close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vůně letních květů VI.

5. května 2006 v 9:00 | mina |  Povídky zakl.
Naštvaně odcházela mezi stromy. Kam vlastně jdu? Položila si stejnou otázku, jako před okamžikem Ondra. Sice si to nějak nechtěla přiznat, ale už zase utíkala. A když utíkala, tak jedině ke koním.
Přehrávala si celou situaci pořád dokola. Nechtěla, jenže její mozek ano. Neustále se vracela mezi stromy k hromadám listí…
Co mi to vlastně Ondra řekl? Myslí si, že jsem jeho holka. JEHO holka?! Nejprve byla překvapená, poté zhnusená a nakonec si uvědomila, že jí to ani trošku nevadí. Propátrala nejtajnější části svého srdíčka a zjistila jednu zásadní věc. Ona sama o sobě uvažuje jako o jeho holce.
Tohle absurdní zjištění ji z nějakého důvodu rozesmálo. Stála a tlemila se.
Hodiny na náměstí sice ukazovaly něco málo po šesté, ale slunce stálo ještě vysoko a nad obzorem, takže se rozhodla jít si zacvičit se "svými" koňmi. Věděla, že je oproti Šíně trošku zanedbává, jenže ona je prostě její miláček.
Ve stáji již nikdo nebyl, tudíž měla klid. Postupně na jízdárničce procvičila všech pět koní a protože už byla vážně tma, nakrmila je a odešla domů.
Zapadla do pokoje a ignorovala pokusy svojí rodinky o konverzaci. Prostě neměla náladu. Bleskově se umyla a zalezla do postele. Pořád myslela na tu hádku…A na Ondru. Jeho holka…pořád vrtěla hlavou. Krásně uhozený. A vysoce nepravděpodobný.
Bylo něco málo k půlnoci. Kris se neustále převalovala. Nemohla usnout. Z ničeho nic zapípal mobil.
OMLOUVAM SE ZA TEN VYSTUP.NEBUDE SE TO OPAKOVAT.POTREBOVAL BYCH SI PROMLUVIT.ZITRA U KONI. O.
I bez jeho podpisu by bezpečně věděla, od koho ta SMS je. Konečně mohla spát klidným spánkem dívky, jež ví, že na ní někomu záleží.
Ráno se probudila s východem slunce. Nechtěla čekat na čas, kdy podle všech vstávají slušní lidé. Vyskočila z postele, nalila si kakao a pořádně se napila. Za pár minut je připravena. Na lísteček odchodů(musela vždy napsat kam jde, aby se o ni nebáli)poznamenala "KONĚ" a vyčistila si zuby.
V koupelně se přistihla, jak do zrcadla zírá podezřele dlouho. To není žádný rande! Okřikla se. Přesto cítila srdce až v krku. A to se stupňovala, čím blíž je stájím.
Naučeně prošla mezi koni a každému dala pamlsek. To jsem si pomohla, hubovala se. Na co se fintím, když budu muset vykydat? A vyčistit tyhle špindíry? No super. Akorát si zašpiním další triko. Povzdechla si. Hele, teď si nestěžuj. Si tady tak brzo, protože víš, jak nesnáší kydání. Chceš to udělat za něj, přiznej se!povídala si dál sama se sebou. No jo, máš pravdu, jenže já se hned od začátku nechci dívat na jeho otrávenej obličej.
Odhodlaně se pustila do práce.
Je zrovna v polovině, když k ní do boxu vešel Ondra. "Tys mě vyděsil!" vykřikla a okamžitě se k němu otočila zády. Byla jen v podprsence. I v kamenné budově byl horko a ona nehodlala smrdět koňmi a ještě potem. "To vidím!" hodil jí tričko.
"Otoč se!"
"Já myslím, že bych se rád podíval" přesto se poslušně otočil. Naštěstí zde nebyla žádná zrcadla, takže nemohl šmírovat jako Matěj. "Co tu tak brzo děláš?" vyptával se. "Nedívej se! Kydám, co jinýho." Dál už se neotáčel, mohla se v klidu obléci. "Pomůžu ti." To ji překvapilo. "Už můžeš." Pustili se společně do práce.
Nemluvili, ale šlo jim to pěkně od ruky. Za půl hodinky měli práci z krku. "Jezdíš?"
"Jo. Ne moc dobře, ale na koni se udržím." usmál se.
"Nechceš si vyjet? Potřebovala bych provětrat Bleska. Je hodnej, neboj!" přikývl, takže připravili koně a vyrazili.
"Chtěl si se mnou o něčem mluvit." Přerušila ticho Kris, jakmile se dostali za hranice statku. "No ano, chtěl." Pobídl koně a uháněl cvalem. Tak to ne. Nevyvlíkneš se tak lehce! Šína bleskově zareagovala a už se řítí za ním. Rychlím tempem se hnali po polní cestě. Tady nemá šanci jej předjet, možná ani dohonit. Odbočila s Šínou do pole a pobídla ji k rychlejšímu tempu. Milovala vítr ve vlasech. Vymyslel si to na mě dobře, říkala si. Teď budu krotká jako beránek. Nebo s tím alespoň počítá.
Jakmile Ondra viděl, kde Kris jede, zabočil k ní. Teď jsi mi nahrál! Jsi můj! Radovala se. Šína ji nehodlala zklamat, protože kopyty zabírala ještě zuřivěji. Blesk ji nechal doběhnout. Letěli krajinou bok po boku. Kris se hlasitě smála a naklonila se blíž k Šíninu krku.
Byl to tvrdý boj. Blesk se nenechal tak lehce předběhnout a Kris koně nechtěla strhat. Zasedla a Šína okamžitě zvolnila tempo. Dál pokračovaly příjemně pomalu. I Ondra Bleska zpomalil. Po chvíli přešli do klusu a nakonec do kroku.
Ondra stále mlčel. Kris se nechtěla vyptávat. Stejně to z tebe dostanu! Slíbila mu v duchu a vedla ho k potoku.
Seskočili z koní a nechali je pást. "Tak už to vyklop." Nevydržela to. Ondra odněkud vytáhnul nádhernou kytici polních květinek. Vyjeveně zírala, zatím co si před ni klekal a s jiskrami v očích jí kopretiny, zvonky, pryskyřník a bršlici nabídnul.
"Prosím, buď se mnou. Líbíš se mi, si inteligentní, obětavá, laskavá, je na tebe spoleh. Učarovala si mi." Nevěřila svým uším. Vyjmenoval vlastnosti, které jsou pro ni důležité. Nezabýval se jejíma nohama, obličejem ani postavou. Všímal si duše.
Přijala nabídku. Šťastně vyskočil a přitáhnul ji k sobě. Objali se, Kris mu znovu žertem šlápla na palec a uháněla pryč. Zavrtěl hlavou a pelášil za ní. Chvilku se honí po loučce. Stejně ji chytil, položil do postele z květin a políbil.
Vraceli se držíc se za ruce.
Následující dny Kris prožívala až s bolestnou intenzitou pocitu štěstí. Ondru potkávala snad úplně všude. Na koních, v akváriu, na vyjížďkách…Když zrovna nebyla s ním, spala nebo se učila. Nenašel se jediný den, kdy by ji nepolíbil, nepohladil, nepopovídal si s ní.
Čím dál víc se jí však do vědomí vkrádala myšlenka, že to je jen krásný sen. Kdy se probudí?
Věří mu a toleruje jeho názory. Nikdy jí neprovedl nic špatného. A přesto…její mysl neustále získává pocit nejistoty. Něco tu nehraje.
Matěj byl ještě dotěrnější, než kdy dřív. Kdekoliv je, nalézá se i on. Dostala nepříjemný pocit, jako by ji sledoval. Vždy se však vytratil, jen zahlédl Ondru.
Jednou ale vážně přišel den, kdy se začala až moc rychle probouzet ze svého snění.
"Asi jsem se do tebe zbláznila." Přiznala se před týdnem bez rozmyslu Ondřejovi na společné vyjížďce. Je pozdě, věta se vzít zpět nedala. Musela pokračovat dál.
Zblednul a nevěřícně zíral. "Ne, to si nemyslím." Podařilo se mu konečně odpovědět. "Není to vidět?" nedala se Kris.
"Doufám, že ne!" děsil se. "Tady…chci říct…samozřejmě jsem hrozně rád…"
"Já tě nechápu Ondro! Co ti zase přelétlo přes nos?"
"Nic, říkám. Jsem rád." Poznala, když jí neříkal tak docela pravdu a tohle byla zrovna ta osudná chvíle. "Lžeš."
"Já lžu? Jak to můžeš vědět? Vůbec mě neznáš! Si zahleděná jen do sebe a do těch pitomejcjh koní!"
"Nezapomeň na žraloky a kosatky!" křikla na něj. "No tak to se ani nedá, když seš s nima víc, než se mnou!"
"Co tím chceš říct?! Že se ti málo věnuju?! Já mám svoje povinnosti, nemůžu si dovolit vykašlat se na ně!"
"A proč bys nemohla? Ty nechceš!!"
"A jak ty víš co chci a co ne? Nic o mě nevíš. Ani se nesnažíš něco zjistit."
"Fajn, dobrá." Pronesl rezignovaně. "Tak mi řekni, jak si se dostala ke koním a do akvária."
"Odpykávala jsem si tam rok obecně prospěšních prací." Pošeptala sarkasticky a smutně. Ani nevěděla, proč mu to řekla. Možná už mu nechtěla nic tajit. Druhá osudová chyba v tento den…
"No ty si ze mě děláš prdel! To nemyslíš vážně!" vyjadřoval své zhnusení odplivnutím do trávy. "Náhodou to myslím smrtelně vážně! Prostě sem se nachytala!"
"Nekecej mi tady hlouposti! Za nachytání nejdeš skoro do vězení!"
"A nevíš, jak bych se tam mohla dostat??? Jsem pod zákonem." Nešlo couvnout. " Takže si byla v pasťáku!?"
"Dva měsíce."
"Cože!?! To si mi nemohla říct??! Zmýlil jsem se v tobě. S někým, jako jsi ty, se nebudu tahat!"
"To po tobě taky nikdo nežádá! Nepotřebuju, abys mi prokazoval dobrodiní!" zařvala na něj a se slzami v očích uháněla na Šíně pryč. Blesk nechtěl zůstat na loučce, přerval otěže, za které byl přivázaný ke stromu a běžel za nimi. Ondra zůstal sám. Pět kilometrů od domova a s pořádnou zlostí.
"Náno pitomá!"
Kris se s ním přestala vídat. Jeho urážky ji mrzely víc, než od kohokoliv jiného. Přirozeně jí nepomohla ani Honzova slova: "Já jsem ti t o říkal." Vlastně ji netěšilo zhola nic. Jako by zvěřina vycítila její rozpoložení, celé akvárium onemocnělo. Záhadně začaly chcípat ryby a kosatky přestaly dovádět jak nad hladinou, tak i pod ní. Léčila kde co. Jediný Emil se vrátil do své původní formy. Po dvou týdnech se násilím donutila chovat jako dřív. Přesto jí k tomu musel dokopat Šéfík.
"Podívej se, jak vypadáš! Vím, že není lehký se smát, jakmile není nálada, ale prosím tě! Udělej to pro ta nebohá stvoření! A jestli s tebou tohle udělal Ondra, vzchop se! Nestojí za tolik trápení! Žádný člověk! A já se stydím. Je to přeci jen můj příbuzný."
Chtě nechtě mu slíbila nápravu a skutečně. Vrátila se ta stará známá Kristýna, ale jen z venku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eron eron | 8. srpna 2006 v 14:21 | Reagovat

tady to zavání průšvihem....škoda, už to bylo tak nadějný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama