číslem.
Víte už? Ne?
A co třeba člověk s černým knírem?
****
Každé jméno má i tvář,
Není to jen písmen shluk,
Co vytváří ten krásný zvuk.
Tvář skrývá se za jménem,
Je smutné, že si na ni nevzpomenem.
****
Vlastně ani nemůžem...
Je mrtvá, zemřela u kůlu.
Ne, neviňte z toho smůlu.
Tak proč se tohle všechno přihodilo?
Ach kolik jmen napsáno je na zdích!
Ale pořád lepší jméno, než jen číslo…
Pravda studí jako sníh.
****
Kdo může za tu zradu?
Jeden člověk nebo víc?
Můžeme mu vůbec člověk říct?
Jeden názor, jeden čin…
Co z toho je?
Hlad, bída, plyn.
****
Fanatik vykouknul najednou,
Ale nikdo nemohl postřehnout…
Ne, chyba! Šlo to!
Jenže když člověk vidět nechce….
Zapomenout jde velice lehce.
****
Na zlé věci, ošklivé…
Čas zhojí přece všechny rány tvé.
Zhojí taky srdce žal?
Rodinu, co svým rozkazem roztrhal??
Poznala sem o co jde,jde asi o to nejsmutnější v našich dějinách...