Druhý den Ondra přecházel po parku sem a tam a netrpělivě vyčkával. Měla tu být už před deseti minutami! Včera večer se znenadání objevila u akvária a pozvala ho ven. No pozvala…
"Jestli máš zájem, buď zítra v pět u kašny v parku." Poté se otočila a odkráčela.
V takové štěstí snad ani nedoufal. Nemohl přijít na způsob, jak se k ní dostat blíž, a ona ho sama pozve. Nevěděl, jak si ji po té hádce udobřit a nyní to vypadalo, že se ani nezlobí. Přesto však nebyl tak naivní, aby si myslel, že je vše O.K.
Pokusil se v sobě najít poslední střípky trpělivosti a usadil se na lavičku. Celý park byl už shrabaný, takže to asi musela udělat někdy sama. Škoda, mohl jsem jí pomoct. Určitě to muselo být hrozně namáhavé.
Když se s Matějem vsadil, vůbec nevěděl, že potká takové stvoření, jako je ona. Zásadová, obětavá, milá, tvrdohlavá, rozhodná…vždycky pomáhá každému, kdo ji požádá. Starala se o všechno možné a jakmile se pro něco rozhodne, nikdo jí to nevymluví. Do té doby poznal jen nafoukané fifleny, které si nevidí na špičku nosu a největší problém je pro ně, kdy vyjde nový krém proti vráskám nebo samozeštíhlovací kůra.
Za těch pár dnů se jí podařilo změnit jeho názor na svět. Odmala ho učili, ať myslí jen a jen na sebe. Kristýna mu však ukázala váhu pomoci ostatním. Změnil se a mohl za to děkovat pouze jí. Ale zradil ji. A nyní se musí pokusit strhnout ji na svou stranu.
Ještě před dvěma měsíci využíval každou, jež potkal a nijak se nestaral o její city. Zajímalo ho pouze vlastní potěšení, zábava a pohodlí. Proč poslouchat rozmary jedné dívky, když ji stačí vyměnit dřív, než si začne stěžovat?
Všimnul si jí až velice pozdě. Dostala se téměř k němu. Přicházela po cestičce a vítr jí čechral neposlušné vlasy. Triko se lepí k tělu a rifle pevně obepínají stehna a boky. Pohled pro bohy, napadlo jej.
"Přišels." okomentovala ten prostý fakt. Ondra zapomněl dýchat. Nemluvila s ním tak dlouho! Nepočítal samozřejmě včerejší pozvání. Těšil se z její přítomnosti. "Pozvala si mě…Tak o čem si chtěla mluvit?"
"O nás." Mluvila ledově a velice vyrovnaně. Na jejím obličeji nepostřehl jedinou reakci. "Tak to jsem rád, chtěl jsem se bavit o tom samém." Vydechl ulehčeně. Nechce to skončit! Perfektní! "Zjistil jsem, že tě hrozně miluju. Omlouvám se, jak jsem na tebe vyjel. Už se to nebude opakovat, slibuju. Nevadí mi tvoje poklesky. Může se to stát každému."
"To jsme skutečně ráda." Odpověděla Kris zvláštním hlasem. Bez emocí. "Neprojdeme se?"
"Proč ne?" zamířila napříč parkem. Ondra ji rychle následoval. "Nedotkl jsem se tě tenkrát, viď? To by mě totiž vážně moc mrzelo." Pokusil se ji obejmout. Bleskově se mu vyhnula a pokračovala dál. "Nemyslel jsem to tak. Jestli můžeš, odpusť mi. Zamiloval jsem se do tebe." Popadl ji za ruku, klekl si před ni a upřeně jí hleděl do očí.
Maskou na jejím obličeji konečně pronikly pocity. Oči se stáhly do vzteklých štěrbinek, ale ústa se přesto přinutila ke křečovitému úsměvu. Co mám dělat? Uvažoval rychle. Nakonec se rozhodl k zoufalému činu. Vyskočil na nohy a začal ji líbat.
Neodstrčila ho. Jen stála a nechala jej konat cokoliv, co chce. Nezapojila se. Jakmile si všimnul nedostatku iniciativy z její strany, přestal. "Co se děje?" nechápal.
"Říkal si, že se to nebude opakovat. Máš pravdu, nebude. Nedostaneš totiž šanci mě znovu zradit." Zíral na ni neschopen slova. Pokračovala tedy: "Nedotkl ses mě, zranil si mě. Téměř smrtelně. Nikdy víc ti to nedovolím." Stále mlčel. "Chceš, abych ti odpustila. Dobrá, odpouštím ti."
"Konečně!" probral se z úžasu.
"Odpouštím ti," pokračovala jako by nic neřekl. "Že jsi mě urazil. Odpouštím ti i všechny problémy, které jsi mi způsobil. Odpouštím ti to, že jsi mě ponižoval. Možná by se dalo odpustit i jak jsi mě neprávem odsoudil. Tobě nenáleží právo soudit mě. Ani nevíš, co se stalo. Ale nikdy, nikdy ti neodpustím, že jsi mě využil!!" mluvila potichu, hleděla mu do očí. Ví to? O sázce? Určitě ne, jak by na to přišla? Nedává to smysl! Určitě nemá jediný důkaz. "To není pravda!" bránil se zuřivě. "Aspoň mi nelži! Vím všechno!"
"Dobře, takže jak jsem tě využil?"
"Ironie ti nesluší," pohladila ho výsměšně po tváři. "A sem se vůbec nehodí. Vsadil ses! A já si myslela, že ti na mě záleží! Jak jsem mohla být tak hloupá?! Nikdy ses o mě nezajímal. Chtěl ses se mnou jen vyspat! Dostal bys nějakej bonus? Co?" řvala na něj, ztráceje své sebeovládání. "Ne, já…dobře, vsadil jsem se, ale to jsem tě vůbec neznal. Chci tě! Zaleží mi na tobě!"
"Skonči už s tou fraškou, jo? Teď již nemusíš nic hrát! Ale víš co? Nejsi jedinej, kdo to nemyslel vážně."
"Cože?"
Zamávala do korun stromů a pohlédla za něj. "Díky tobě si mě všimnul jistej kluk." Ondra se otočil a uviděl Honzu, efektně přicházejícího mezi stromy. Postojem vyjadřoval sebejistotu a vědomí vlastní neporazitelnosti. "Kecáš! Je to tvůj kámoš už dlouho!"
"Jo, ale jen kámoš. Teď zjistil, že mu vadí, když se o mě zajímá někdo jinej. Konečně mě začal brát jako ženu. Díky. To bych sama nezvládla!" smála se mu do očí. "Blafuješ!"
"Myslíš?" Vyšla Honzovi vstříc, skočila mu kolem krku a začala ho hladově líbat. Ondrovi se rázem zbortil celý svět. Pozorovat holku, kterou miluje, jak se líbá s jiným, to je prostě moc. Odtrhl je od sebe a vrazil Honzovi pěstí. Kristýně vytryskly slzy. "Jsi nejnafoukanější panák, kterýho znám!! Umíš myslet jen na sebe!" poklekla k Honzovi a snažila se zastavit krvácení ze zlomeného nosu. "To máš sakra pravdu!" tvrdě ji popadl za loket a vlekl pryč. "Nech mě konečně na pokoji! Nechápeš to? Pusť mě a jdi k čertu! Nikdy tě už nechci vidět! Musíš pořád ničit všechno, na čem mi záleží?!"
Zarazil se. "Miluješ mě?" svitlo mu najednou.
"Proč si sakra myslíš, že tahle fraška? Ty jsi tak tupej! Vůbec nic si nepochopil. Nechápu, jak sem se do tebe mohla…" Utnula větu, jako by si uvědomila, že toho prozradila moc. V nestřežené chvilce, kdy na ni zíral v úplném šoku, mu opět dupla na nohu a utíkala k Honzovi. Ondra se složil se na zem a přál si, aby mohl umřít.
'Miluje mě!
Ne, teď už tě asi těžko může milovat!
Co to říkáš?
Vždyť si jí tolik ublížil!A stejně ti to neřekla.
Ano, ale ani to nevyvrátila! Pořád mám šanci.
Tak a tom tedy dost pochybuji. Nejdřív jí řekneš, že je cuchta. Jakmile ti odpustí, urazíš ji a říkáš, jak je méněcenná, protože byla v pasťáku. A teď!? Zjistila, že ses o ni vsadil a ty jí předvedeš žárlivou scénu. Nedošlo ti, o co jí šlo??? To teda ne. Chtěla z tebe vymlátit přiznání!
K čemu?
Chtěla, abys jí řekl, že ji miluješ! Vážně měla pravdu, jsi tupec.
Ale já jí to řekl! Nic není ztracené. Jestli mě miluje, odpustí mi!
Myslíš?? Nepřesvědčil ses sám, jak moc je hrdá? Budeš mít problémy jen se k ní dostat. A navíc má mocné přátele. Kluky. Ti také budou stát v cestě. A určitě ji nenechají jen tak samotnou, aby se trápila.
A do toho ještě Matěj. Bezpochyby se o ni bude snažit.
A má velkou šanci na úspěch, nemyslíš?! Vyklubal se z tebe nekonečný hlupák.' Bavil se sám se sebou, zatímco okolní svět utichal.
Když otevřel oči, zíral do výsměšného obličeje někoho dalšího.
Poznal tvář kluka, co za ní přišel tenkrát na pastviny. Neznal ho, ale to se mělo podle všeho brzy změnit.
Seděl vedle něj na mezi a nevzrušeně si ho prohlížel. Ondra se pokusil pohnout, ale nemohl. Měl svázané ruce a nohy. Je už tma a na nebi svítily hvězdy. Měsíc v úplňku poskytoval dostatečné osvětlení celého prostranství. "Co po mě chceš?" zavrčel na něj. "Co? Tak to ještě sám nevím. Možná…abys přestal ubližovat mojí kamarádce???"
"Kdo, sakra, seš?!" Ondřeje neskutečně štvalo, jak se nemohl pohnout a ještě k tomu nevěděl s kým má tu čest. Navíc potřeboval vymyslet něco na Kris. "Většina lidí mi říká Krysa."
"Neznám tě."
"Ne, ty ne. Avšak Kris ano. Já jsem součást té minulosti, kterou ty tak pohrdáš." Ondra se znovu pokusil posadit. V té dosavadní pozici si připadal jako bezmocné zvíře. Krysa mu v tom rychle zabránil. "Proč to děláš?" nechápal Ondřej.
"Vážně nechápu, co na tobě vidí. Podle všeho jsi nečestnej, arogantní a netolerantní. Vždy říkala, že s takovým klukem by nevydržela ani pět minut." Divil se jeho věznitel. "Nenechal jsem jí, aby to na mě poznala." Přiznal unaveně Ondra. Nemělo cenu zapírat. Tenhle kluk je, zdá se, velice inteligentní. Přišel by na to sám. "Láska je vážně slepá. Kris nikdy nikomu nedovolila, kromě svých nejbližších, aby nahlédli do její duše." Ondra cítil, jak ho Krysa odhaduje.
"O tom já nic nevím." Přestávalo ho to bavit. Krysu viděl podruhé v životě a cítil zradu, jelikož se mu Kris svěřila. Přemýšlel o jeho slovech. Neměl pravdu. Kristýna se mu nikdy s ničím nesvěřila. O pasťáku mu pověděla spíše z rozčilení.
"Proč ta náhlá změna? Přestal ses ovládat, protože sis s ní byl tak jistý?"
"Ne, ale ozvalo se ve mně svědomí. Nevím, proč jsem to udělal. Možná jsem ji chtěl od sebe odehnat."
"Tak o tom dost pochybuji, Ondřeji." Na jeho jméno dal takový důraz, až ho to překvapilo. "Proč bys to dělal? Prohrál bys sázku a přišel o jeden tác! Nezkoušej na mě chodit s blábolama." Odkud sakra ví o tý sázce? Kris to řekl jistě on. Kruci! Měl jsem si dávat větší pozor! "V tom případě zbývá jediná možnost. Jsem tak bezcitnej, že jsem se už nemohl dívat na její štěstí." Krysa prudce vstal, jako by s ním nechtěl mít nic společného. Po jeho obličeji přeběhlo znechucení. "Tomu uvěřím spíš." Z kapsy u plátěných kapsáčových kalhot vytáhnul nůž. Ve světle měsíce se blýská jeho čepel.
"Co máš za lubem?" polekal se Ondra nože.
"Chci ti ukázal, jaké to je být bezmocný. Nemůžeš změnit skutečnost, že mám navrch, tak jako Kristýna nezmění svou minulost. Chápeš, co tím chci říct?"
"Jo, nemám ji odsuzovat." Zašklebil se na oko. Věděl, o co Kryse jde a musel přiznat, že se mu to daří. Ten pocit se mu ani trochu nezamlouvá.
"Přesně. Ani není za co. Udělal to, protože vždy stojí při svých přátelích. Nedokáže je zradit. Za dobrou věc se nedá soudit. A povahu nezměníš, ani kdyby sama chtěla."
"Pověz mi o tom!" Prudce mu vrazil svou zbraň mezi oči, téměř jej píchnul. Pokračoval nerušeně dál v mluvě, avšak o poznání rozladěněji. "Nepřibližuj se k ní. Opovaž se Kris ještě ublížit a vyřídíme si to jinak." Nato kudlou a přeřezal provazy a zmizel ve tmě.
Kris byla neskutečně šťastná, alespoň podle možností. Honza ji vzal k sobě domů, kde-ve vší počestnosti, samozřejmě-přespala. S Lindou si padly do oka hned v prvních chvílích. Dlouho do noci mluvily o všem možném a nakonec se Linda zeptala: "Jak je to tedy s Emilem? Nevodila jsi mě za nos?"
"Ne, je to vážně žralok. Měla bys ho poznat. Je skvělej!" překypovala nadšením. Linda se naopak skutečně polekala.
"Můžu tě teď nazývat svou přítelkyní?"
"Jasně, to budu moc ráda." Na nové přátelství si podaly ruce a obě se rozřechtaly. Kris zjistila, že je jí tato malá černovláska velice sympatická. Bavily se úplně o všem, žádné téma není tabu. I názory mají podobné. A navíc se spolu umí i smát.
Dny letěly. Kristýna se snažila na Ondru nemyslet a hlavně se zahrabala do práce. Ač jsou prázdniny, neustále "makala". U koní, v akváriu…s velkou nelibostí ale začíná zjišťovat, že věcí k udělání je stále míň a míň. Kamarádi ji naštěstí nenechali na holičkách. Zvykla si každý den chodit na kurty s Lindou, Honzou a Krysou hrát volejbal. Když byly kurty zabrány, učila je Kris jezdit na koních a vydávali se na dlouhé vyjížďky přírodou. Nakonec i Linda, bydlící v Praze, prohlásila, že okolí zná lépe, než Staroměstské náměstí. A to je co říct. Bydlí totiž právě u něj.
I přes skvělí přístup přátel na tom je Kris bledě. Ondru neviděla od toho incidentu, kdy její srdce schytalo bolestivou ránu. A přesto…nemohla jej vytlačit z mysli. Neustále zabíral třeba jen malinkatou část její duše. Prostě tam je. Možná bych si měla najít nějakýho kluka…pomůže mi zapomenout…uvažovala. Přesto tento nápad ihned zavrhla. Jak by k tomu přišel on? Měl by mě vážně rád a já jeho ne…
Zavrtěla hlavou. Už z toho blázním! Nestojí za to! A vůbec mi na něm nezáleží. Snažila se přesvědčit.
škoda...měl ho propíchnout....