"Ne, teď to nemůžeš zabalit! Mám pokroky!" vztekal se Matěj. "Myslíš ty, jak ti vrazila u koní facku? Nebo jsou ještě další, o kterých bych měl vědět?" odpovídá mu jízlivě Ondra. "Neblázni! Uznávám, že mě pomyšlení na vítězství těší, ale přece nemůžu dovolit, abys mě nechal vyhrát tak jednoduše! Prostě se ve mně ozvalo svědomí."
"Jo, to ve mně taky. Proto si z Kris už nehodlám dál střílet. Vyhrál si."
"Nech toho! Před měsícem si souhlasil s tím, že se vsadíme, kdo ji sbalí dřív, tak se nevytáčej!"
"Matěji, to bylo, protože jsem se potřeboval zabavit! Nic víc!"
"Tak se bav, Odro. O to tu celou dobu jde, ne? Už se těším, jak bude vypadat její výraz, až jí odkopneš po prvním milování."
"Ona není taková, jak jsem si myslel. Má charakter." A já se choval, jako úplnej idiot.
"To pro tebe přece není žádný problém, ne? Ať si zajde k psychologovi. Stejně si říkal, že je z pasťáku. Těžko může čekat něco jinýho, než zneužití. I když vlastně jen vycouvej. Budu konečně vědět, že jsem ten lepší. A dostanu tisícovku."
Ještě notnou chvíli se ti dva dohadovali. Krysa, krčící se v křoví, je už neposlouchal. Bohatě mu to stačilo. Myslel na Kris. Musím se k ní co nejdříve dostat! Tyhle informace se mu vůbec nelíbily. Přeci jen jsou nyní přátelé. Nehodlal ji zklamat.
Kris zrovna zametala tribuny nad bazénem, když se odněkud přiřítil Krysa. "Kris, viděla si dneska Ondru nebo Matěje?" vybafnul na ni. "Taky ti přeji hezký den."
"Promiň, ale nemáme čas na zdvořilosti. Viděla si je nebo ne?"
"Ne, ještě ne. Proč? Stalo se snad něco?"
"To se tedy stalo. A ani trošku se ti to nebude líbit. Posaď se, prosím." Neochotně si sedla a on též. "Ondra si s tebou jen hraje a Matěj taktéž."
"Co to plácáš? Matěj není ani můj kamarád a co se týče Ondry…trošku to skřípe, ale zas ne tolik." Vzpomínala na uplynulé dny s hraným optimismem.
"Nelži. Poznám to na tobě."
"Dobře…opovrhuje mnou za mou minulost. A…přemýšlela jsem o tom. Asi má pravdu. Nezasloužím si existovat jako ostatní slušní lidé."
"Dobře poslouchej! Neudělala jsi nic, za co by ses měla stydět. Své přátele jsi vždy bránila do posledního dechu a dobře se starala o svou rodinu. Co je na tom špatného?"
"Ale Rudá Hvězda…"
"Každý má své světlé i tmavé okamžiky. Ne o každém se to však ví." promlouval jí do duše.
"Stejně tady jde o něco jiného."
"A o co?"
"Ty to nechápeš…"
"Ne, ani trochu, takže bys mi to měl raději vysvětlit, nemyslíš?" skočila mu do řeči. Měla dost téhle hry na hádanou. Krysa v ní byl a je nejlepší, nemoha ho jen tak porazit. "Dobře poslouchej. Včera večer jsem omylem vyslechl rozhovor Ondry a Matěje."
"No a co?"
"Týkal se tebe, Kristýno! Kde jsi nechala svojí dokonalou logiku?"
"Omlouvám se nemám svůj den. Co tedy?"
"Vsadili se o tebe!"
Příští půl hodinu jí líčil celý průběh včerejška. Nechtěla mu věřit. Bohužel pro ni ji přesvědčil úplně snadno, jakmile jí pustil kousek té osudné hádky. Duchapřítomně si ji totiž nahrál na mobil.
"To není možné! Neudělal by to!" Kris byla hrozně naštvaná. Ondra by nikdy…
Zhluboka se nadechla. Nic o něm nevěděla. Pouze to, že má rád stejnou hudbu jako ona a nesnáší poslouchání rozkazů. A odsoudil ji po jediném slovu. "Prosím tě, řekni mi, že sis to vymyslel! Že si ze mě střílíš!" zabořila obličej do dlaní a rozplakala se. Proto se tak divně choval!
Krysa se přesunul k ní a objal ji. Přesně to potřebovala. "Sakra, ženská," nadávala si nahlas. "Přece kvůli němu nebudeš brečet. Zase. Vzpamatuj se! Slzy znamenají naději, jenže tohle je fakt, nelze změnit!" Krysa pobaveně poslouchal její samomluvu. "Není normální mluvit sama se sebou, víš?!"
"Děkuju ti. Potřebovala jsem oporu a tys mi ji poskytl. Nezapomenu ti to."
"Jsme vyrovnáni. Vzpomínáš, tys mi taky pomohla."
"Počkej, nech mě přemýšlet. Ten den tě Rudá Hvězda obvinila za nesplnění úkolu, je to tak?"
"Správně, a tys to udělala a zásluhy mi přenechala. Tenkrát si mě zachránila před vyhoštěním. Nyní je mi to fuk, ovšem tenkrát…byla to pro mě čest."
"Jako pro mne. Tenkrát."
"Rozhodl jsem se s Hvězdou skončit. Jako ty. Nepotřebuji ji k životu."
"To jsem ráda. Nebudu předstírat opak. Ale teď se musím vypořádat se svými problémy."
Ačkoliv se Kristýna dusila hněvem, rozhodla se počkat. Pomsta bude sladká! Večer v posteli vytáhla mobil. NECHCES SE PROJET NA KONICH?
Za pár minut přišla odpověď od Honzy: JASNE. ZITRA VE DVE. BUDU SE TESIT
Šťastná, jak se jí plán zatím daří, usnula.
O půl druhé netrpělivě přecházela od boxu k boxu. Vše bylo uděláno, koně vyčištění. Snad Honza nic nepozná. Přeci jen ji zná nejlíp ze všech. Uvidíme. Přesto si je jistá, že kdyby se mu svěřila, podpořil by ji. A možná to i udělá.
"Konečně si tady!" křikla, jakmile se objevil ve vratech. "Promiň, trošku sem se zdržel. Pojedem?" přikývla a do rukou mu hodila sedlo a uzdečku. "Vem si Nikyho." Ukázala na bělouše v neposlednějším stání. Sama nevěděla, proč ho nechce nechat jezdit na Bleskovi. Prostě to nemohla dovolit.
Za pár minut vyjíždějí vstříc lákavým dálkám.
Vedli oba koně cestou k potoku. Kris přepadaly bolestné vzpomínky. Ondra ji drží za ruku, honí se spolu po polích, dává jí květiny…ne! Je to zrádce! Podvodník! Jen si s tebou hrál! "Proč mě sem vedeš?" Kris už nedokázala dál mlčet: "Chci ti vyprávět příběh." Seskočila z Šíny a nechala ji volně pást. Honza udělal to samé. Usadili se do vysoké trávy.
"S Ondrou jsme tady zažili moc pěkné chvíle…"
"Já vím," skočil jí do řeči, "Chlubil se mi."
"Nepřerušuj mě! Zažili jsme, ale už je to pryč. Jen mě využil." Neměla náladu zjišťovat, co Honzovi navykládal za bláboly.
"Konečně si na to přišla! Já to říkal!"
"Nech toho, jo? Potřebuju pomoc. Chci se pomstít."
"Jsem plně k dispozici."
Do večera se domlouvali, jak to provést co nejlépe.
pomstá! jo! sem zvědavá!