close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vůně letních květů II.

27. dubna 2006 v 10:00 | Mina |  Povídky zakl.
Pohlédla na neznámého. Ležérně se opíral o zábradlí, kostkovanou košili nedbale rozhalenou u krku. Vypadal velice spokojeně. Delší vlasy, hubený pas a ne noc svalnaté paže, jež odhalovaly ohrnuté rukávy, dávaly najevo, že jejich majitel nikdy nemusel pracovat. Do bronzova opálená pokožka se na teplém letním slunci zdravě leskla.
"Přeješ si něco?" zeptala se jízlivě. "No, něco by tu bylo." Naklonil se přes zábradlí, až se vlasy téměř dotýkal hladiny. Hodnotivě si ho měřila. Stejně jako on ji. Čekala, až bude pokračovat. "Přestaň se vozit na mojí oblíbený kosatce!" Nenávistně v ní hrklo. Tvoje kosatka? Ty tupče! Však já ti řeknu, co si o tobě myslím!
A neváhala s tím ani chviličku.
"Tvoje kosatka? Víš vůbec, kolik takové zvíře stojí? Na ni bys ty nevydělal ani za dvacet životů!" I z druhé strany bazénu postřehla, jak se zamračil. "Laskavě slez s promluvíme si." Vůbec se jí nelíbilo, s jakou samozřejmostí rozkazuje někomu, koho vidí poprvé v životě. "To můžem i takhle." Odsekla. "Ne, to nemůžem. Slez z ní nebo ti tam pustím žraloka!" Jeho autoritativní tón ji přece jen donutil poslechnout. Notně ji to ovšem rozčilovalo. "Stejně bych byla v pohodě. Emil se Lusy bojí a navíc by ho se vší pravděpodobností zabila." Jenže Kris ho nechtěla ztratit a nevěděla, čeho je ten neznámí arogantní kluk schopný. Dávno se naučila, že podceňování se nevyplácí. Sjela z rozdováděného zvířete do vody a doplavala ke břehu. Vyškrábala se nahoru a pozorovala, jak se k ní blíží.
Najednou si připadala strašně ošklivá, a to ji žralo. Vadilo jí triko, které se nestoudně lepí na její tělo a holé nohy vystavené jeho pohledu. Rozzlobil Kris tak moc, až se to nedalo vydržet.
Hvízdla na Lusy a zeširoka máchla rukou směrem k němu. Kosatka gesto okamžitě pochopila a potopila se.
Kris se chvilku bála, že se snad Lusy snaží o sebevraždu. Kosatky i delfíni se dokážou sami zabít. Prostě zadrží dech a udusí se. Už už ji chtěla volat a najednou…STŘÍK! Pan namyšlený je mokrý od hlavy až k patě! Neudržela se a vybuchla smíchy. Lusy se nakazila jejím veselím, nadšeně vyskakovala a plácala sebou.
Kris ani nepostřehla, jak nebezpečně se neznámí tváří. Nestačila se nadechnout a stál u ní. Lusy byla rychlejší a stříkala po něm. Avšak jednou se netrefila a Kristýna mohla začít znovu schnout. Náladu jí ovšem zkazil až pohled do jeho zelených očí, plných hněvu.
Jako když utne se přestala zmítat smíchy. "Ty jedna intrikánko! Udělala jsi to schválně!" potichu a nebezpečně, tak jeho slova zněla. Najednou se udělalo chladno. Nebo se mi to jen zdá? Chytil ji za ramena a prudce zatřásl. Měla pocit, že jí upadne hlava. "Dobře, dobře. Máš pravdu! Tohle bylo schválně, ale zasloužil sis to! Ty zvířata mají taky duši, nemůžeš si je koupit, jako brambůrky v obchoďáku. A svou důvěru ti nedají ani za pamlsky. Musíš ji jednoduše získat!"
Prudce ji přimáčkl ke stěně. Zírala na něj neschopna pohybu. Udělat tohle Honza, už je na zemi, ale on ji nějak záhadně zmrazil. Nebyl o moc vyšší. Ne zrovna široká ramena, ale stejně lákala, aby se o ně opřela a schovala se do svěráku z jeho paží. Bála se, avšak zároveň cítila zvláštní mravenčení. Sklonil se k ní. Snažila se ucuknout, držel však pevně. "Teď mi zaplatíš…" jeho stisk zesílil. Byl moc blízko, moc intimně ji držel. Nedělej to! Chtěla křičet.
Sklonila zrak k zemi. Žádnou neviděla, všude jen on. Jestli se mě dotkne, jsem ztracená! Věděla to ona a možná i on. Bez boje se nevzdám, nikdy! Slíbila si. Na její tvář opadla jemná, studená sprška. Otřásla se. Pojednou stočil oči v sloup a ušklíbnul se. Pustil ji. Jako na rozkaz udělal čelem vzad. Kris se naskytl pohled na jeho úplně mokrá záda. Lusy začala rozjařeně pískat. Už se mohla hýbat, utekla proto z jeho dosahu a nahlas se rozesmála.
Obrátil se s vražedným výrazem tak rychle, až jí na tváři opět přistála voda z jeho uhlově černých vlasů.
Smála se a couvala před ním. Mračil se tak moc, že kdyby pohled zabíjel, byla by už minimálně třikrát mrtvá. Pojednou se v ní něco zlomilo. Zastavila se jako přimrzlá a čekala.
Netrvalo mu to dlouho. Musela zatnou zuby, aby necouvla. Snažil se využít svojí výšky. Povedlo se. Zastrašil ji, ale ne moc. Věděla, že nemůže uniknout.
"ÁÁÁ, Matěji! Vidím, že ses už seznámil s Kristýnou. To jsem rád. Nemusím se starat." Odskočili od sebe, jako by dělali něco nezákonného, když se za Krisinými zády ozval Šéfíkův hlas. Kris vzplanuly tváře. Otálela pohlédnout na svého nadřízeného. Matěj oproti tomu stál a propichoval ho očima. Pátravě se zadívala do jeho kamenné tváře. Znenadání na ni pohlédl a…usmál se.
Užuž jí začala klesat brada údivem, včas se však zarazila a zrudla ještě víc. Vysloužila si tak pohrdavý pohled. Vystrčila bradičku a hrdě vzpřímená se s milým úsměvem otočila k přicházejícímu.
"Kris, jsem moc rád, žes tu. Budu tě potřebovat. Emil se mi nějak nezdá." Svraštila obočí. "Co mu je?" když si o něj dělá starosti i Šéfík, bude to něco vážného. Emila má rád asi jako hřebík v noze. Jestliže se o něj bojí… "Strýčku, nevěřil bys, co tady ta ztřeštěná holka právě prováděla! Ona…" zarazil se pod jejím nenávistným a zároveň nějak hrdým pohledem. Jako by mu říkala: přesně tohle jsem od tebe čekala, to ses nevytáhnul. "Vyčistila jsem skla v pozorovatelně." Dokončila za něj. "Jsi hodná holka, Kris. Díky."
Potichu si oddechla. Naštěstí si nevšimnul Lusy. Jinak by určitě tak nadšený nebyl. Bylo to zvláštní. Jak někdo mohl přehlédnout šestimetrového tvora, to jí bylo záhadou. Matěj si zřejmě jejího výrazu všimnul, protože se vítězně usmál. Opovaž se dělat mi nějaké problémy! Říkala si.
Mlčel.
Otočila se tedy, stahujíce si promáchané triko. Myšlenkami už se pohybovala u Emila. Nejdřív zajde do kanceláře a prostuduje pár svých knížek. Pak snad bude vědět, co dál. Zvláštní.
"Šéfe, mohl bys mi zopakovat příznaky?" Pohlédla zpátky na ně. Šéf si odkašlal. Nechápavě se zamračila. Nemohla přijít na důvod jeho chování…Vždyť ona tu před ním stojí jen ve spodním prádle! Rychle střelila pohledem po Matějovi. Zaujatě si ji prohlížel. Okamžitě si, s rudou tváří, opět natáhla oblečení. Po chvíli se na něj odvážila pohlédnou. K jejímu překvapení se tvářil velice zklamaně.
Svlékla se až v soukromí kanceláře. I přes velikánské vedro, jež bylo venku si přes ramena přehodila deku. Posadila se v malé, na modro natřené místnosti na pohovku a kolem sebe rozprostřela všechny možné knihy. Na stěnách visely fotky žraloků, kosatek i korálových útesů. Naleznou se i delfíni. Všechny dělal Šéfík při své jediné, ale zato dlouhé, návštěvě všech světových oceánů.
Zabrala se do hledání. S Emilem to podle příznaků nevypadalo nejlíp. Plaval pomalu a namáhavě. Nechtěl žrát. Kris se obávala, aby nešlo o parazity.
Tentokrát se jí moc dobře nestudovalo. Neustále viděla před očima jeho obraz. Měl zelené oči. Ta zelená jí připomínala trávu. Nebo plesnivou broskev! Ano, to je správné přirovnání. Je jako plesnivá broskev. Pod tou vší zelenou je krásná, ale shnilá. Nedá se jí pomoci. Rozlétly se dveře. Ani nezvedla oči od stránky. Na tváři jí ještě pohrával úsměv z té absurdní představy. Plesnivá broskev.
"Co ty tady děláš?" vybafnul na ni jeho hlas. "Plesnivá broskev? Co ty tady děláš?" ujelo jí. Obočí mu vylétlo až na vršek hlavy. "Plesnivá broskev??? Co to má být?!!" mohla si jen gratulovat, že mu v leknutí nevysypala celou pravdu. Učila se to ovládat, jenže někdy se jí nedařilo. "No to je jasný, ne?" změřila si ho a přitáhla deku, která jí sklouzávala, až po bradu. "Ne. Pouč mě." Obrátila oči v sloup. "Bože můj…takoví to ovoce, který, když ho necháš dlouho stát, tak se pokryje zelenou houbou-plísní. Tomu se pak říká plesnivá broskev, víš?"
"Laskavě si ze mě nedělej blázny. Říkala si to mě." Zatvářila se jako dotčený svatoušek. "Když to víš, proč se ptáš?"
"Kristýno, neštvi mě! Vím na tebe moc ošklivý věci, tak si dej pozor, abys nepřebrala." Zvedla bradu a chladně se mu dívala do očí. Ta zelená…krásná zelená…ne, jako plíseň! A stejně nebezpečná. Když si nedám pozor, mohla bych si uhnat bolení břicha. A nejen toho…
"Chceš mě vydírat? Proč by ne, jen to zkus!! Neřekla bych, že se pro mne potom něco změní."
"Já zapomněl, ty se tady promenáduješ skoro nahá. Nedivim se, jestli ti strejda zobe z ruky." Křičel.
"Ne, nezobe. Ale na moje způsoby si budeš hold muset zvyknout! To tě žere, viď. Je mi to fuk, protože mne tu potřebují. Navíc tady dělám už dva roky." Nenechal se zahanbit a předvedla mu, že i ona umí křičet.
"Mýlíš se, tvojí práci zastanu. Ani se u ní nezadýchám." Pronesl arogantním hlasem.
"Tak fajn. Uvidíme, co zvládneš. Otoč se."
"Najednou si hraješ na cudnou?? Není trochu pozdě?" přesto se otočil. Vstala a došla do skříňky pro potápěčské vybavení. Shodila deku a rychle se soukala do neoprenu. Pohlédla na jeho záda. Stál a hlavu měl mírně vytočenou nahoru do leva. Zamračila se. Na co tak zírá? Sledovala jeho pohled. Zrcadlo!! Ten parchant! Celou dobu ji špehuje! Popošla tak, aby jí v odraze viděl do obličeje a nahodila nenávistný a rozzlobený výraz, který častokrát odradil i Emila. Zahanbeně na okamžik uhnul očima. "To víš, nevypadáš nejhůř." Pronesl potichu.
"Cože? Já?" vyvalila oči. "Ale zas tak hezká taky nejseš." Otočil se k ní posměšně. "Počkej, asi jsi mě nepochopil. Nesnažím se lovit komplimenty. Ještě's nebyl ve městě, viď?"
"Ne. Proč?" Nechápal její myšlenkové pochody. "Až se projdeš náměstím, rychle na mě změníš názor. Chytej!" Hodila po něm neoprenem. Zíral na ni, jako by se zbláznila. "No obleč se, musím pomoct Emilovi a ty ses tady vdušoval, že hravě zvládneš mou práci. Helpneš mi."
Za okamžik už mířili k mořské nádrži.
"Až se potopíme, nedráždi ho. Přeci jen je to macek. Průměr čelistí má přes půl metru. Spolknul by tě najednou a ani by sis to neuvědomil. Můžem?" Seděli na okraji nádrže. "A co s ním budem dělat?" Zjevně se moc snažil, aby se mu netřásl hlas, ale postřehla to. "Jdeš ke žralokům poprvé?" věděla to, ale chtěla rozehnat jeho pochybnosti a oprávněné obavy. Jen přikývl. "Neboj, je to v pohodě. Emil je moc hodnej. Já mu udělám odběr z tlamy a ty ho budeš tlačit. Voda mu musí neustále protékat hubou. Pomáhá to v dýchání." Zamračil se. "Já se přece nebojím!" Kris mu věnovala zářivý úsměv. Vlastně vůbec první. "Mě nemusíš nic dokazovat." Na to se potopila. Následoval ji.
Emil polehával znaveně na dně a ani se neobtěžoval ohnat, když ho Kris poškrábala mezi očima. Kývla na Matěje hlavou. Opatrně se dotknul jeho ploutve. Žralok se ani nepohnul. Kris trpělivě čekala, dokud se neosmělil. Pomalu do Emila zatlačil. Musel jej chytit ještě za břicho, aby nedřel o dno. Kristýna mu zatím strčila dlouhou ocelovou tyčku-z Matějova pohledu-snad až do žaludku.
Jejich tygřímu příteli se toto počínání přestávalo líbit. Kris ucukla právě včas, aby jí sklapnutím čelistí neukousnul ruku. Matěj se tak leknul, že přestal tlačit. Kristýna mu okamžitě naštvaně naznačila, aby pokračoval.
Naštěstí zachránila vzorek, takže celou proceduru nemuseli opakovat. Připlavala k Emilovi z druhé strany a též jej chytla za ploutev. Usmála se na Matěje, když k ní vyslal překvapený pohled.
Ještě dlouho mu takto dělali motor. Když potom Kris zamířila k hladině, Matěj ji znaveně následoval.
V kanceláři oba ztrhaně padli na gauč. "Díky za pomoc." Přerušila ticho. "No sama bys to asi těžko zvládla." Nepřela se, na hádání neměla náladu. "Bylo to perfektní." Zadíval se na ni. Věděla, že ji pozoruje.
Rozrazily se dveře. Kris úlekem nadskočila. Stál v nich vysoký tmavovlasý kluk s hnědýma očima. Matěj vstal a naštvaně k němu mířil. Obličej měl plný hněvu, povýšenosti a výsměchu. Úplně se proměnil.
Nově příchozí byl vyšší. Asi o necelou hlavu. Na rozdíl od Matěje měl svalnaté tělo. I když si byli tak podobní v barvě vlasů a pokožky, vypadali jako den a noc. Široká ramena, dlouhé nohy a nebezpečný výraz příchozího směle bojovaly s Matějovou docela hezkou tváří. Musela si přiznat, že úspěšně. Není to hezounek a mě se prosto zamlouvá mnohem víc. Uvědomila si.
Matěj ho vystrčil na chodbu a zabouchnul za nimi dveře. Hádali se. Dost hlasitě. Přesto nerozuměla ničemu konkrétnímu. Opatrně přešla ke dveřím. Ten neznámí, jako by ji vycítil, okamžitě ztišil hlas. To je ztráta času, rozhodla se. Rychle se oblékla do pracovního, tedy krátké kraťasy a košili, a oknem vyskočila ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tina tina | 8. srpna 2006 v 14:19 | Reagovat

no..statečná to osoba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama