Tahle povídka je pro všechny lidičky, kteří se občas cítí mimo a nedoceněni.

"Ahoj Ani! Máš plavky? Dneska je budeme potřebovat!"
"Kdybys měl v sobě aspoň trošku inteligence, tak víš, že je to kůň."
"Ach jo. Že jí to pořád baví."
Kapitola 1. - Překvapení
Selín chvátala dolů z kopce. Svítilo slunce a celý svět jako by se usmíval. Vesnice, kde žila, sice nebyla nijak velká, ale měla ji raději, než kdejaké město. Leží mezi krásnými lesy, které se táhnou od obzoru k obzoru. Vede tudy pouze jedna silnice. Lemují ji neuvěřitelně barevné domky, u každého zahrádka.
Vzduchem se šířila omamná vůně nejrůznějších květin. Je červen. Všechno úchvatně kvete a voní. Ptáčci poletovali nad její hlavou a hráli si na honěnou. Selín se musela usmát.
"To víte, že sem na vás nezapomněla!" promluvila k vrabcům, jež na ni už notnou chvíli doráželi. Vytáhla ze svojí brašny rohlík a rychle jej rozdrobila na chodník. Chvilku se na zobající ptáky dívala. Zazvonil jí mobil, známá melodie Narcotik od Liqiuda. Rychle pohlédla na displej. Anna. "Vždyť už jdu!" řekla si pro sebe a jako souhlas ji prozvonila zpátky.
Přidala do kroku. Anna už na ni určitě čeká. Když se sem před rokem přistěhovala, hned si padli do oka. Dobře živená, malá černovláska s hnědýma očima byla moc milá a přátelská. Staly se z nich nejlepší přítelkyně. Blížila se k parku. Moc se těšila na stín. Celou cestu nepotkala ani jeden strom. Slunce dnes opravdu pálí! Konečně zmizela pod rozložitými větvemi starého dubu.
"Ahoj Ani! Máš plavky? Dneska je budeme potřebovat!" Křikla na kamarádku, která se vynořila proti ní. " Jak bych mohla zapomenout? Vždyť si mi to připomínala asi padesátkrát!" odpovídala na oko uraženě. "Ale ty si mě o to sama žádala!" Bránila se Selín s úsměvem. Obě se rozesmály. "Au!" vykřikla náhle Anna. Obě se rychle otočily. Adam. Mířil na ně kuličkovou. "Zase dete za tou vaší krávou, nebo co to je?" Selín se na něj vzdorovitě podívala. Bradu měla vysoko zdviženou a záda úplně rovná. "Kdybys měl v sobě aspoň trošku inteligence, tak víš, že je to kůň." Pokrčil rameny. "Kdo to má poznat. Vypadá jako kráva." Anna se přestala zabývat svými zády a přidala se k Selín. "My ten rozdíl poznáme. No vlastně promiň! Ty ho nemůžeš poznat, jelikož kluci dospívaj o dva roky dýl!" Dívky na sebe mrkly. Na tohle už odpověď nemá. Selín si ještě přisadila: "Kdysi ti byla dobrá, vzpomínáš? Tenkrát jsi věděl, co je zač." překvapeně se na ni zahleděl. "Ale nevěděl sem co jsi zač ty!" Selín se mu pronikavě zadívala do očí. Ano, neřekla mu o sobě všechno, jelikož se bála jeho reakce. Když ji pomluvila jedna holka ze třídy, všechno bylo pryč. Prozradila mu vše o její minulosti plus samozřejmě pár vymyšlených drobností. Urazil se. A to spolu chodily dost dlouho! "Jenže když si to zjistil, tak ses mě ani neobtěžoval zeptat, jestli to je pravda." Vyjela na něj. Okamžitě vyhrknul: "A je?" Smutně se usmála. "Teď už je pozdě." Na oko lhostejně se k němu otočily zády a mířily ke stáji.
Byla obehnána kamennou zdí s velkou zelenou bránou. Bydlela zde Selínina babička. Obě dívky věděly, že za plotem je čeká milá a pohostinná atmosféra. Plno květin a hlavně…
Společně prošly bránou. Zdánlivě byl všude klid. Ani lísteček se nepohnul. Bác! Zpoza rohu na Annu vyskočila Ara. Labrador černý jako noc. Děvčata byla připravena, avšak pes změnil taktiku a skočil z opačné strany než normálně. Anna úlekem spadla. Tohle "strašení" bylo něco jako Ařin rituál. Udělala jej pokaždé a vůbec jí nevadilo, že se dotyční válejí po zemi nebo téměř prodělávají zástavu srdce.
Selín se s psiskem pořádně přivítala a pomohla Anně na nohy. "Ach jo. Že jí to pořád baví." Stěžovala si postižená. Selín se na ni pouze chlácholivě usmála. Zná Aru od štěněte. Vlastně ji všechno naučila sama. Babička je sice hodná, ale věnuje se spíš drůbeži. (To je také důvod, proč po dvoře běhají krůty, kachny, slepice a husy.) O cvičení psů nemá nejmenší ponětí. Jejím přáním bylo, aby přišla, když ji zavolá a netrhala "slepičky". Selín s ní ovšem zvládla mnohem víc. Po čase už Ara uměla aporty, zvedání vodítka, nošení kartáčů na koně, podávání kolíků na prádlo(babička se už přece jen nemůže tak ohýbat) a občas za ni zvřela slepice. (Bohužel už to dělat nesmí, slepičky jí zachutnaly, takže občas nějaká záhadně zmizela…)
Jako obvykle si daly závod, kdo bude dřív u kobylky. Vyhrála Ara. Zase. Když kamarádky doběhly, seděla před dveřmi boxu a tvářila se, jako by říkala: kde jste tak dlouho? Už tady čekám celé věky! Anna vyprskla smíchy a Selín se k ní okamžitě přidala. Zařehtání. Selín odstrčila Aru ode dveří a otevřela je. Kobyla nikde.
Vyšly do ohrady, která byla u stáje. Kony ležela na zemi a upřeně se na ně dívala. "Ahoj beruško! Jak se máš?" promluvila Selín jako první. "Pudeme ven, co ty na to?" Přistoupili k ní a sedly si vedle. "Anno, ještě pořád se ti líbí ten kluk?" otočila se k přítelkyni Selín. Anna na okamžik pohlédla stranou. "Ne, už ne. Je to blbec. Už na něj ani nemyslím, vážně!" Anča ví, že jí nevěřím. Proto se mě tak zoufale snaží přesvědčit o opaku. Říkala si. "To je dobře. Konečně sis to uvědomila. Zkusíme si western, co ty na to?" Řekla Selín, aby odvedla její pozornost. Anně se rozzářily oči. "Díky, jsi moc hodná. Těším se." Dívka přikývla.
Kony se postavila poslušně na nohy a Anna si přinesla čištění. Selín se pustila do kydání. Zadívala se na svou kamarádku. Vzpomněla si na časy, kdy Anna s koňmi začínala. Tenkrát se jich bála a nechtěla najít porozumění, které je pro Selín tak důležité. Nyní už je všechno jinak. Anna se změnila a ona sama věří koni, který kdysi zavinil katastrofu…
Dokončila kydání a přistoupila k Anče. "Tak já jdu pro ohlávku a vodítko. Jo, taky si pučím tvůj batoh, vždyť víš." Chvátala zpátky do stáje. Do Anina batohu si přendala plavky a chystala se to provést i s mobilem, ale…přišla jí smska! "Ani, mě má někdo rád!" Žertovala. "Tak to přečti! Kdo ti píše? Adam?" pobízela ji Anna. "Adam těžko. Leda, že by mě chtěl zase urážet."Odpověděla Selín spíš sobě. Otevřela zprávu.
AHOJ MALIRKO! FLAKAME SE NA HANESAKU, PRID. DLOUHO SME SE NEVIDELI. JAKUB A RADIM J PS: VEM S SEBOU KAMOSKY
Selín nevěřila vlastním očím. Zprávu si musela přečíst třikrát. "Kde seš tak dlouho?" Přišla k ní Anka. "A co ta semeska? Od koho je?" Ptala se s úsměvem. "Adam to nebyl," odpověděla sklesle Selín "ozvali se moji bývalí spolužáci z výtvarky." Anna na ni pátravě pohlédla. "A co je na tom špatného?" Selín se k ní otočila zády. "Čekaj na Hanesáku….mám přijít a vzít s sebou kámošky." Anna to zjevně nechápala. "A co? Tak tam dem, ne? Ty se na ně netěšíš? Jak dlouho si je neviděla?" Selín přešla ke schodům, které vedly nahoru na půdu a ztěžka na ně dosedla. "Je to přes dva roky." Anně to začalo docházet. O téhle části svého života se s ní Selín nikdy nechtěla bavit. "Tak povídej." Vybídla ji tiše a posadila se vedle ní.
"Je to hrozně dávno, já nevím…"
"Přestaň se vymlouvat a prostě to vyklop!" přerušila ji Anna.
"Dobře….Tenkrát sem byla strašně oblíbená. Každý se semnou bavil a měla sem hafo přátel. Naši mě přihlásily na výtvarku. Bavilo mě to a byla sem tam šťastná. To jsme ještě bydleli ve městě, všichni spolu a spokojeně. Seznámila sem se s Jakubem a Radimem. Kuba se mi líbil, začali jsme spolu chodit. Tenkrát jim bylo 15 a mě jen necelých 13. Na svůj věk sem byla strašně vyspělá, ani ne tak fyzicky -to nejsem furt- ale spíš psychicky. Po dvou měsících se mě snažil dostat do postele. Řekla sem mu, že se na to necítím a on se semnou rozešel."
"To ale není všechno,viď? Co se stalo?" Naléhala Anča jemně. "Druhý den přivedl mojí nejlepší kamarádku. Před všemi mi řekl, že ona je všechno, co já ne. Nakonec mi pověděl, že se mnou byl jen kvůli nudě. Tenkrát jsem si přísahala. Už nikdy se nenechám k ničemu nutit. A to je celá historie……..Radim je vlastně docela fajn. Nikdy nešel v Jakubových stopách. Byl mi oporou. Pak jsme se odstěhovali z města a já s ním ztratila kontakt." Skončila svoje vyprávění Selín. Smutně se na kamarádku usmála.
"Teď už víš to, co nikdo jiný." Anna Selín chlácholivě stiskla ruku. "Víš co? Napiš jim, že se jdeme koupat k rybníku. Ale s kobylkou a Arou. Když budou chtít jít, můžou. Budu tam i já, nemusíš se nechat ponižovat. Navíc mi připadá, že to stejně nejde." Na chvilku se odmlčela. "Díky."
"Proč mi děkuješ?" Zeptala se zaraženě Selín. "Muselo být těžké mi to říct…Tak proto si na každého hned tak vylítla, když se jen kapku dotknul tvojí cti! Neboj se. A ber to z tý lepší stránky, chci poznat toho Radima a taky vola, kterej udělal tu osudovou chybu a rozešel se s tebou!" Odpověděla Anna s úsměvem. "Těch volů je víc." Napsala slibovanou semesku, zavolala Aru a vydali se s Kony k rybníku.
Selín neměla náladu na lidičky. Bohužel však musely projít kolem koupaliště, které bylo samozřejmě plné lidí, ale hlavně jejich spolužáků. Anča vedla Kony. Selín se k ní otočila: "Nechceš si sednout? Pojedeme spolu, ať to mám rychleji za sebou. O.K?" dívka se zamyslela. "Nevím, jestli tak na sebe nepřilákáme ještě větší pozornost, jestli ovšem chceš….Proč ne. Zvládne Kony nést nás obě?"Selín se podívala na koně, potom na kamarádku. "O to se neboj. Spíš aby nelákali Aru do vody. Víš jak ji miluje. Kdyby skočila do koupaliště, mohlo by to moc špatně dopadnout."
"Proč myslíš?"
"Nemusela by z něj vylízt. Má betonový stěny. Zničí si polštářky na packách a můžem to zabalit."
"Máš pravdu. Drž si ji blízko u sebe." Snad to půjde tak jednoduše! Prosím, ať se nic nestane! Odříkávala si Selín modlitbičku. "Tak to zkusíme?" Vyzvala ji Anna. Selín beze slova vyskočila Kony na hřbet a pomohla Anče k sobě nahoru.
Pomalu mířily cestou do lesa. Už bylo slyšet křik a povykování. "Aro, k noze!" Selín to křikla tónem, který vylučoval jakoukoliv neposlušnost. Pes okamžitě přiběhl a držel se pouze u ní. Objevilo se před nimi koupaliště. Většina jí známých lidí stála na staváku. Hrály něco s fotbalákem. Anna jí povzbudivě stiskla ruku. "Kohopak to tady máme?" křičeli kluci. "Neměla bys takhle vozit svýho kluka, Tygřice? Jenže tě nikdo nechce, viď. Tak si to raději rozdáváš s Aničkou kozí nožičkou!" to byl Adam. Bylo jí z nich na zvracení. "Žádnej kluk za to nestojí. Riziko je moc velký, než abych vozila každýho debila, kterej mi příde do cesty! Je tady jen pár lidí, který bych k sobě posadila. Vy ale mezi ně nepatříte! Máte příliš malej mozek." Pronesla s neomylnou přesností. "Ááá, Tygřice vystrkuje drápky. A co to tvoje psisko? Jak se jmenuje? Pojď sem pejsku, máme tady aport." Ara nastražila uši. Začíná jít do tuhýho,myslela si Selín. "Nikam Aro. U nohy!"
"Pročpak seš na ni tak zlá? Nech ji s námi si zahrát!"
"Zmlkni už a raději se starej o svůj míč!" okřikla ho a ukázala na mičudu, která plavala doprostřed koupaliště. "A sakra!" zaslechla ještě, když se vzdalovala.
¨to je hezký...to obrázky sou fakt super