Síla slunce VI.
29. května 2006 v 10:00 | mina | Povídky zakl."Tys tomu tedy dal, brácho!" Pustil se do něj Dan hned, jak zvuky nahoře ustaly. "Já vím."
Carol stojí v nejvyšším patře domu a naposledy se rozhlíží po své planetě. Planetě, na které je pět let sama zavřená a obklopená pouze divočinou. Alan dole pod ní, se snažil odhadnout, co udělá. Je jako vítr. Chvilku tady, chvíli tam. Nepředvídatelná, silná a nádherná jako vichřice, která řádí okolo.
Špičky mohutných stromů se ohýbají až k zemi. Svítí za nimi jasně zelené světlo, jež neustále sílí. "Já skočím, Alane…" promlouvá k němu její sametový hlas a točí se kolem něj jako had. "Nedělej to!! Stejně tě zachytím. Jako vždy." Křičí. Neví, jestli ho slyší. Neutuchající řev větru s jeho hlasem soupeří a vyhrává. Ke Carol se jeho prosba nikdy nedonese.
Jako v transu přelézá zábradlí. Vlasy jí mysticky poletují kolem hlavy a nad ní krouží obří orel. U Alana se z ničeho nic objeví Liškoun. Hrdý a nádherný jako vždy. Pobíhá kolem a podupává do rytmu blesků.
Carol se nebezpečně předkloní. "Jdu za vámi. Konečně!" vykřikne a pouští se. Noční košile vlaje a Carol padá. Padá a Alan natáhne ruce. Chce ji zachytit. Nemůže se však hnout!
S tupím žuchnutím dopadla těsně vedle něj. Deset centimetrů od jeho natažených paží. "Néééééééé!" zhroutí se k zemi vedle ní. Liškoun se vzpíná, vzduchem mocně hrabe kopyty. Alan pod ně nějakou neviditelnou silou leze. Plazí se po zemi a nemyslí na nic jiného, než jak se zastavit. Kůň se vrací na všechny čtyři, nedbaje člověka pod sebou…
Alan se s trhnutím probudil. Košili má úplně propocenou a zrychleně dýchá. Všude kolem je ticho. Daniel klidně leží a hlasitě oddechuje. Odhodil přikrývky a chystal se vstát. V polovině pohybu se ale zarazil. Za oknem se mihnul stín.
Na nic nečekal a okamžitě mířil do jejího pokoje. Jestli někam odešla, tak jí vážně pořádně nařeže! Pořád se takto vytrácet do noci! Rozrazil dveře a strnul. Seděla vzpřímeně na posteli a soustředěně poslouchala. Když venku nebyla ona, tak kdo…? Kývnul na ni a naznačil, aby jej následovala.
Potichu se plížili do přízemí. Carol ihned zamířila k pohovce, kde spal Dan. Odhrnula přikrývku, ale nebyl tam! "Kde je?" otočila se šeptem na Alana. "Nemám tušení, před chvilkou tam ještě byl!"
"Musíme ho najít" Rozdělili se. Carol si vzala na starost vršek a Alan přízemí. Za chvilku se ale sešli opět v obývacím pokoji. Oba záporně vrtící hlavou. Za oknem se opět mihnul stín. Carol bleskově přiskočila a vyhlédla ven.
"Potřebujeme zbraně…hodně zbraní!" řekla směrem k Alanovi. Zamířila do kuchyně. "Co děláš? Kuchyňský nůž nám asi těžko pomůže!" Stiskla tajné tlačítko pod dřezem a z gauče, ledničky a skříně okamžitě začaly vyjíždět tajné zásuvky-plné nejrůznějších zbraní. "No tedy!" Alanovi se nedostávalo slov. "Vyber si co chceš." Vyzvala jej a sama nejprve zamířila k nožům. "Umíš s tím vůbec zacházet?" ptal se. Vůbec by ho nenapadlo, že najde něco takového u ní doma. Ona, taková mírumilovná bytost…ale pravdou je, že mu stejně dala pořádnou nakládačku! "Otec mě učil. Jako jeden z mála byl toho názoru, že dívka má umět všechno. Ale pistole se nedotknu!" Chápal, proč ji nechce. Snad umí alespoň ty nože házet!
Vybavili se a schovali za nábytek. Nemuseli čekat dlouho.
"Jak přijdou, hned to do nich per, jasné?" poučoval ji. Přikývla a chystala se bleskově přeskočit za křeslo. Chytil ji za loket a stáhnul zpět. "Kdyby se mi něco stalo, neodpustil bych si, že jsem to neudělal…" Prudce ji políbil. Než mu stačila odpovědět, dveře se rozletěli a dovnitř vnikla skupinka mužů. Piráti.
Boj začíná.
Carol okamžitě začala vrhat nože a Alan ji podporoval mocnou palbou. Trefovala se tak, aby je jen zranila. Někoho zabít…to by asi nedokázala. Teď by to nedokázala. Na gauč se ihned soustředily všechny zbraně. Zbyla z něj pouze hromádka třísek. Obratně se vyhýbali zlatavé záři, vycházející z pušek. Energetické výboje. Kruh kolem se začal stahovat. Carol už měla pouze pár posledních nožů a Alan asi tři rány. Musel něco udělat a to rychle.
Mrštil jí do výklenku pod schody a postavil se. "Néééééé! Nedělej to!" křičela. Její hlas však úplně zanikl ve zběsilé palbě. Zhroucena v slzách sledovala, jak sám vzdoruje náporům energie.
Člověk zemře po třech takových ránách, Alan chytil pouze dvě. "Dost!" zahřměl čísi hlas a rámus zbraní hned ustal. "To seš ty, Alane? Co tady u všech pirátů, pokladů a děvek děláš?!!"
"Hrome, to není možný, Termite? Slyším dobře, starej brachu?" napodobil jeho přízvuk a modlil se, aby Carol neprovedla nějakou hloupost. Snad zůstane ležet! "Jak ses sem dostal?" Rychle uvažoval. Bude potřebovat nějakou obstojnou lež…
"Myslel jsem, že jste mrtví a tohle místečko bylo opuštěný." Ukázal kolem sebe. "A předtim taky docela útulný." okomentoval spoušť všude po místnosti.
"No, zas tak opuštěný to tu nebylo! Koukej, co máme!" Alan v duchu zaklel. Dva z pirátů přivedli Daniela, přivázaného ke kůlu, jako byl kdysi Ježíš přikován na kříž. Zmohl se jen na: "Zajímaví!"
"Máš recht! Dostanem za něj pěknejch pár tisíc! Dem to oslavit, pánové!!" křikl Termit k bandě a odpochodovali.
Carol strnule pozorovala celou partičku, dokud se neztratili mezi stromy. Znají Alana. Je jeden z nich. Pirát. Stejný pirát, jako ti, co zabili její rodinu. Alan. Proto se s ní o tom nikdy nechtěl bavit. Pořád se vyhýbal jejím otázkám. Jak se mi mohl dívat do očí? Jak mne mohl políbit? Pocítila nepřemožitelný odpor. Měla chuť si svá ústa vydezinfikovat. Na druhou stranu si musela přiznat, že se jí to neskutečně líbilo. Pořád cítila jeho ústa na svých rtech. Ne! Je to zrádce! Pirát! Odporný nemytý tvor, bez kousku dobrého vychování a citu.
Jenže Alan se každý večer myl a je chytrý. Slušně vychovaný, podle možností tedy. Zatracení piráti!
Termit…kde jsem to jen slyšela? Chlap jako hora s pořádnou nadváhou, tlapou jako je její hlava a hustým, plesnivým plnovousem jí někoho velice připomínal. Termit, Termit, Termit! Ovšem! Ale to není možné! To nemůže být pravda! Ne, není to on! Nemůže být! Není možná….
Daniel každopádně za nic nemůže a přátelé se neopouštějí. A konečně přijde čas na takovou malou pomstu…
Alan seděl v kruhu nejhledanějších zločinců galaxie a přikusoval pečeného králíka. Nebo to je veverka? Ušklíbnul se. Dan stál připoutaný ke stromu o kousek dál. Alan jej neustále pozoroval a snažil se vymyslet nějaký plán. Jak ho odsud jen dostat? Všichni piráti se cpali, říkali oplzlé vtipy a snažili se zpít do němoty. Věděl proč. Má-li člověk aspoň malinké svědomí, v noci ho straší tváře mrtvých, které zabil. Ideálním únikem je bezesný spánek opilce. On naštěstí takové problémy nemá.
"Nejdřív jsme si mysleli, žes chcípnul, ale když sme nenašli tvojí smradlavou a okousanou mrtvolu, napadlo mě, že si někam zdrhnul. Schoval se, víš. Sorry, mýlil sem se."
"Vždyť mě znáš, Termite."
"Právě proto! Kde ses naučil házet nože? Ty muže budem možná ještě potřebovat!" Pokrčil rameny a odvrátil se. Termit jej už určitě otravovat nebude. A teď k plánu.
Možná stačí počkat, až všichni usnou. Jak by ovšem vysvětlil Danielovo zmizení? Navíc situaci velice komplikovala Carol. Určitě nebude jen tak sedět na tom svém nádherném zadečku a čekat, jak se to vyvine. Dana musí dostat pryč co nejdřív.
Hodiny v této společnosti mu velice pomalu ubíhaly. Přistihl se, že myslí na Carol. Na relativní čistotu u ní doma, poklidné večery plné her a dobrodružství na louce. Vybavoval si Lišlouna a každičký detail jeho nádherného těla. Nejčastěji se ovšem soustředil na polibek. Neustále, znovu a znovu si představoval všechny zákoutí a prohlubně jejího těla, které by chtěl prozkoumat. Kdyby měl více času…
Rozhlédl se kolem sebe. Všichni tvrdě spali. Teď nebo nikdy! Bleskově se postavil a jako myška se kradl k bratrovi. Obešel jej ze zadu a pustil se do přeřezávání provazů. Dan se mu přes roubík snažil něco říct. "Klid brácho, hned to bude." Odbyl ho a konečně vysvobodil jednu jeho ruku z těsného sevření provazů.
Daniel si vyndal roubík a vykřiknul: "Je to past, nespí! Uteč!" Ale bylo pozdě. Ze stínů se vynořili všichni do jednoho. "Sakra!" vykřikl, než se na něj vrhli.
Carol potichu obcházela celou mýtinu. Kolem vraků se povalovala špinavá těla, někteří si stále ošetřovali její rány. Tělem jí projel pocit zadostiučinění. Alespoň vás to bolí!
Taková záchranná akce bude potřebovat pořádný plán. Ale jak na to? Zahlédla Dana s Alanem. Byli přivázáni ke stromu uprostřed. Ze zadu se k nim nedostane, aniž by ji spatřili. Kruci! Bude to chtít něco pořádně velikého. Mít tak plamenomet! Co by nyní za tuto zastaralou zbraň dala.
Kdybych nějak naznačila Danielovi…ne, nepůjde to. Jak tak pozorovala Alana, vztek ji přecházel. Svázali ho. Třeba s nimi přeci jen není. Ale zdravil se s Termitem, jako s nejlepším přítelem…prostě už si musí z očí sundat ty růžové brýle!
Otočila se a odplížila do hlubokého lesa.
"Alane, zklamal jsi mě, kámo. Čekal jsem to, jak sis jistě všimnul. Ale že je tohle tvůj brácha, to by mě samotnýho nenapadlo. Díky. Tvůj fotr zaplatí jistě slušný výkupný."
"Nech si ty kecy, Termite. Můj táta ti nezaplatí ani halíř. Nežije. Budeš muset vymyslet něco jinýho." Mluvil zuřivě, trhajíc za provazy. Snad Carol nebude sedět na tom svým nádherným zadečku! Chtěl ji znovu vidět, obejmout, políbit, pohladit…Chtěl jí nasekat, protože jí to trvá tak dlouho. Na druhou stranu nechtěl, aby přišla. Mohli by jí ublížit.
"Čekal jsem, až uděláš chybu. Nikdy si nebyl moc dobrej pirát. Máš moc měkký srdce."
"Aby ti to měkký srdce neprohnalo kulku hlavou!" myslel to smrtelně vážně. "Zklidni se, Alane. Na smrt mám času dost. Ale ty ho moc nemáš."
"Že bys v sově našel charakter a prostřelil mi hruď? To se mi nezdá pravděpodobné!"
"Nevytahuj na mě tu svojí uhlazenou mluvu, jo?"
"Chvilku to vydržíš nebo ne? Změknul si, kamaráde."
"Dost keců! Zavřete mu hubu!"
Alanovi do úst narvali odporně páchnoucí hadr. "Přivažte ho ještě jedním provazem, tenhle chlap je machr na útěky. A chci čtyři hlídky po dvou hodinách! Tahle planeta je zatraceně nebezpečná." Nebezpečná? O čem to mluví? Snad neví o Carol, přemýšlel Alan. Musí o ní vědět. Zachránila přece Daniela! To ne! Počká si na ni! Musím se odsud šmahem dostat!
Komentáře
no to já sem taky zvědavá :o))
to nevadí, že sem to napsala:o))
jinak jsem moc ráda, že se ti to líbí
Tak to jsem nepochopila Yaqui...ja to myslíš, celý? ještě jedna kapitolka a konec....
no že seš taky zvědavá jak to dopadne.... z toho čenichám pokračování... :o)
ne, už žádný nebude...teď toho mám rozepsanýho víc než dost. navíc konec vyloženě láká k větě: a žili šťastně až do smrti:o)
Tak tohle je hodně moc napínavý.....sem zvědavá jak to dopadne.....