Daniel Landa...to by bylo vážně na dlouho...milovaný i nenáviděný....

Stav ne nepodobný usínání,
tma je však jiná, než je obvyklé.
Přilbice tu kdysi horkou hlavu chrání,
ticho je nápadné a nezvyklé.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
tma je však jiná, než je obvyklé.
Přilbice tu kdysi horkou hlavu chrání,
ticho je nápadné a nezvyklé.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli,
pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blískavou čepelí
a jen tak se náhle z mlhy vynořil
a jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Tajemná ruka kohosi neviditelného,
nahoře zhasí v oboře v letohrádku
Hvězda svíci žití tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo.
Zpomalu prchá z obalu podstata
a země zpátky přijme tělo.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku
Jsou tak ožralí teď zkrčem vyjí na měsíc.
Ožtralí tak z krčem vyjí na měsíc.
pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blískavou čepelí
a jen tak se náhle z mlhy vynořil
a jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Tajemná ruka kohosi neviditelného,
nahoře zhasí v oboře v letohrádku
Hvězda svíci žití tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo.
Zpomalu prchá z obalu podstata
a země zpátky přijme tělo.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku
Jsou tak ožralí teď zkrčem vyjí na měsíc.
Ožtralí tak z krčem vyjí na měsíc.
Myslíš na to, jak přes tělo kamaráda padáš
cizímu meči docela svědčí útěk a tvá nechráněná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra ho otevírá zrovna z druhé strany, než by čekal.
cizímu meči docela svědčí útěk a tvá nechráněná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra ho otevírá zrovna z druhé strany, než by čekal.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jsme si na armádu, hráli
Věčné ledy potom rychle tály,
smáli jsme se protivníkům v dáli.
A pak utíkali...
V té malé cizí pitomé zemi,
bez žoldu vypustil jsi duši.
V té zermi bohaté na problémy,
přestalo tvoje srdce bušit.
V zadnici světa, hrdino, zapsal jsi se jménem do dějin.
Konec nadějím, tvoje jméno rádi tady zapomenem.
Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou
a u nás navždy vzpomene každý na ta černá mračna nad obodorou.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli
Věčné ledy potom ryhcle tály,
smáli jste se protivníkům v dáli.
A pak utíkali, utíkali...
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jsme si na armádu, hráli
Věčné ledy potom rychle tály,
smáli jsme se protivníkům v dáli.
A pak utíkali...
V té malé cizí pitomé zemi,
bez žoldu vypustil jsi duši.
V té zermi bohaté na problémy,
přestalo tvoje srdce bušit.
V zadnici světa, hrdino, zapsal jsi se jménem do dějin.
Konec nadějím, tvoje jméno rádi tady zapomenem.
Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou
a u nás navždy vzpomene každý na ta černá mračna nad obodorou.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli
Věčné ledy potom ryhcle tály,
smáli jste se protivníkům v dáli.
A pak utíkali, utíkali...
tahle pisnicka je fakt uplne bozi...