Doufám, že máte opravdová přátele...bez nich se žít nedá
"Co mám dělat, Radime?"
"Už si můžu hrát s tvým psem?"
"Selín…co se ti stalo?"
Kapitola 4. - Chce to čas
"Co mám dělat, Radime?"
"Už si můžu hrát s tvým psem?"
"Selín…co se ti stalo?"
Kapitola 4. - Chce to čas
Jakub se nasupeně otočil a málem narazil do Radimovi hrudi. "Jsi blázen, když si to myslíš. Nikdy by tě nepodvedla. Milovala tě a podle toho, jak to vypadá, tě miluje pořád." Kuba si unaveně povzdechl. "Její sestra byla mrcha, jestli si to ještě nezjistil. To já Selín uklidňoval, když ty ses s tou běhnou promenádoval po třídě."pokračoval Radim. Jakub na něj pohlédl. "Nikdy na sobě nedala nic znát…" Radim otočil oči v sloup. "Co si, prosím tě, myslíš? Je hrdá a navíc si při tom rozchodu neřekl ani slovo o nevěře. Jak to asi měla vědět? Nudila tě, na to ses tenkrát vymluvil." Jakub těžce dosednul na nejbližší kámen. "A já celou dobu myslel…" Radim se posadil vedle něj. "Říkal sem ti-blázen. Jak tě to napadlo? Jako bys ji neznal!" Kuba si ztrhaně mnul oči. "Celou tu dobu…proč mi to její sestra říkala?" ptal se. "Chtěla tě pro sebe. Žárlila na ni." Odpověděl mu Radim. "Co mám dělat, Radime?" Ráďa byl na odchodu. Naposled se k němu otočil a řekl: "Tak to nevím."
Selín se ocitla na louce u rybníka. Pro slzy skoro neviděla na cestu. Přiběhla ke Kony, naskočila na ni a cvalem se řítila pryč. Anka za ní křičela: "Selín? Kam jedeš? Počkej přece! Co se sta…" Víc neslyšela. Ujížděla daleko ode všech a všeho. Od snů, přání i zklamání. Kony divoce zabírala kopyty, jako by cítila její potřebu zmizet. Ara jim skoro nestačila. Selín do tváře šlehaly větvičky, hmyz i jehličí ze stromů.
Jakub vyšel s Radimem na loučku. "Kde je?" Ptal se Anny. "Nevím. Naskočila na Kony a někam odjela. Cos jí udělal? Hrozně plakala."Jakub se k nim otočil zády a sedl si u vody. "Udělal sem to, že sem se choval jako hlupák a vážně sem jím chvíli byl." Vstal a mířil k mlýnu.
Konečně najeli na lesní cestu, vedoucí nad koupalištěm. Kony byla úplně splavená a Selín se jen tak tak držela na jejím hřbetě. Škrábance na tvářích hrozně pálily a kolena odřená od stromů silně krvácela. Slabá a zmatená, tak se přesně cítila. Přemýšlela. O všem, ale hlavně o NĚM. Přišla jen na to, že se dva roky zbytečně trápila. Proklínala ho a on byl nevinný. Její zatracená sestra!
Už je nad koupákem. Zase ten pitomec a spol.. Tentokrát jí to je jedno. Ať si říká kdo chce co chce. "Naše Tygřice se vrátila! Trošku pozdě, ne?" vylezl z vody a stoupnul si k silnici. Adam. Pomalu se k němu blížila. "Už si můžu hrát s tvým psem?" Stoupnul jí do cesty. Až nyní viděl do obličeje dívce, kterou zradil. Krvavé šrámy, uplakané oči a k tomu odřená kolena. No, asi pohled nic moc. Hrozně zblednul. "Selín…co se ti stalo?" Tupě se na něj podívala. "Nic." Odbyla jej. "Počkej…" chytil ji za nohu, ale stoupla si před něj Ara a zavrčela. To je snad poprvé, co vrčí. Blesklo jí hlavou. Neochotně ustoupil a nechal je projít. Nikdo se ani nehnul. Všechny oči se soustředily pouze na ni.
Pomalu dojela ke stáji. Bezmyšlenkovitě obstarala Kony a stočila se do klubíčka u jejích nohou. Ara se stulila k ní. Rychle usnuly.
Selín se ocitla na louce u rybníka. Pro slzy skoro neviděla na cestu. Přiběhla ke Kony, naskočila na ni a cvalem se řítila pryč. Anka za ní křičela: "Selín? Kam jedeš? Počkej přece! Co se sta…" Víc neslyšela. Ujížděla daleko ode všech a všeho. Od snů, přání i zklamání. Kony divoce zabírala kopyty, jako by cítila její potřebu zmizet. Ara jim skoro nestačila. Selín do tváře šlehaly větvičky, hmyz i jehličí ze stromů.
Jakub vyšel s Radimem na loučku. "Kde je?" Ptal se Anny. "Nevím. Naskočila na Kony a někam odjela. Cos jí udělal? Hrozně plakala."Jakub se k nim otočil zády a sedl si u vody. "Udělal sem to, že sem se choval jako hlupák a vážně sem jím chvíli byl." Vstal a mířil k mlýnu.
Konečně najeli na lesní cestu, vedoucí nad koupalištěm. Kony byla úplně splavená a Selín se jen tak tak držela na jejím hřbetě. Škrábance na tvářích hrozně pálily a kolena odřená od stromů silně krvácela. Slabá a zmatená, tak se přesně cítila. Přemýšlela. O všem, ale hlavně o NĚM. Přišla jen na to, že se dva roky zbytečně trápila. Proklínala ho a on byl nevinný. Její zatracená sestra!
Už je nad koupákem. Zase ten pitomec a spol.. Tentokrát jí to je jedno. Ať si říká kdo chce co chce. "Naše Tygřice se vrátila! Trošku pozdě, ne?" vylezl z vody a stoupnul si k silnici. Adam. Pomalu se k němu blížila. "Už si můžu hrát s tvým psem?" Stoupnul jí do cesty. Až nyní viděl do obličeje dívce, kterou zradil. Krvavé šrámy, uplakané oči a k tomu odřená kolena. No, asi pohled nic moc. Hrozně zblednul. "Selín…co se ti stalo?" Tupě se na něj podívala. "Nic." Odbyla jej. "Počkej…" chytil ji za nohu, ale stoupla si před něj Ara a zavrčela. To je snad poprvé, co vrčí. Blesklo jí hlavou. Neochotně ustoupil a nechal je projít. Nikdo se ani nehnul. Všechny oči se soustředily pouze na ni.
Pomalu dojela ke stáji. Bezmyšlenkovitě obstarala Kony a stočila se do klubíčka u jejích nohou. Ara se stulila k ní. Rychle usnuly.
zajímavé...ještě by se do toho mohl připlést ten Adam...