close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vůně letních květů III.

29. dubna 2006 v 21:11 | mina |  Povídky zakl.
Čekala jí ještě jedna nepříjemná povinnost. Roztřídit ryby. Na kvalitní nejsou peníze, takže se kupují levné, ale bohužel často i zkažené. Práce to není zrovna příjemná. Ryby páchnou a kolem je plno much. Navíc sklad, kde se uchovávají, není nic moc. Proto s tím chodí na tribuny. Může pozorovat Lusy s ostatními kosatkami, jak dovádějí a zápach odnese vítr.
Usedla tedy venku s desetikilovou bednou ryb a pustila se do práce. Makačka, dotáhnout je sem. Kosatky si rychle zvykli na tohle její třídění. Všechny se na hromadili u okraje bazénu a předváděli se. Kris je většinou za zvlášť povedené kousky odměnila. Věděli to.
Za okamžik se bavila při představení, které ještě nikdo jiný neviděl. Na její počest. No, asi ne, ale myšlenka je to hezká. Odměnila akrobaty rybami a dál se věnovala práci. Pojednou všechny kosatky přestaly skákat a ponořily se pod hladinu. Zamračila se. Co se stalo?
Na druhém konci bazénu právě vyšel ten kluk, který se hádal s Matějem. Proto se potopily. Zvláštní. Jako by se ho bály. Nesl si barvu a štětce. Asi bude natírat zábradlí. Ale to měla v plánu ona! No, nevadí. O jednu povinnost míň.
Dotřídila ryby a šla ještě cvičit jednu z kosatek, Inu.
Převlékla se do plavek. Zavřela ostatní, takže v nádrži zbyla pouze Lusy a Ina. Šéfík si žádá, aby byly připraveny na vystoupení. Lusy je v pohodě, ale Ina…
Kris speciálně pro ni vymyslela nový způsob učení. Opakování. Došlo jí, že když bude Ina opakovat všechny kousky po své starší kolegyni, snáz se vše naučí. Snad to bude fungovat. Potom by v nejhorším případě přebrala i Lusyiny zlozvyky.
Popadla odměny-kbelík ryb-, čtyři pet-lahve, fotbalák a chvátala k bazénu.
Lusy připlavala, jakmile Kris postavila kýbl na zem. "Hodná holka!" pohladila ji po čumáku. Ina okamžitě nastavila i ten svůj. Prima! Funguje to! Kristýna ji též opatrně polaskala. Pořád na kosatky mluvila: "Šikulky moje! Miláčkové! Zkusíme něco těžšího, O.K?" Lusy zakývala hlavou. Úplně, jako by mi rozuměla, říkala si Kris.
Dvakrát tleskla a prstem ve vzduchu vytvořila kruh.
Lusy vyrazila podél nádrže. Točila se kolem své osy a ještě stříkala. Kristýna zatajila dech. Co když Ina nic opakovat nebude?? Nebo jen něco? Ina váhala. No tak, holka! Dělej! A skutečně. Kosatka se konečně vydává za svou starší učitelkou. Kris si hlasitě oddechla.
"Sakra práce, kruci fix! Kosatky jedny blbí!" rozlehlo se. Rychle pohlédla směrem, odkud řev vycházel. No jo! Vždyť já dočista zapomněla na toho kluka! A teď ho holky postříkaly!...chtě nechtě se začala potichu smát.
Rozběhla se za ním.
"Stalo se ti něco?" Hulákala v běhu. Neozýval se. Snad je všechno v pohodě! Neviděla na něj. Jestli se zabil nebo tak, přijde na to až na místě.
Okřikla se. Copak je to normální, uvažovat o něčí smrti? Ani náhodou.
Vynořil se před ní s hadicí v ruce. Byla tak ráda, že se mu nic nestalo, až zapomněla protestovat, když na ni stříkal. "Hej!" probrala se konečně. "Co?!" Divil se. Zřejmě si neuvědomil kam míří. Nebo-a to spíš-to věděl až moc dobře. Rychle vodu zastavil. "Co to děláš?" vyjela na něj, prohlížejíc si mokré oblečení. "Vracím jim úder." Odsekl. "Ale ony za to nemohou. Dělaly jen co jsem jim řekla. A odkdy kosatkám vadí voda?" Skepticky na ni pohlédl. "Takže ty s nimi mluvíš?!" Tázal se posměšně a přešel zbytek její věty. "Víš moc dobře, jak to myslím." Odpověděla mu potichu. "Jo, asi vím." Ustoupil. "V tom případě sis zasloužila to promáchání, protože mi zničily nátěr."
Přistoupila k předním lavicím, které natíral a pozorně se zahleděla na flekaté plochy. "Budou tam skvrny. Chce to ještě minimálně jednu vrstvu." Ohlédla se na něj s triumfálním výrazem, jako by právě odhalila celosvětovou záhadu. "To je mi jasný! Zabere mi to minimálně další dva dny! A navíc…"
"Tě Matěj zabije, já vím." Dokončila za něj. "To sem náhodou vůbec nechtěl říct! Matěj si o sobě moc myslí." Oponoval horlivě. "To je fuk. Pomůžu ti s tím, stejně jsem vina jen a jen já." Překvapeně na ni pohlédl. Už si myslela, že odmítne. "Jak si přeješ."
Propustila kosatky, naházela do vody hračky, skočila si pro štětec a za pět minut už nakukovala přes jeho široká ramena. Co kdybych se ho dotkla? Si normální?! Od kdy se zajímáš o kluky? A ještě ke všemu takovýhle?
Odolala pokušení a prsem mu zaťukala mezi lopatky. "Ty mi jdeš vážně pomoct?" ptal se překvapeně. "Já své slovo držím! Co řeknu, to taky platí." Mračila se. "No tak promiň, no!" k další konverzaci už se nechystal.
Po deseti minutách ji taková práce přestala bavit. Je zvyklá na muziku a provokující kosatky. "Co posloucháš?" prolomila ticho, ve snaze získat o něm pár informací. A vylepšit si práci. "Cože?"nechápal. "Muziku. Techno, rock, hip-hop, punk…Takže?" Zjevně netušil, kam tou otázkou míří. "Rock a občas techno nebo i něco pomalýho." Mile a chlácholivě se na něj usmála. "Uvidíme, co se dá dělat."
Odhodila štětec a utíkala pryč. No, alespoň něco máme společnýho…
Rozrazila dveře kanceláře. Na polici se povalovala stará hifivěž. Není sice nejmodernější, ale má perfektní zvuk i basy. Navíc je okolo bazénu rozmístěno asi dvanáct repráků. Vyštrachala ze své skříňky CD. Okamžik počkala, než se načte a stiskla play. Okolím se roznesl zvuk skupiny Rammstein.
Vracela se zpět kroutíce se v rytmu hudby. Opět se dala do natírání. Neuvědomila si, že štětec se po ploše pohybuje podle muziky. Nyní jí šlo natírání samo od sebe. Úplně zapomněla i na toho kluka vedle. Nevěděla ani, jestli mu nepřipadají odporní. Rammstein. Pár lidí, které znala, je prostě nesneslo.
Trošku ji mrzelo, že ji ani nepochválil. Toužila po jeho uznání. Nic takového se však nekonalo. Tvářil se netečně a ani na ni nepohlédl.
Docházela jí barva. Jak si namáčela štětec, dotkla se ramenem jeho zad. Už se chtěla začít omlouvat, ale on jí opět neřešil, takže pusu sklapla a dál se věnovala práci.
Píseň skončila, rozezněl se zvuk Liqueda od Narkotik. Začala si potichu zpívat. Přestala si ho všímat…a nestačila se divit.
Vůbec nevěděla, kdy přestal natírat. Štětec se najednou válel po zemi a on stál přímo za ní.
Ohlédla se. Shlížel na ni ze své výšky, ruce v bok. Mračil se. Povzdechla si. Že bych dostala vynadáno?
"Jak se jmenuješ?" promluvila snažíc se oddálit nevyhnutelné. Chce jeho pozornost a co dostane? Výprask.
Váhal. Měla v úmyslu na něj pohlédnout, ale jeho výraz je určitě ještě zlověstnější, tudíž si tento záměr rychle rozmyslela.
Pojednou pocítila na krku a páteři jeho prsty. "Ondra. Jmenuju se Ondra. A nesnáším, když mi říkají Ondřeji nebo Odro." Ty prsty tak krásně hřejí! Po každém z nich jí na pokožce zbyla žhavá místa. Uvolňovala se.
Narovnal se a prsty putoval všude, kam jen dosáhnul. Když však objel pupík, jako by ji polil ledovou vodou. O krok odstoupila. Víc nemohla. Pochopil.
Pustil ji a rychle se stahoval. Musela být co nejdál, aby se na ni nevrhl. "Já…omlouvám se, ale nemám proč, protože za tohle můžeš ty." Prudce se k němu obrátila, tváře rudé. "Já? Jak ?" bránila se. Ztišil hlas do šepotu. "Seš tak nádherná, že se prostě nedá odolat." Opět přistupoval. Rychle couvala, ale tu narazila na zábradlí.
Po stranách se ho chytl, až mu zbělely klouby. Je v pasti. "Já vůbec nejsem hezká. Jsi slepej? Rozhlídni se kolem. Šeredná Jeptiška…ne, to vážně ne." Dupla mu na nohu. Okamžitě se chytil za palec. Je volná.
Doslova utekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tina tina | 8. srpna 2006 v 14:19 | Reagovat

tak dupnutí na nohu jsem ještě nepoužila...to se musí vyzkoušet :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama