close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vůně letních květů IV.

1. května 2006 v 9:00 | mina |  Povídky zakl.
Příští den ráno byla sobota. Čas podívat se ke koním. Šína bude dozajista nadšená.
Nasedla na svůj osvědčený dopravní prostředek-kolo-a už se řítí na druhý konec městečka. Minula poslední domy a otevřel se před ní výhled na rozložité pastviny. Vedle nich si hověl starý zrenovovaný statek. Budovy, uspořádané do písmene U zářily čistě bílou barvou. Projela až k té nejzadnější a opřela kolo o stoh sena, ležící opodál. V osm hodin ráno zde asi těžko někdo bude.
Rychle rozrazila staré dveře stájičky a vešla do úzké uličky. Uvítalo ji pět koní. Většinou to byly klisny. Staré, nepotřebné kusy nebo ti, s kterými si nikdo nevěděl rady. Každého koně pohladila a dala mu kostku cukru. Moc dobře si uvědomovala, jak se k těmto koním všichni chovají. Navíc se Tina snaží přesvědčit svého otce, aby je prodal. Z toho všeho vyplívá, že Kris je jediná osoba, jíž na nich záleží. Nejvíce ovšem na Šíně.
Kobylka, černá jako noc, stála až v nejposlednějším boxu. Přivítala ji slabým zařehtáním. "Ahojky, zlatíčko! Jak se dnes máš?" i Šína dostala svůj díl cukru. Kris popadla ze stěny čištění a pustila se do práce.
Kůň za půl hodiny zářil jako právě vyleštěné sklo. Kris vzpomínala na doby, kdy sem přišla. Hlavně tito "neužiteční" koně nevypadali nejlíp. Vyhublí, špinaví, bojácní…Kris za ně převzala odpovědnost. Nikdo nevěřil, že vůbec vydrží déle, jak pár dní. A nikomu na nich nezáleželo. Byli prostě na odpis. Věděla, že zavolat ochránce přírody, moc by si ve stále novém městě nepomohla. Nepřátel má dost, nepotřebuje si získat další.
Tina v jejím zájmu o tyhle odpadlíky viděla velikou výhodu. Byla přesvědčená, že koně pojdou a Kris bude mít při nejmenším velký průšvih. Jenže se šeredně přepočítala.
Jakmile Kris překonala počáteční bázeň, stali se koně její vášní. Přečetla o nich snad vše. S takovou mozkovou výbavou(znalostí měla vážně dost)už je potom jednoduché vyzvednout drahokamy z vrstev hlubokého bahna. Nebyla v tom však sama. Obrátila se na odborníky, kteří jí velice ochotně pomohli. Nemluvě o Honzovi.
Změnila jejich krmení, denní rozvrhy a koně v její péči brzy začínali kvést. Odvedla vážně kus pořádné práce.
Rychle Šínu osedlala a už mířily ven.
Vyjela vstříc nádhernému dni. Na loukách se dosud povalovala mlha a sluníčko pomalu rozehřívalo vzduch i zem. Nechala kobylku, ať si najde cestu sama, protože tudy šli už milionkrát.
Domů se vracely až na oběd.
Okolí stájí se hemžilo nejrůznějšími existencemi. Většinu z nich znala jen od vidění. Když však zahlédla Tinu, dobrá nálada ji rychle opustila. Proč, proč, proč? Proč zrovna na mě musí být vysazená? Dceruška majitele si to mohla dovolit. Každý jí podlejzal, jak to jen šlo. Kris ne. Zasloužila si, aby se k ní takto chovala. Je rozmazlená, nevychovaná a děsně rozmarná.
Její výsost ke Kristýně pomalu mířila. Jako vždy ji obklopoval hlouček obdivovatelů a obdivovatelek. Kris si vzdychla. Věděla, že to s tím karamelem v jejích holinkách přehnala. Když já si prostě nemohla pomoci! Vyloženě to člověka láká, jen Tinu spatří.
Pustila Šínu do výběhu a nevědomky se narovnala. Zase jeden z ústních soubojů. Nic neobvyklého. Vlastně jí prokazuju službu, napadlo ji náhle. Jinak by se přece její hlouček věrných unudil k smrti.
Jakmile ji Tina zahlédla, na tváři se jí usadil nenávistný výraz. "Kristýno, potřebuju s tebou mluvit. Pojď sem." Kris si řekla, že si s ní trošku pohraje. Nasadila milý úsměv a vydala se k ní. Je o půl hlavy vyšší. Moc dobře ví, jak to Tině vadí. Schválně se ještě narovnala. Tina si ji nepřátelsky měřila. "Jak to, žes zase byla venku bez dovolení?" vyjela prudce. "Protože když vyjíždím, ty ještě chrupinkáš v postýlce." Odpověděla jí hlasem, z nějž kapal med. "To neznamená, že si Šínu budeš půjčovat. Není tvoje, ale moje!" Teď zasáhla citlivé místečko. Ano, je její, jenže jak vypadala? Než si ji vzala Kris na starost, byla to chodící mrtvola! Měla by mi spíš děkovat, pomyslela si trpce.
"Prosím tě, uklidni se. Časté rozčilování způsobuje vrásky!" se zadostiučiněním sledovala ruku, jež automaticky vylétla k blondýnčinu čelu. "Vždyť tobě je ukradená, tak se nesnaž. Co víc, náramně se ti hodím do krámu." Chystala se pokračovat dál, zarazil ji však záblesk něčeho známého. Matěj! A Ondra! Takže přece podlehli jejímu kouzlu.
Oba stáli za Tinou a pozorovali celé divadlo. Matěj se tvářil nasupeně, Ondra hrdě. Nechápala to.
"Omluvte mne, prosím. Mám ještě spoustu práce." Způsobně se na hlouček zadívala a chystala se odejít. "Počkej." Přikázal Matěj a majetnicky objal Tinu kolem pasu. "Budeš mít pomocníka." Ohlédl se za sebe. Ondrův obličej pokryla neprostupná maska z ledu. Stejně se mu nepodařilo zakrýt nechuť k tomu úkolu. Z jeho výrazu jí přeběhl mráz po zádech.
Nemělo cenu protestovat. Sice se mu chtěla za každou cenu vyhnout, ale budiž. Pokrčila rameny a odcházela do stáje. Neřešila, jestli jde za ní.
Pustila všechny své koně a začala s kydáním. Tina má dost lidí, aby si obstarala chod stáje šampionů. Jsem vlastně ráda, už bych si to měla přiznat. Starší koně se lépe zvládali, alespoň podle ní…
Ondra se ukázal, až když pracovala na posledním boxu. "Díky za pomoc." Pronesla vrčivě směrem k němu a vyvážela kolečko. Chytil ji za loket a prudce trhnul. Hnůj se rozsypal po uličce. "Mě nebude nikdo rozkazovat, rozumíš!?"prskal jí přímo do obličeje. Zalapala po dechu. "Tak to jsme dva!" vysmekla se mu. Ruka pekelně bolela. "Neštvi mě, Kristýno!!" Nasupeně se k němu otočila. "A ty na mě přestaň řvát!!" Tvrdě ji chytil za bradu. "Budu si dělat, co budu chtít! Nějaká vesnická cuchta mi poroučet nebude, rozumíš?" Zatvářila se, jako by ji udeřil. Nemůže za svůj původ. Tohle prostě nezmění, ať se snaží sebevíc. Ani minulost. "Bejt tebou, tak tu vesnickou cuchtu okamžitě pustím." Řekla nejzřetelněji, jak to jen přes jeho stisk šlo. "K sakru!" prudce ji odmrštil, až téměř skončila na zemi. Rychle hledala rovnováhu. Sednou si před ním na zadek, to by teda uďála trapas!
"Doufám, že sis ulevil." rýpla si do něj ještě statečně a pomalu mířila pryč. "Máš pravdu, ulevil." Slyšela ho.
Spásu nalezla v ohradě. Nikdy se nedozví, kolik způsobili jeho urážky s její odranou a hlavně duší.
Zadržovala slzy. "Nějak jsi změkla, Indiánko." Objevil se za ní Krysa. "To je jen moje věc. Co tady vůbec chceš?" neměla náladu na milost a rozvahu. "Posílá mne Rudá Hvězda. Rádi bychom tě opět viděli doma." Doma….Kde je doma? Tam, kde máš srdce, ne? Moje doma je nyní zde, uvědomila si překvapeně. "Kryso, Rudá Hvězda pro mne nic neznamená a pochybuji, že něco znamenám já pro ni. Proč by mě jinak zrazovali? A jak si mě vůbec našel?"jeho výraz byl zvláštní. "Byli jsme domluveni s policií. Odhalili nás a slíbili nezatknout ostatní, jakmile někoho obětujeme… a co se toho týče, vlastně zde nejsem vyloženě kvůli tobě, ale když tě mám, sfouknu to všechno najednou." Kris se náhle rozsvítilo, ignorovala zbytek odpovědi a soustředila se na důležitá fakta. "Domluvení…A padlo to na mně, co? Proto ty nesmyslné úkoly. Zachraňovali jste si vlastní kůži!" Krysa nervózně přešlápl. "Pochop, šlo o celou partu…já vím, není to žádná omluva. A ty ses nejvíc stavěla proti velitelce…"
"To máš sakra pravdu! A po tom se mám vrátit? Případně bych mohla znovu posloužit jako návnada, viď? Ani náhodou! Vyřiď Hvězdě, že na ni zvysoka kašlu! Ať si najde jiného obětního beránka." Krysa zesmutněl. "Dobře, Kris. Chápu tě." Poprvé nezaslechla v jeho hlase ani stopu po výsměchu. A také ji oslovil jménem. "Avšak chtěl bych být tvým přítelem. Vím, bude to těžké. Prosím!"
"Ty vážně chceš?" vykulila oči.. "Vždycky jsem tě obdivoval…jak jsem to mohl dát na sobě znát? S největší pravděpodobností bys mě vyhodila."
Po jeho přiznání ji začala smrtící nálada opouštět. "Já přece ne…Dobrá, nezlobím se, ale chápej, přátelství není obyčejná věc. Nemůžu říct: jsme přátelé a je to." Oddechl si. "Chápu to…A co takhle pusu na usmířenou?" osmělil se po chvíli. Musela se usmát "Snad přátelé, ne milenci…žádnou nedostaneš." Nasadil psí oči. "Seš děsně tvrdá, víš o tom?" mrkla na něj a poslala ho pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eron eron | 8. srpna 2006 v 14:20 | Reagovat

háhá! to škemrání o pusu bylo  skvělí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama