"To je on."
"Už nikdy mi tak neříkej, slyšíš?!"
Kapitola 3. - Setkání po letech
Selín zavolala Aru k sobě a vydali se cestou dolů k mlýnu. Vynořily se ze zatáčky právě, když Jakub s Radimem vycházely do sluncem zalité zahrádky. Dívek si zatím nevšimli. Selín za to děkovala všem svatým. "Který je Radim? Mě se líbí ten blonďák!" Chtěla vědět Anka a zkoumala vysokého blonďáka s širokými rameny a svalnatou postavou. Nebyl sice klasicky krásný, ale dost na to, aby si Annu okamžitě získal. "To je on." Usmála se Selín jejím vykuleným očím. Tu zvedl Ráďa hlavu a zahleděl se přímo na ně. Selín se nadechla, nasadila upřímný úsměv a rozběhla se k němu. "Ráďo! Tak ráda tě zase vidím!"
Jakubovi chvilku trvalo, než jeho oči přivykly ostrému světlu. Najednou uslyšel výkřik…její. Otočil se tím směrem. Skutečně to je ona! Je snad ještě krásnější, než dřív! Hnědé, na krátko střižené, vlasy; obličej s příjemným a milým úsměvem; zeleno-šedé oči; plná stehna a kulaťoučký zadeček. Chtě nechtě si vzpomněl na to, jak příjemná byla její zaoblená postava v obětí. Dokonale se k němu hodila a on ji odkopl kvůli její namyšlené sestře a ….musí si to už konečně přiznat, kvůli své aroganci.
Ohromeně sledoval, jak skáče do náruče Radimovi. Kdesi pod žebry jej bodlo. "Radime! Je to už tak dlouho! Jak se máš?" Radim se na ni usmíval. "Máš pravdu, moc dlouho. Pamatuješ si ještě Kubu?" Ohlédla se po něm. Radostný lesk z jejích očí okamžitě zmizel. Stál před ní vysoký černovlasý kluk se zelenýma očima a příjemnými rysy. Dívky jej považovaly za hezouna, ale před dvěma roky vypadal jinak. Za ten čas mu narostly svaly a kompletně zmohutněl. Hodně se změnil, jenže to ona taky. "Jistě…chci ti někoho představit." Podívala se na Anču. Ta se plaše usmívala a vysela na Radimovi očima. "Tohle je moje nej kamarádka Anna. Ani, tohle je Radim." Seskočila z Kony a přišla k nim. Selín rychle pohlédla na Jakuba. "A tohle je Kuba." Anča si ho absolutně nevšímala. Její "Ahoj" znělo neupřímně. Ztrácela se v Radimových ,jako studánka modrých, očích.
"Kam máte namířeno?" zeptal se Jakub naštvaně, že si ho nikdo nevšímá. Anča se neměla k odpovědi, takže to za ni udělala Selín. "Jdeme se vykoupat k Rákosníkovi." Radim se na chvilku probral ze snu. "Potřeboval bych se ochladit, můžeme s vámi? Nebude ti to vadit, Anno?" otázal se. Anka přikývla. "Tak já vezmu koně i psa, nedělej si starosti Anno. Zvládnu vést Aru i Kony." Řekla Selín. "Jistě." Dostalo se jí odpovědi. Selín se podívala na Jakuba. Oba se poprvé za více než dva roky váleli smíchy.
Anna šla ve předu s Radimem. Selín se za nimi pomalu šourala a snažila se nevšímat si Jakuba, který šel vedle ní. "To je Kony, pokud si vzpomínám, ne?" ukázal na klisničku. "Jo, máš pravdu." Odpověděla tupě. Povzdechl si. "Prosím tě, Selín! Bav se se mnou, ty jedna Tygřice!" Prudce se po vyslovení toho jména narovnala. "Už nikdy mi tak neříkej, slyšíš?! Tygřice umřela před dvěma roky. Menuju se Selín!" překvapeně vykulil oči. Cože? Proč reagovala tak prudce? Co se k čertu stalo!? Musím ji nějak donutit mluvit, říkal si. "Dobře…mohla bys mě svést na Kony?" ustoupil opatrně. Selín ji beze slova zastavila a pomohla mu nahoru.
Jakubovi se jízda líbila, jenže Selín byla zamlklá a strnulá. "Selín, padám…" Nebezpečně se naklonil na stranu. Rychle k němu přiskočila a pomohla mu udržet rovnováhu. Tenhle trik opakoval asi ještě třikrát. Znal ji docela dobře a pokud se nemýlil, právě se ocitla na ostří nože se svou trpělivostí. "Ježíši, Kubo! Ty si úplnej antitalent." Stydlivě se na ni usmál. "Nemám se čeho držet…to kdybys jela se mnou…" Modlil se, aby neprokoukla jeho past. Možná by pak byla ještě odtažitější. Svraštila čelo a přemýšlela o tom. Úplně viděl, jak na otázku pohlíží ze všech stran a hledá pasti. Natáhl k ní ruku. "Neměla bych…" udělala k němu jeden krok. Tomu gestu se nadalo odolat. Povzbudivě se na ni podíval. "Vážně, to bych ne…" popošla blíž, až se jeho prsty sevřely kolem její ruky. Dlaň měla úplně ledovou. Lehce ji vytáhl před sebe a objal ji pažemi. "Uvolni se trochu, já nekoušu!" Zlostně k němu obrátila hlavu, avšak skutečně se trošku uvolnila.
Na pase ji hřály Jakubovy dlaně. Prý uvolnit se! Jemu se to řekne…vzrušením skoro ani nedýchala. Za zády měla nepřekonatelnou hradbu jeho hrudi a vepředu kohoutek koně. Co teď? Mám jediné štěstí, že Kony zná cestu. Myslela si. Hrozně se jí třásly ruce. Ladné pohyby koňského těla i jeho teplo ovšem způsobili, že se postupně uvolnila. Opřela se o něj a vychutnávala jeho blízkost. Zavřela oči a na kratičkou chvíli si připadala stejně bezstarostně, jako ve svých dvanácti.
Jakub cítil, jak se podvolila. Přitáhl ji k sobě blíž a vdechoval její svěží nezaměnitelnou vůni, mísící se s pachem koně. Nechtěl to kouzlo pokazit žádnými slovy. Jel mlčky a plně vnímal blízkost, co mu tak dlouho chyběla. Opřela si hlavu o jeho rameno. Měla zavřené oči a on ji zatoužil políbit. Pomalu se k ní skláněl.
"Kde je vás konec?" prořízl Anin hlas jejich snění. Selín se prudce narovnala, tudíž ho skoro praštila do brady. Zčervenala jako pivoňka, jakmile si uvědomila co by následovalo a jaká scéna by se naskytla k vidění Anně a Radimovi. Jakub slezl z Kony a nabídl jí ruku. Odmítla a seskočila sama. Na nikoho se nedívala. Pustila Kony, aby se nažrala. Radim vyhledal její oči a chápavě se na ni usmál. Věděl, co se jí honí hlavou. Znal ji moc dobře. Nemohla mu nic zatajit. "Vážně," spustila Anna, "Selín mi sice, Radime, říkala, že jste jen velmi dobří kámoši…"
"To není "jen". Přátelství je pro mě hrozně důležité." Skočila jí do řeči Selín. "Dobře, ale já si fakt myslela, že mezi vámi něco je. Vítali jste se jak staří milenci!" dokončila myšlenku Anna. Jakub vážně přikývl. "Má pravdu, i mě to tak připadalo." Selín se po něm udiveně ohlédla, hned však sklopila pohled do země. "Jenže mi nejsme staří!" zavtipkoval Radim a vzal Selín do náruče. "Pusť mě Ráďo a raději se starej o to, kdo bude dřív ve vodě!" Vypískla a bouchla ho do ramene.
Radim s Annou se začali svlékat, přičemž se všelijak pošťuchovali a honili, aby znemožnili tomu druhému zbavit se svršků. Stejně do vody vběhli oba naráz. Selín s Jakubem se řehtali na břehu. "Pojďte taky! Voda je úžas…" Křičela Anka. Její věta ovšem končila vysokým ááááááá. Radim jí chytil pod vodou za nohu. Vynořil se o kus dál. Rychle ho doplavala a snažila se jej potopit. On jí však obejmul a políbil.
Selín se usmála a odvrátila se. Konečně její kamarádka našla spřízněnou duši. Stále s úsměvem pohlédla na Jakuba. Zíral na ni očima plnýma …snad dokonce touhy! Uhnula před tím žhnoucím pohledem a hodila Aře aport. "Ty se nepůjdeš koupat?" zeptal se jí Kuba a následoval ji do lesa, kde hledala klacky. "Jo, jen ne hned." Chytil ji za rameno, prudce otočil a z blízka se jí zahleděl do očí. "Proč si utekla? Tygřice nikdy neutíkala." Mluvil velmi potichu. "Už sem ti řekla, Tygřice umřela. Zabil si ji ty!" zavrtěl hlavou. "Neříkej…proč? Tak řekni proč???" zvedla bradu. Dívala se mu přímo do očí. "Víš, jaké to je, když ti vlastní rodiče denně připomínají, že za největší tragédii můžeš ty? Že si jim zničil život, stejně jako jí?" Mluvila klidně a vyrovnaně. Hned věděl o kom. Snažil se ji přerušit. "Al… "
"Už nikdy mi tak neříkej, slyšíš?!"
Kapitola 3. - Setkání po letech
Selín zavolala Aru k sobě a vydali se cestou dolů k mlýnu. Vynořily se ze zatáčky právě, když Jakub s Radimem vycházely do sluncem zalité zahrádky. Dívek si zatím nevšimli. Selín za to děkovala všem svatým. "Který je Radim? Mě se líbí ten blonďák!" Chtěla vědět Anka a zkoumala vysokého blonďáka s širokými rameny a svalnatou postavou. Nebyl sice klasicky krásný, ale dost na to, aby si Annu okamžitě získal. "To je on." Usmála se Selín jejím vykuleným očím. Tu zvedl Ráďa hlavu a zahleděl se přímo na ně. Selín se nadechla, nasadila upřímný úsměv a rozběhla se k němu. "Ráďo! Tak ráda tě zase vidím!"
Jakubovi chvilku trvalo, než jeho oči přivykly ostrému světlu. Najednou uslyšel výkřik…její. Otočil se tím směrem. Skutečně to je ona! Je snad ještě krásnější, než dřív! Hnědé, na krátko střižené, vlasy; obličej s příjemným a milým úsměvem; zeleno-šedé oči; plná stehna a kulaťoučký zadeček. Chtě nechtě si vzpomněl na to, jak příjemná byla její zaoblená postava v obětí. Dokonale se k němu hodila a on ji odkopl kvůli její namyšlené sestře a ….musí si to už konečně přiznat, kvůli své aroganci.
Ohromeně sledoval, jak skáče do náruče Radimovi. Kdesi pod žebry jej bodlo. "Radime! Je to už tak dlouho! Jak se máš?" Radim se na ni usmíval. "Máš pravdu, moc dlouho. Pamatuješ si ještě Kubu?" Ohlédla se po něm. Radostný lesk z jejích očí okamžitě zmizel. Stál před ní vysoký černovlasý kluk se zelenýma očima a příjemnými rysy. Dívky jej považovaly za hezouna, ale před dvěma roky vypadal jinak. Za ten čas mu narostly svaly a kompletně zmohutněl. Hodně se změnil, jenže to ona taky. "Jistě…chci ti někoho představit." Podívala se na Anču. Ta se plaše usmívala a vysela na Radimovi očima. "Tohle je moje nej kamarádka Anna. Ani, tohle je Radim." Seskočila z Kony a přišla k nim. Selín rychle pohlédla na Jakuba. "A tohle je Kuba." Anča si ho absolutně nevšímala. Její "Ahoj" znělo neupřímně. Ztrácela se v Radimových ,jako studánka modrých, očích.
"Kam máte namířeno?" zeptal se Jakub naštvaně, že si ho nikdo nevšímá. Anča se neměla k odpovědi, takže to za ni udělala Selín. "Jdeme se vykoupat k Rákosníkovi." Radim se na chvilku probral ze snu. "Potřeboval bych se ochladit, můžeme s vámi? Nebude ti to vadit, Anno?" otázal se. Anka přikývla. "Tak já vezmu koně i psa, nedělej si starosti Anno. Zvládnu vést Aru i Kony." Řekla Selín. "Jistě." Dostalo se jí odpovědi. Selín se podívala na Jakuba. Oba se poprvé za více než dva roky váleli smíchy.
Anna šla ve předu s Radimem. Selín se za nimi pomalu šourala a snažila se nevšímat si Jakuba, který šel vedle ní. "To je Kony, pokud si vzpomínám, ne?" ukázal na klisničku. "Jo, máš pravdu." Odpověděla tupě. Povzdechl si. "Prosím tě, Selín! Bav se se mnou, ty jedna Tygřice!" Prudce se po vyslovení toho jména narovnala. "Už nikdy mi tak neříkej, slyšíš?! Tygřice umřela před dvěma roky. Menuju se Selín!" překvapeně vykulil oči. Cože? Proč reagovala tak prudce? Co se k čertu stalo!? Musím ji nějak donutit mluvit, říkal si. "Dobře…mohla bys mě svést na Kony?" ustoupil opatrně. Selín ji beze slova zastavila a pomohla mu nahoru.
Jakubovi se jízda líbila, jenže Selín byla zamlklá a strnulá. "Selín, padám…" Nebezpečně se naklonil na stranu. Rychle k němu přiskočila a pomohla mu udržet rovnováhu. Tenhle trik opakoval asi ještě třikrát. Znal ji docela dobře a pokud se nemýlil, právě se ocitla na ostří nože se svou trpělivostí. "Ježíši, Kubo! Ty si úplnej antitalent." Stydlivě se na ni usmál. "Nemám se čeho držet…to kdybys jela se mnou…" Modlil se, aby neprokoukla jeho past. Možná by pak byla ještě odtažitější. Svraštila čelo a přemýšlela o tom. Úplně viděl, jak na otázku pohlíží ze všech stran a hledá pasti. Natáhl k ní ruku. "Neměla bych…" udělala k němu jeden krok. Tomu gestu se nadalo odolat. Povzbudivě se na ni podíval. "Vážně, to bych ne…" popošla blíž, až se jeho prsty sevřely kolem její ruky. Dlaň měla úplně ledovou. Lehce ji vytáhl před sebe a objal ji pažemi. "Uvolni se trochu, já nekoušu!" Zlostně k němu obrátila hlavu, avšak skutečně se trošku uvolnila.
Na pase ji hřály Jakubovy dlaně. Prý uvolnit se! Jemu se to řekne…vzrušením skoro ani nedýchala. Za zády měla nepřekonatelnou hradbu jeho hrudi a vepředu kohoutek koně. Co teď? Mám jediné štěstí, že Kony zná cestu. Myslela si. Hrozně se jí třásly ruce. Ladné pohyby koňského těla i jeho teplo ovšem způsobili, že se postupně uvolnila. Opřela se o něj a vychutnávala jeho blízkost. Zavřela oči a na kratičkou chvíli si připadala stejně bezstarostně, jako ve svých dvanácti.
Jakub cítil, jak se podvolila. Přitáhl ji k sobě blíž a vdechoval její svěží nezaměnitelnou vůni, mísící se s pachem koně. Nechtěl to kouzlo pokazit žádnými slovy. Jel mlčky a plně vnímal blízkost, co mu tak dlouho chyběla. Opřela si hlavu o jeho rameno. Měla zavřené oči a on ji zatoužil políbit. Pomalu se k ní skláněl.
"Kde je vás konec?" prořízl Anin hlas jejich snění. Selín se prudce narovnala, tudíž ho skoro praštila do brady. Zčervenala jako pivoňka, jakmile si uvědomila co by následovalo a jaká scéna by se naskytla k vidění Anně a Radimovi. Jakub slezl z Kony a nabídl jí ruku. Odmítla a seskočila sama. Na nikoho se nedívala. Pustila Kony, aby se nažrala. Radim vyhledal její oči a chápavě se na ni usmál. Věděl, co se jí honí hlavou. Znal ji moc dobře. Nemohla mu nic zatajit. "Vážně," spustila Anna, "Selín mi sice, Radime, říkala, že jste jen velmi dobří kámoši…"
"To není "jen". Přátelství je pro mě hrozně důležité." Skočila jí do řeči Selín. "Dobře, ale já si fakt myslela, že mezi vámi něco je. Vítali jste se jak staří milenci!" dokončila myšlenku Anna. Jakub vážně přikývl. "Má pravdu, i mě to tak připadalo." Selín se po něm udiveně ohlédla, hned však sklopila pohled do země. "Jenže mi nejsme staří!" zavtipkoval Radim a vzal Selín do náruče. "Pusť mě Ráďo a raději se starej o to, kdo bude dřív ve vodě!" Vypískla a bouchla ho do ramene.
Radim s Annou se začali svlékat, přičemž se všelijak pošťuchovali a honili, aby znemožnili tomu druhému zbavit se svršků. Stejně do vody vběhli oba naráz. Selín s Jakubem se řehtali na břehu. "Pojďte taky! Voda je úžas…" Křičela Anka. Její věta ovšem končila vysokým ááááááá. Radim jí chytil pod vodou za nohu. Vynořil se o kus dál. Rychle ho doplavala a snažila se jej potopit. On jí však obejmul a políbil.
Selín se usmála a odvrátila se. Konečně její kamarádka našla spřízněnou duši. Stále s úsměvem pohlédla na Jakuba. Zíral na ni očima plnýma …snad dokonce touhy! Uhnula před tím žhnoucím pohledem a hodila Aře aport. "Ty se nepůjdeš koupat?" zeptal se jí Kuba a následoval ji do lesa, kde hledala klacky. "Jo, jen ne hned." Chytil ji za rameno, prudce otočil a z blízka se jí zahleděl do očí. "Proč si utekla? Tygřice nikdy neutíkala." Mluvil velmi potichu. "Už sem ti řekla, Tygřice umřela. Zabil si ji ty!" zavrtěl hlavou. "Neříkej…proč? Tak řekni proč???" zvedla bradu. Dívala se mu přímo do očí. "Víš, jaké to je, když ti vlastní rodiče denně připomínají, že za největší tragédii můžeš ty? Že si jim zničil život, stejně jako jí?" Mluvila klidně a vyrovnaně. Hned věděl o kom. Snažil se ji přerušit. "Al… "

"Mlč! Nic mi neříkej. Odkopls mě, když sem tě omrzela. Prohrála sem tebe, sestru i lásku svých rodičů. Kony mi nevzali. Prostě už sem neměla sílu ani chuť bojovat. Povídali si někdy tví kamarádi o tom, že jsi zabil svou sestru? Ty vůbec nic nevíš!"
"Ale mohla si mi to přece říct! Nemusela si hned utíkat!" namítl.
"Vážně? Odvrhl si mě! Ani ses na mě nepodíval, natož se mnou mluvil! Jediný, kdo mě neopustil, byl Radim. Zůstal se mnou a držel mě, když sem se potřebovala vybrečet. Vy ostatní jste na mě zvysoka kašlali!!!" Nyní už křičela. Po tvářích jí stékaly slzy. "Co se divíš, když si mě podváděla?" vybafl na ni Kuba. "Já sem tě podváděla?"
"Jo, sakra! Řekla mi to tvoje sestra!" Nevěděla, jestli má brečet nebo se smát. Celé roky se učila ho nenávidět a teď? Otočila se a utíkala od něj pryč. Nevěděla kam. Jen běžela.
sladký....a zamotaný....